Písařov – Podlesí – Malá Morava (Hrubým lesem na Velikonoce)

Vlastně jsem už tuto popsal vícekrát, sice v různých variantách, tedy s různými variantami východiště (případně zakončení). Nicméně se jedná o vycházku či túru příjemnou, tedy bez větších kopců (myšleno výškou převýšení). Tentokrát ale Hrubým lesem projdeme pěšky, třebas jak bylo letos hezky na Velikonoce.

Jedná se o přesun z bodu A do bodu B, tedy na východiště se dostaneme nějakým dopravním prostředkem. V tomto případě autobusem. Naštěstí nám tu i o víkendech jezdí linka mezi Šumperkem a Štíty, takže není problém se sem dostat. A pokud se nemýlím do Štítů jezdí i nějaké autobusy z české strany (myšleno od Králíků a Lanškrouna), takže sem nemusí být problém dorazit i z těchto končin.

Výchozím místem je Písařov, přesněji jeho okraj u silnice č. 11 kde stojí hostinec, takřka motorest Kocanda. Název (který se často vykytuje i v jiných končinách) vznikl zkomolením německého „Gott sei dank“. Bohu tu děkovali formani, kteří po prastaré silnici vystoupali z Bušína stoupáním na Hambálek. Výletníků se hodí i fakt, že hospoda otevírá poměrně brzy, takže zde můžou spláchnout i případnou ranní kocovinu. Delší část následujícího výletu bude přeci jen sušší trasou.

Vyjdeme po silnici kousek k rozcestí Hambálek, kterému místní říkají Čertí brána.

Zde narazíme na směrovník červené TZ, která nás vede zprvu po silničce směrem na Jakubovice. Naštěstí cesta není obzvlášť frekventovaná, takže případný střet s motorovým vozidlem není příliš akutní. Cestou se můžeme alejí ovocných stromů občas kochat průhledy do údolí na Moravské straně i na vzdálenější pohoří Jeseníků. U vysílačky zhruba po kilometru cestu opouštíme a vydáváme se polní cestou poněkud strmějším tempem. Z luk a polí se otevírají i výhledy na opačnou, tedy západní stranu, nepřéhlednutelná je Buková hora se svými sjezdovkami (zjara ještě zbytky sněhu). Poměrně svižný výstup pokračuje i dál směrem k vrchu Skalka (714 m). Teoreticky je kolem trasy les, ale po kůrovcích a povětřích tu vzrostlých stromů moc nezbývá, takže výhledy do krajiny se dají objevit i tady. Snad jen můžeme konstatovat, že lesníci tu vyrábějí novou kalamitu, neboť z nově vysázených stromků v drtivé většině zase převažují smrky…

Stoupání trasy se poněkud mírní jak se blížíme pod vrch Čečel, od rozcestí zelené TZ se můžeme vydat kratší odbočkou k nedalekému partyzánskému bunkru (směrem dolů necelých 100 m). Na opačnou stranu bysm ese po zelené dostali k Hájovně U tří tabulí a po červené cyklotrase zpět k našemu směru.

Jednodušší je ale pokračovat k rozcestí Čečel-silnice. Zde se sbíhají tedy další značené trasy. Kromě zmíněné červené cyklo (4071), další cyklo bílá (6223). Připojuje se tu i modrá značka pěší, tzv. Janoušovskký okruh, tedy okružní trasa nad blízkým Janoušovem pod svahem Kamence (914).

Červená je z modrou kousek v souběhu k rozcestí Hrubý les, kde se modrá odpojí.

Tady překonáváme výšku 800 m a dál pokud budeme stoupat, ani si toho nevšimneme. Lesní cesta tu pokračuje po západním úbočí zmíněného Kamence a následující Boudy (956). Jde o pohodlnou lesní cestu zpevněnou makadamem. V souběhu pokračuje i červená cyklistická (4071), ale protože je cesta široká a přehledná, případný střet s cyklistou je nepravděpodobný (ale jezdí jich tu celkem dost).

Teoreticky jde o zcela o lesní úsek, ale i tady probíhá těžba, takže z průseků objevíme např. Suchý vrch (995 m), nejvyšší horu Bukovohorské hornatiny. Z dalších průhledů pak třebas Jeřábek (838 m), postranní vrchol Jeřábu (1003 m).

V závěru tohoto přeci jen již nudnějšího úseku dorážíme do rozcestí Bouda. Nedávno zde byla opravena lesní cesta položením asfaltového povrchu. Z východního směru sem dochází zelená TZ (od Štědrákovy Lhoty), žlutá TZ z Komňátky a asfaltka z Raškova, byť neznačená, cyklisty velmi využívaná.

Pokračujeme tedy v souběhu žluté a cyklistické ke Grabnerovu prameni. Leopold Grabner byl významným lesníkem v Lichtenštejnských službách (dotáhl to až na profesora ve Vídni). Přilehlý rozcestník dlouhá léta nesl záhadný název Pramen Rudolf. Nedávnou dostal přeci jen příhodnější označení Pramen Březné, protože Grabnerův pramen je jedním z hlavních pramenů říčky, která pokračuje do Moravského Karlova, Štítů a dál do Moravské Sázavy.

Po modré TZ bychom pokračovali na blízký plochý vrchol, ale 300 m podle značení je to ke kapli Svaté Trojice, půvabné pseudogotické stavbě z konce 19. století. Poutní místo je vyhledávané nejen o poutích (cca 4 do roka). Lesní zákoutí je nakonec populární i díky nedaleké horské chatě. Nemusíme ani po silnici, ale červenou TZ pokračujeme do lesa, kde se setkáme s modrou TZ v rozcestí Nad pramenem Březné, tady na vrcholku s kótou 881 m. Tedy nejvyšším bodem celé trasy.

Velká turistická chata tu vznikla po požáru v 60. letech minulého století. Původní stavba byla skromnější, nová chata vznikla jako rekreační podniková chata. Dnes je samozřejmě soukromá a díky své velikosti poskytuje zázemí značnému počtu výletníků. Láká i na různé gurmánské akce (o Velikonocích pekli jehně).

Po náležitém občerstvením sestupujeme do údolí. Sledujeme teď modré značení. Trasa tu sleduje klesání sjezdovky, tedy celkem prudce dolů. Samotné značení sice směřuje do lesa, ale zabloudit se tu nedá, takže kvůli vyhlídce můžeme jít celou po sjezdovce. Před sebou máme průhled zejména na dominantu Srázné (Sviní hora 1074 m), na úbočí se rozkládá malebně Vojtíškov. Jak slézáme níž (je to celkem sešup), odhaluje se větší část pohoří Králický Sněžník. Na okraji sjezdovky nesmíme zapomenout odbočit mírně vlevo, abychom se vrátili k modrému značení.

Na trase nedávno přibyl turistický přístřešek, který má poutníka upozornit na výjimečný výhled na okolní krajinu a pohoří.

Na dohled už je Podlesí, dříve Krumperky. Městečko se začalo vylidňovat již v druhé polovině 19. století (jak se postavila dráha v Hanušovicích). Další ztráta obyvatel přišlo po poválečném vysídlení Sudet. Dnes je Podlesí součástí Malé Moravy. Míjíme mohutný kostel, náměstíčkem stále dolů a poněkud zanedbanou asfaltkou kolem fotbalového hřiště a pastvinami k Vysokému Potoku. Na konci trasy máme k dispozici i nějaké občerstvení. Hned z kraje u rybích sádek, přes Moravu pak v hospodě U Přejezdu. Pokud jsme správně naplánovali výlet, najdeme tu spojení jak autobusové, tak i vlakové z nedaleké zastávky.