Nassavskou (Nassauskou) stezkou

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

U Mnicha	Šotolina	0,0 km
Rozcestí turistických tras, použijeme červenou cyklotrasu
Nad Mariiným pramenem	Šotolina	0,5 km
Odbočka s lesní cesty
Polský pramen	Šotolina	0,6 km
Nad pramenem začátek Nassauské stezky
Tereziny skály	Šotolina	1,1 km
Skalní výchozy
Vilémův kámen	Šotolina	1,2 km
Teoretická vyhlídka
Adélina skála	Šotolina	1,2 km
Malé skalní městečko
Lesní cesta	Šotolina	1,4 km
Křižovatka s lesní cestou, pokračuje jen černá šipka
Ripperův pramen	Šotolina	1,5 km
Pramen teče
Františkova skála	Šotolina	1,8 km
Skála
Zelená TZ	Šotolina	2,0 km
Konec Dolní Nassauské stezky

Zvolíme červenou cyklotrasu

Priessnitzova NS

Po cestě jsou odbočky k pramenům

Tady pozor, podle dolních dvou šipek

Polský pramen

K začátku stezky

Povídání o lázních

Tomu se říká Nassavský kámen

Schema Dolní Nassauské stezky

Vlastně je to upravená pěšina

Adéliny skály už snesou pojmenování

Přechod lesní cesty

Ripperův pramen

Františkova skála

Závěr u křižovatky s lesní cestou a zelenou TZ

Lesní a zelená

Podzimní houby

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Kdybych měl někomu poradit, kudy v lázních Jeseník na Medvědí kámen (to je taková vyhlídková skála pod Studničním vrchem), dříve bych ho asi poslal po zelené TZ. To je taková normální lesní cesta, která začíná i Jižního svahu a pak pokračuje k Jitřnímu prameni, chvíli se žlutou TZ k Priessnitzovu prameni a pak samostatně nad Schindlerův pramen, kde je to už k Medvědímu kameni celkem blízko.

Nicméně nabízí se i jiná, řekl bych i zajímavější varianta. Tou je tzv. Nassavská (Nassauská) stezka. Přesněji řečeno její část. Které se říká Dolní. Přístup k ní není vlastně nijak složitý. Nastoupíme v podstatě stejně u Jižního svahi (to je ta louka s kamennými artefakty). Pár set metrů procházíme společně s výše zmíněnou zelenou (a červenou) TZ. V rozcestí U Mnicha ji ale opustíme a pokračujeme širokou lesní cestou (vede po ní cyklotrasa 6278). Po nějakém půlkilometru (mineme pár odboček k okolním pramenům) dorazíme k šipce označující asi 10 metrů vzdálený Mariin pramen (pod cestou), zde nás ale bude zajímat opačná stran. Méně nápadná cesta (skoro pěšina) odbočuje do lesního porostu. Trasa není značena turistickým značením, ale je součástí pěších okruhů kolem lázní (na plastových tabulkách různobarevné šipky s proužky). V tomto případě tady objevíme červenou (nebo oranžovou?) šipku a černou, obě mají dva proužky. Něco přes sto metrů a jsme u Polského pramene s jedním z nejhezčích pomníčků, který pramen zdobí. Nakonec pomník byl nedávno opraven, bohužel když jsem byl na místě, pramen netekl (a to po dešti).

Tady v podstatě začíná to, čemu se říká Nassavská stezka. Jak se dozvíme z informační tabule, stezku nechal vybudovat (zaplatil) Adolf, vévoda z Nassau. Stalo se tak v letech 1871–72, kdy se sem jezdil léčit. Připomíná to i základní kámen. Ten původně nesl nápis v němčině, nyní to je ale přetesáno do češtiny. Rovnou se dozvíme že práci vykonal (zaměřil v terénu) c.a k. Nadporučík Johann Ripper. Což ovšem nebyl nikdo jiný než zeť Vincenze Priessnitze, který se ujal řízení lázní po smrti zakladatele.

Oproti již výše zmíněné lesní cestě (zelené TZ) je trasa, která zde začíná daleko vděčnější. Je umístěna v daleko divočejším terénu a občas prochází i kolem nějaké terénní zvláštnůstky. Stezka byla dlouho nepoužívaná (zapomenutá), ale díky Lesům ČR byla zčásti obnovena a vyznačena v terénu (i tím lázeňským značením).

První zajímavostí (to jsme ale minul) ale mimo stezku, muselo by se trošku severně je odpočívadlo Mariina lavice, další pozoruhodnosti jsou naštěstí hned u pěšiny. Stezka se klikatí lesem a po pár serpentinkách dorazíme k první zastávce, což je Martino odpočívadlo (Martha´s Ruhe). Jednotlivá pojmenování jsou obvykle někteří příslušníci rodiny Adolfa Nassauského. K odpočinku jen chybí nějaká lavička, takže se musíme spokojit jen s kameny (není-li mokro). Lavička je naštěstí relativně blízko. Touto zastávkou je Terezina skála. Označení skála je ale v tomto případě dosti přehnané, spíše jde o pár skalních výchozů a kamení kolem. O nějakých sto metrů dále je už to sice mohutnější, ale v tomto případě se autoři v názvosloví mírnili a použili jen pojmenování Vilémovy kameny (Wilhelms Stein) což dokládá i zachovaná původní mramorová deska (u Terezy je nová). Mapa zde dokonce naznačuje vyhlídku lesním průsekem, ale díky mlze jsem měl smůlu.

Následující shluk kamení a skal ale už snese skalní pojmenování. Však se také nazývá Adélinými skálami a pokud popustíme trošku fantazii, můžeme tu i hovořit o skalním městečku. Stezka tu dokonce ve skalách udělá několik obratů.

Nad skálami se stezka přibližuje k jedné z mnoha lesních cest, od naší trasy se odpoutává ta červenooranžová šipka a zůstává už jen černá. Po první serpentině ale obchází jeden z důležitých lázeňských pramenů, který je pojmenováním věnovaný Janu (Johannu Ripperovi). Jak je patrné z tabulky, pramen byl označen v roce 1871, tedy během vzniku stezky a opraven v roce 2013. Nad pramene je opět několik serpentýnek, než dojdeme k poslednímu zastavení, které je opět ve skalním výchozu, zde pojmenovaném jako Františkova skála. Pár stovek metrů a jsme u široké lesní cesty, což už je ta několikrát zmiňovaná zelená TZ, která směřuje k Schindlerovu prameni a přes Medvědí kámen do oblasti Pomezí.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.243, 17.181)

Poslední aktualizace: 4.10.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet