Na kole po Sardinii II - výjezd na Monte Tuttavista.

Na druhý den jsem si vymyslel výlet s výjezdem na nejvyšší horu v okolí Monte Tuttavista. Přesvědčila mě slečna v infocentru, která tvrdila, že z vrcholu hory jsou krásné výhledy a že až na vrchol je možné vyjet na kole. Bohužel nikdo se nepřidal a s poznámkami, že jsem blázen, nasedli do auta a vyrazili na prohlídku města Nuoro.

MonteTuttavista je hora mezi městy Galtellì a Orosei. Z jejího vrcholu, který je 806 nad mořem, je krásný pohled do celé oblasti. Jedním z nejzajímavějších bodů hory je určitě Sa Pedra Istampada, přírodní socha vytvořená větrem. Otvor několika desítek metrů v průměru, přes který můžete mít impozantní panoramatický výhled.
Blízko vrcholu je pak hojně navštěvovaná velká bronzová socha Krista. Majestátní dílo vysoké více jak deset metrů.

A tak jsem vyrazil sám. Projel jsem městečko Orosei a podél pobřeží se vydal do kopců na jih. Asfaltka stoupala mezi pastvinami, krásné počasí a nikde ani živáčka. Tak jsem dojel až k hlavní silnici směrem na Dorgali. Při první možné odbočce jsem se dal Doprava směrem k Monte Tuttavista. Byla to cesta přes farmu Conca e Janas. Vyškrábal jsem se na kopec, ale cesta končila. Vzpomínal jsem na bezvadné značení cyklostezek a turistických tras v Česku....

Takže přestože jsem vrchol viděl, musel jsem zpět. Najel jsem na silnici a vydal se po ní do Galtelli, městečka přímo pod horou, tam snad cestu vzhůru najdu. Je to sice zajížďka, ale silnice je po rovině, žádný provoz a tak po půl hodině sjíždím do městečka. A je vyhráno, tady ukazatele na Monte Tuttavista jsou. Začíná pěkně pálit sluníčko, asi bude žízeň a tak v místím koloniálu dokupuji zásoby. Cesta strmě stoupá, ale pořád je to asfalt, tak to jde. Asi po dvaceti minutách jsem nad městem, rozhledy jsou nádherné. Chvilku odpočívám, dám jedno, a pokračuji. Cesta se narovnává a vede po vrstevnici. Objížím celý masiv a z východní strany od Orosei je vjezd do přírodního parku. Tady odtud vidím, kudy jsem měl původně jet, ale nevadí projedu si to cestou zpět. Cesta znovu strmě stoupá, stejně tak teplota, slunce pálí do zad. Naštěstí občas vjedu do borového lesíka, kde je stín. Vrchol se pomalu blíží, a najednou vidím auto, oražení Němci, bez ohledu na zákaz vjezdu, dojedou klidně pod vrchol. Tady už i já kolo vedu, jet se nedá. Po trase Křížové cesty dojdu pod vrchol, k velké soše Ježíše Krista. Výhledy do okolní KRAJINY jsou dechberoucí. Fotím a kochám se, dolů se mi nechce, je tu krásně. Asi po hodině se vracím, cestou ještě zastavuji pod skalním oknem. Až k němu nejdu, musel bych nechat kolo u cesty a to se mi nechce. Sjíždím dolů k hlavní silnici a jedu se podívat do průsmyku nad Cala Gonone, kde je to taky moc pěkné. Jedu liduprázdnou krajinou, pohodička a za slabou hodinu jsem v průsmyku. Krásné výhledy, tyrkysové moře, takhle jsem si Sardinii představoval...... Zpět se vracím stejnou cestou a po sjezdu do údolí odbočuji vpravo a mířím ke krásné pláži u Orosei. Koupel je osvěžující. Převedu kolo po pláži a kolem skalního výběžku a pokračuji po cestě, kterou jsem jel už včera. Po pěti kilometrech vjíždím do Orosei a pokračuji před řeku Cedrino do Santa Marie. Další krásný den na slunné Sardinii .