Od Paprsku do Bielice

Po nadějném začátku zimy a vlastně tradiční vánoční oblevě ještě nějaký sníh na horách zbyl, tak ještě před koncem roku chci vyzkoušet jednu z nových turistických tras, co nám přes léto vyznačili na našich horách.

Ovšem je to v zimní variantě, tedy na běžkách. K snažšímu výjezdu doporučuji využít služeb skibusu ze Starého Města (pod Sněžníkem) do Velkého Vrbna, tedy k lyžařskému areálu pod Paprsrkem. K malému zklamání se sice přiřazuje fakt, že poněkud podražily služby. Kdysi za 40,- Kč se pořídil šatnový bloček, který platil i na lanovku, dnes to stojí dvakrát víc (30 bus, 50 lanovka), takže mylná domněnka, že za to že nám teoreticky stoupají platy lze prakticky poznat, že víc se toho beztak nenakoupí…

No, není to o ekonomii, ale o turistice. Po nezbytném občerstvení na paprsku (zelňačka + Welzl) do stopy. Bohužel na rozdíl od Beskyd v Jeseníkách připadl tak maximálně centimetr nebo dva sněhu a po dešti (pršelo i na horách) je podklad dosti tvrdý, protože přeci jen přechodně přituhlo.

Mým cílem nebo záměrem je se podívat do Bielice, nebo přesněji kam to půjde. Jde o vísku v údolí Bialy Lądecké, kam směřuje čerstvá modrá TZ. Mezinárodní trasa byla záměrně vyznačena pro navedení nezkušených turistů z Polska k nám právě do nejvyšších partií Rychlebských hor (těm říkají Poláci na své straně hranice Góry Zlote, to co je na západ od říčky jsou navíc Góry Bialskie).

Od paprsku vyrážím na trasu hlavní výpadovkou na Palaš (rozcestí) a pak na okruh Pralinka, což je trasa přímo po hranici. V průběhu roku 2017 značené trasy kolem Paprsku značeně zhoustly, přesněji řečeno zoficiálněly tradiční okruhy, které již fungovaly v minulých letech ve vlastní režii skiareálu. Byl totiž zařazeny do systému značení Klubu českých turistů jako lyžařské trasy (pásové značky s oranžovými okraji). Pralinka je tu značená bílou barvou a vlastně částečně souběhuje s přeshraničním okruhem Malý Šengen, kterým odbočuji z hranice na Polskou stranu. Výše zmíněná pěší značka odbočuje z hranice dřív takovým nesjízdným úvozem, proto se musí udělat malá zajížďka. Z hranice je malý sjezd, odbočím doprava na slušně udržovanou stopu. Šengen (Malý i Velký) využívá široké lesní cesty ve výšce kolem 1000 m, takž sněhu tu je naštěstí dost. U rozcestníku Dlugi Splaw jsem zpět u modré a zároveň u sjezdu kolem Landecké Bělé. Už jsem byl informován, že je to pěkné údolí a trasa vskutku příjemná, totiž z kopce. Navíc sjezd velmi příjemný, vždyť na vzdálenost nějakých 6 km cesta klesá o nějakých 250 m, tedy nic krkolomného (samozřejmě se budu muset stejně vrátit). Zhruba 2 km pokračuje upravená stopa s dostatkem sněhu, jak ale klesá nadmořská výška pomalu lezou kamínky, to znamená opatrněji, případně občas sundat běžky). Sice jsem plánoval dorazit k poslední Bielické chalupě, ale kolem 800 m nadmořské výšky už jsou podmínky mizerné, tak alespoň do lesní světliny. Na velké pasece se rozkládá malé vodní dílo. Možná je to původně stará klauza na plavení dříví. Pokud jde o novější dílo, snad nějaké protipovodňové opatření nebo pstruží líheň. To se na tabuli u jezírka nepíše, jen tu surově zakazují koupání. Lavičky prozrazují, že je to takové malé výletní místo, tak vytáhnu svačinu. Za sněhu bych asi celkem rychle do Bielice dorazil (necelý 1,5 km), ale nožně je to delší, tak se obracím (beztak asi 700 m zase pěšky razím zpět). Zhruba 4 km původní trasou (jinudy to ani nejde) k Bialemu Splawu. Nevracím se ale na Malý Šengen, ale pokračuji po místním značení (okruh Bialy Splaw), což je vlastně lesní cesta pokračující kolem přítoku Landecké Bělé až k téměř prameništi pod Smrkem a Brouskem. Tady je trasa jen vyšlápnutá nějakými běžkaři, neprojetá strojem. Naštěstí je stoupání stále ucházející, nicméně vytrvalé. Až v nějakých 1050 m se cesta stáčí k jihu až západu a připojuje se Šengenu v křížení pod Bruskiem (nebo Brouskem po našemu). Zatímco v Polsu jsem potka jen pár běžkařů (i pěších), tady už je tradičně plno, zbývá posledních výšlap k hranici pod vrcholem Travné. Už jsem na Paprsku ráno byl, volím zelenou trasu, což je odbočka na Pohádku a přes Kuncův chodník přímo na Císařskou a Magistrálou do Petříkova. Pod Černým potokem už byla stopa značně přemrzá a odplužená, což se neobešlo bez malého pádu, nicméně mírnější spodek už se dal, nicméně s několika přenesy běžek až k můstku. Povinná zastávka v Mázhazu s tradičním sádelným chlebem, na Ramzovou pak už jen po svých.