Na zámek do Miroslavi - konečně!
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Nedávno jsme ke svému překvapení zahlédli v televizním zpravodajství reportáž o zpřístupnění miroslavského zámku – a od té doby jsme se tam chystali, zdařilo se právě dnes! Z Brna není do Miroslavi Doprava (veřejná) zrovna ideální, od ranního znojemského autobusu nám jako obvykle nezbylo, než dojít 4 kilometry do městečka po docela rušné silnici, ale doufali jsme, že si tam před otevřením zámku stihneme dát aspoň kafe v cukrárně na náměstí, která měla při našich předchozích návštěvách vždycky zrovna polední pauzuJ Sice jsme tam podobným požadavkem nejdřív vzbudili trochu údiv (je to mimochodem zároveň papírnictví, hračkářství, sázková kancelář i tak trochu trafika), ale naštěstí jediný štamgast právě dopil svůj ranní lahváč a zvedl se, takže jsme si skutečně mohli posedět dokonce nad docela dobrým zákuskem, načež i majitelé trochu roztáli, když jsme se zmínili, že jdeme do zámku. Ten má sice ještě hodně práce před sebou, ale od naší poslední návštěvy města před 3 lety prokoukl značně! Prohlídky jsou každý (!) den v 10, 13 a 15 hodin, vstupné je 60/30,- a třeba v našem případě prohlídka v 6 lidech trvala hodinu a půl, takže jsme se toho dozvěděli a zhlédli opravdu mnoho. Z původního vybavení sice nezbylo v interiérech vůbec nic, ale i tak se městu jako vlastníkovi podařilo zařídit řadu místností dosti poutavě na to, aby si přišly na své všechny generace. Například bych nikdy neřekla, jak zajímavě mohou ladit třeba pozoruhodné balzové modely architekta Zdeňka Fránka s pozdně gotickými a barokními klenbami některých sálů, stejně jako se sem výborně hodí i expozice připomínající tvorbu místního rodáka, sochaře a malíře Pavla Krbálka (1928-2015). Nejen děti jistě zaujmou 2 místnosti věnované modelům ze stavebnice Lego, naštěstí nejen těm nejnovějším, případně dokonale děsivé peklo, skutečnou perličkou je pak Muchova Slovanská epopej v podobě vskutku velkoformátových skládanek puzzle! Promítá se i krátký film o minulosti a průběhu rekonstrukce, která proběhla díky evropským dotacím v letech 2014-2015. Po prohlídce jsme se jako skalní turisté vydali do asi 15 kilometrů vzdáleného Moravského Krumlova, odkud je přece jen pravidelnější spojení, a to po silničkách spolu s cyklotrasou přes Miroslavské Knínice, mimochodem taky docela zajímavou vesničku s krásným zámeckým parkem, a Lesonice. V závěru jsme si již z dřívějška známý úsek od křižovatky před Týnským rybníkem obměnili přímou polňačkou do Rakšic, přes něž už je to do Krumlova kousek. Tohoto nešťastného města je ale opravdu škoda, zámek bez Epopeje v tuto roční dobu zavřený, už i z hotelu Epopej je asijské bistro, všude odpoledne zcela pusto a možnost občerstvení pro znavené turisty prakticky nulová, takže jsme nakonec došli po modré značce přes „Floriánka“ až na vlakové nádraží, i když se tam dá z náměstí dojet autobusem;-)