Písařov – Svatá Trojice – Králíky

Po létech přišla zase zima jak se patří, to znamená využít příležitosti a zavítat do míst, která oblíbenou činnost zimních měsíců – běžkování – umožňovala omezeně nebo vůbec. Pro letošek tedy zatím absentujeme ve vyšších polohách našich domácích Jeseníků (Paprsek, Švýcárna) a snažíme se užít i podhůří, kde jsou nakonec rovněž velmi pěkné příležitosti k běžkování, jen jim trošku chybí k dokonalosti nadmořská výška, takže v posledních poněkud teplejších zimách tu spíš pršelo než sněžilo.

Zajímavou oblastí, kde se dá projet pár pěkných tras je z tohoto hlediska Hanušovická vrchovina, přesněji ta část, které se říká Jeřábská hornatina, což je nejvyšší část zmíněného krajinného celku. Když ale zjistíme, že nejvyšší hora Jeřáb má 1003 výškových metrů, zas taková nížina to rozhodně není. Díky péči sdružení obcí Orlicko (oblast leží na pomezí Čech a Moravy) se tu dokonce upravuje strojem několik tras, což kvalitu daného území umocňuje.

Pro tentokrát volíme trasu zčásti známou, zčásti neznámou – což ovšem neplatí zcela, neznámou je spíše v zimním provedení, povětšinou to tu máme prochozené v létě jak pěšky tak i na kole, takže už jen zbývá vyzkoušet jaké to je v zimě.

Z důvodu dopravní obslužnosti je pro nás výhodným nástupním cílem vesnice Písařov, kam nás dopraví linkový autobus. Protože zajíždí jen do středu obce, k lyžařské stopě musíme absolvovat asi 1,5 km pěšky mrazem sevřenou vsí. Oproti předchozímu dni zase padla inverzní oblačnost, která ovšem vše pokryla námrazou, tak to asi bude bez sluníčka, ale pěkně bíle zimní.

Jedna z udržovaných tras využívá zelenou turistickou značku od Rozcestí u školy na horním konci. Hned po namazání a nasazení lyží trasa stoupá mezi poli a loukami směrem k severovýchodu. Asi po kilometru v okraji lesíku zkoumáme pomník tragické nehody, brzy se připojí červená cykloznačka 4071, která nás bude doprovázet v dalším putování. Dalším postupovým bodem je Hájovna U tří tabulí, další kopeček k rozcestí Čečel silnice, kde se nám připojí červená a modrá pěší značka. Poměrně rychle tak překonáváme převýšení přes 200 m (Písařov Točna je cca 550 m n.m.).

Modrá TZ souběhuje ještě půl kilometru a od rozcestí Hrubý les už sledujeme pouze značení červeného charakteru (pěší a cyklo souběh). Pojmenování rozcestí nese vlastně celé polesí a oblast, starší turisté toto názvosloví Hanušovické vrchoviny obvykle zhusta používají. V podstatě nám končí i výstupová část trasy, sice ještě o něco povylezeme, ale následující lesní cesta je zčásti vrstevnicová, nebo natolik mírná, že kopec je téměř nenápadný. Jak už ráno naznačilo, nízká oblačnost vydrží po většinu dne, takže budeme ochuzeni i o pár skromných vyhlídek, které se nabízejí pouze s mýtin kolem trasy. Stopovací rolba projíždí většinou v pátek před víkendem. Ačkoliv sněhu je vcelku dost, už by to chtělo nějakou novou vrstvu, sníh je přeci jen trošku přemrzlý a tím pádem je stopa tvrdčí, ale hlavně místy zapadaná jehličím, či listím ze stromů, ale naštěstí nic nepřekonatelného. Jak silnička vystoupí na západní úbočí Boudy, dokonce umožní malý sjezd ke stejnojmennému rozcestí. To už jsem relativně blízko civilizační výspy, k našemu značení se na chvíli připojí žlutá TZ. Abychom se jen nevozili ve strojové stopě, a i z důvodu, že každý výlet si žádá zkratku, od Grabnerova pramene (čili rozcestí Rudolfův pramen) modrou značkou vyšlapanou stopou přímo do hospody, konkrétně do Severomoravské chaty. Dnešní mohutná stavba zdaleka nepřipomíná skromnou stavbu ze 30. let minulého století. Tu dnešní podobu postupně získávala od 60. let. V podstatě odporný „panelák“ podnikové chaty přeci jen poněkud pohledově zpříjemnilo dřevěné obložení patra a současný majitel chatu neustále vylepšuje. I díky faktu, že je zde vlastně jedinou záchytnou stanicí je chata navštěvovaná z obou částí hranice. Myšleno zemské, mezi Moravou a Čechami. Zasloužený odpočinek spojíme i s obědem, vyšlo nám to pěkně časově.

Až ke kostelíku Svaté Trojice byla tedy trasa pro některé z nás výletníků dostatečně známá (z běžkařského pohledu), teď tedy do kraje neprobádaného. No jednou jsem to projel kolem Jeřábu na běžkách po severní straně (žlutá TZ), z jihu zřejmě všichni po prvé, ačkoliv jednou jsem to jel opačně na kole…

Od Svaté Trojice se dá využít dvě větvě běžecké stopy, severnější výše položenou s žlutým značením ovšem lyžařským (ne pěším). Pro neznalé, pěší značení doprovází bílé okrajové pásky, lyžařské mají okraje oranžové, velikostně je stejné (10x10 cm). Poněkud větší cykloznačky mají žluté lemování. My tedy volíme tu níže vedenou se zeleným vedoucím pruhem. Ta je tak z kopečka do kopečka a po projetí musím konstatovat velmi příjemná. Obě větve se spojí v rozcestí Pod Jeřábkem. Lyžařská zelená pokračuje na západ ke Křížové hoře a dolů do Červené Vody. Původně jsem uvažoval jet i sem, pro větší zájem ale volíme pokračování severním směrem, tedy s modrou lyžařskou značkou. Ještě ve vrstevnici po lesní cestě pokračuje trasa po úbočí Jeřábu aby nakonec po louce sjela k rozcestí Horní Orlice. Paradoxně v lese je jaksi viditelněji, než na loukách, kde dosahuje mlha k zemi. Vzdálenější běžkaři tak vypadají, že se snad vznášejí. S pochopitelných důvodů tedy necháme rozhlednu Val bez povšimnutí a v bílé tmě hledáme tu správnou stopu, abychom neminuli Kačenku, přesněji hospůdku v penzionu na Horní Hedeči.

Za lepší viditelnosti by stálo pokračovat do Červeného Potoka, ale po loukách beztak není nic vidět. Volíme tedy variantu ke klášteru (Hora Matky Boží). Místní zřejmě jezdí dolů jinudy, my ale volíme variantu traverzem, tedy cik cak z kopce vpravo (shora), kolem poutní cesty, dole u Králík mají dokonce na louce u města (pro změnu vlevo od poutní cesty) najeté v několika kličkách stopy, které nás zavedou do města. V aleji u křížové cesty dokonce neuklízí sníh, takže stylově dojíždíme až barokní bráně, která se tak vlastně mění ve vítězný oblouk po povedeném, byť mlhavém výletu.

https://www.turistika.cz/trasy/start-jesenicke-magistraly-pisarov-mala-morava