Písařov – Ruda, okolo Čečele a Žampachu

O faktu, že jakožto člen Klubu českých turistů se ve volnějších dnech zabývám značením jsem se už párkrát zmiňoval. Důvod je vcelku jednoduchý, jakožto obyvatel podhůří Jeseníků mám hory na dosah a navzdory odporu v časném mládí (to asi měli všichni adolescenti), se s přibývajícím věkem dostavil opačný efekt a hory a příroda se staly oblíbeným místem pobytu. A to značení je vlastně taková trošku splátka za ty dary. Navíc pokud to jde, při značení se snažíme dostat do míst v naší oblasti (okresy Jeseník a Šumperk) které ještě neznáme (těch už je relativně málo), nebo kde jsme dlouho nebyli, případně kde to máme jinak rádi. Faktem je, že značkováním nikdo nezbohatne (proplácí se cestovné a stravné a malá odměna, které se říká ošatné, fasuje se materiál).

Paradoxně v poslední době se mi nějak daří začínat značkařskou sezonu v oblasti, které lidově říkáme Hrubý les, správně jde o oblast Hanušovické vrchovin, konkrétně části kolem Písařova (který má vlastní podoblast zv. Písařovská vrchovina). Povětšinou byl cíl značení i Severomoravské chaty, tentokrát to ale vedlo do nižších poloh, ale protože výlet (a práce) byly celkem v pěkném jarním počasí a občas bylo i na co koukat, může to být námět pro jiné výletníky.

Trasa začíná v Písařově, což je středně velká obec, která se táhne v údolí potoka, pojmenovaném po obci v nadmořských výškách od 500 do téměř 700 m, takže se dá hovořit skoro o horské obci. Raní bus zajíždí jen do centra vsi, takže nezbývá než ušlapat nějaký kilometr vesnickou zástavbou. To naštěstí není ale nijak na škodu, v Písařově je pár zajímavých staveb, které stojí za zmínku. Mimo roubeného aktuálně zavřeného penzionu polahodí oku funkcionalistická stavba Evangelické modlitebny, opodál mírně na kopečku kostel Rozeslání apoštolů, k pokochání poslouží i některé zdejší chalupy, případně pomníky a kříže poblíže zdejší hasičárny.

Na horním konci dorazíme k budově školy a zde i na turistické značení, které nás vyvede k lesu nad obcí. Jde o zelenou pěší značku od Mlýnického Dvora, která má dálkový charakter a dalo by se po ní pokračovat nejen do Rudy, kam nakonec i mířím, ale dál až k zřícenině Brníčko. Vlastně je to cesta důvěrně známá, nakonec v lednu jsme zde byli s kamarády na běžkách. Polní cesta poskytuje výhledy na okolní krajinu, které dominuje vrch Čečel (nebo Čečola, 839). Při průchodu malým lesíkem míjíme pomníček tragické události, kdy při bouřce poblíž kdysi zahynuly dvě děti.

Dorážíme ke křižovatce s cyklotrasou červené barvy (4071) a spolu s ní ke křižovatce u Hájovny, U tří tabulí. Hájovna je už na okraji velkého lesního celku, ale z okolních luk lze ještě stále něco vidět. Tím hlavním jsou větší vrcholy nedaleké Bukovohorské hornatiny, tedy Buková hora (956) a Suchý vrch (995). Tu Bukovku teď z jara poznáme ještě snadno podle zbytků sněhu na sjezdovce. Nyní ale opouštíme zelenou značku a pokračujeme po cyklistickém značení. Zhruba půl kilometru zbývá k dalšímu rozcestí, Čečel-silnice. Rozcestí je to celkem důležité i frekventované. Mimo cyklotrasy tu vede i „malá“ hřebenovka, červená trasa od Hambalku (ke Sv. Trojici), prochází tu modrý Janoušovský okruh a další značka pro cyklisty, bílá 6223. Právě na tu mám cestovní příkaz. Silnička se celkem příjemně vine po jižním úbočí Kamence (914). Jde v podstatě o normální lesní cestu, ale občasné dochované patníky naznačují, že původně šlo o takřka regulérní cestu pro veřejný provoz. Cesta z Janoušova byla stavěna ve 30. letech minulého století v rámci veřejných „protikrizových“ prací (žádná podpora, nebo kurzarbeit, ale pěkně makat). Až na občasný průsek se vše odehrává v lese, takže vyhlídek moc není, ale v rozcestí U Koubovy louky následuje významová odbočka (vlastně je to spojka) na velkou mýtinu se skupinou vzrostlých stromů (lípa a kaštany). Strkáváme se tu z modrou značkou Janoušovského okruhu. Mezi stromy najdeme svatý obrázek i informační tabuli mikroregionu Ruda. Texty zde navozují výletníky, že jsou k dispozici výhledy na Jeseníky i okolní vysočinu. S tím se dá ale úspěšně polemizovat, protože skoro nic vidět není. Pomineme-li soukromou chatu a rozkvetlé květy prvosenek a zavlečených narcisů. A protože je všude kolem rozsáhlá mýtina, takřka louka, dá se předpokládat, že někdy na přelomu května a června to hýří všemi barvami. Lokalita má poněkud záhadné jméno Na Wilsonu, které bohužel není nijak smysluplně vysvětleno. Ale protože u Janoušova je jedna ze samot pojmenována jako Amerika, troufnu si odhadnout, že původ názvosloví musíme hledat v období vzniku republiky a Wilsona ztotožnit s tehdejším americkýmn prezidentem.

Vracíme se ke Koubově louce. I její název můžeme odhadnout podle majitele přilehlého pozemku, kde se vskutku rozkládá pod cestou celkem rozsáhlá bezlesá oblast.

Trasa se stočí v několika serpentinách níže a na dohled jsou i první (nebo poslední) stavení u Janoušova. A protože jsou tu i obdělávané místa, opět se dá rozhlédnout do krajiny.

Další ostřejší zatáčky následují již na dohled hlavní janoušovské zástavby, kde u statku končí vybraný značkařský úsek. Tedy sbalit barvy, zapsat hlášení, ale ještě pouť nekončí. Pokračování je stále po té značené cyklotrase (6223). Díky ní se obchází obec v mírném takřka vrstevnicovém rozmezí. V orientačním místě Nad Janoušovem se připojíme k zelené značce, je to ta trasa, která nás vedla z Písařova, a kterou jsme opustili U Tří tabulí. Ta nás dovede až do Rudy. Chvíli jsme i v souběhu s cyklotrasou, která ale zmizí do údolí nad samotou Žampach. Samotná zelená trasa patří v následujícím půldruhém kilometru k nejzajímavějším úsekům, které na Šumpersku máme. Polní cesta se drží v nadmořské výšce kolem 600 m a obchází východní úbočí blízkých vrcholků. Vše je obklopeno loukami, takže jde o vysloveně vyhlídkovou cestu. Ta vyhlídka se zabývá velkou částí všech vrcholků Hrubého Jeseníku od Ramzové ke Skřítku, tedy toho co je z této strany viditelné. K tomu se přimykají nižší partie Hanušovické vrchoviny (Hraběšická hornatina, Kopřivenská vrchovina). I přes opar je dohlednost relativně slušná, takže zastávka u přístřešku přijde vhod.

Panoramata zvolna mizí až poblíž další skupinky vzrostlých stromů s kamenným křížem Pod Janem. To už následuje zatím příjemný sestup k rozcestí Šošola, podle potřeby lze trasu dokončit i po žluté pěší značce, která je mírnější. Zelená trasa pak prochází chráněnou lokalitou přírodní památky Žďár. Předmětem ochrany je les na hadcovém podkladě s převahou borovic a výskytem chráněných rostlin. Zde musím upozornit, že sestup ze Šošoly je poněkud ostřejší, ale o to rychleji jsme u zastávky busu (nebo vlakovému nádraží, které je o 0,5 km dál).