Laguna di San Teodoro.

Laguna di San Teodoro  •  Fotografie (41)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Mezi mořem a lagunou

Východní břeh laguny

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Při toulání městečkem San Teodoro jsem u jedné prodejny se suvenýry prohlížel stojan s pohledy. Na jednom pohledu byla skupina plameňáků a to probudilo moji zvědavost. Kde tady mají tuhle krásu bylo okamžitou otázkou, která byla při pohledu do mapky městečka rychle zodpovězena. Tím místem je Laguna di San Teodoro a její jižní okraj sousedí se severní částí města. Laguna je od moře oddělena úzkou pevninou, která se v severní části stává poloostrovem laguny. Západní břeh laguny je značně rozmanitý se spoustou zátok a výběžků pevniny. Přístupnost v této části je omezená, ale opačná východní strana nabízí přibližně tříkilometrovou stezku při břehu laguny. Délka laguny je něco přes tři kilometry v nejširším místě má více jak kilometr a úžina v severní části je široká dvě stě metrů. Náš první pokus projít stezkou při pobytu na pláži se ukázal jako nemožný. Písek byl horký, některé trávy v porostu měli ostří nožů a křoviny procházet jen v plavkách by nemuselo dobře skončit.

Vybaveni dobrou obuví a oděvem jsme následného dne začali s hledáním stezky. Mezi pláží a břehem laguny je ohrada z kůlů a jen v určitých místech lze projít. Nám se stezku podařilo najít až v severní části pláže, kde jsme objevili přístavní můstek. Po laguně totiž pluje loď od parkoviště na západním břehu a převáží zájemce na pláž. U můstku také začínala nebo možná pokračovala stezka po východním břehu laguny. V okolí je několik písečných přesypů na kterých se usadily sporé travnaté plochy, ale také husté neproniknutelné křoviny. Po písku pobíhaly desítky malých a hodně čiperných ještěrek a všude bylo množství drobných prázdných lastur. Ze stezky se otevíral jeden pohled za druhým západním směrem, na vysoké pásmo hor. Voda v laguně je poměrně čistá, ale k průzračnosti nedalekého moře má daleko. zajímavostí bylo množství menších ryb. Jen ty plameňáci chyběli, bohužel jezero navštěvují v jiném období.

Stezka občas odskočila od břehu a z některých míst bylo vidět moře. Průchod hustou trávou při břehu byl zaplacen probodnutým palcem ruky. Kam se na špici pro mě neznámé trávy hrabou jehly. Pouze letmý dotek a hned tekla krev. Porost trav vystřídaly kolem tří metrů vysoké a neproniknutelné křoviny. Nad nimi se vypínaly nádherné koruny borovic. Stezka se stala pěšinkou, která se musela hledat. Nepříjemný pocit, když člověk nevidí pod nohy, které se propadají do písku a občas i do močálu. Křoví skončilo a před námi se otevřela mělká zátoka, takové místo jistě plameňákům svědčí. Stezka zmizela u průchodu na pláž a tak se rychle zout a nechat se hladit vlnkami. A to je konec naší výpravy k laguně.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1513

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli