Mapa Chorvatska
Plavba po Jadranu - Z Pirovacu na Kornaty a zpět
Trasy • Po vodě • Střední náročnost
 |
Pirovac | 0,0 km | ||
| Pirovac je malé městečko, kde v roce 2014 byla otevřena nová marína zatím pouze s jedním molem. Další se budovalo. Když jsme tam byli my (červen 2014) byla služba v kanceláři, stejně tak jako na molu, pouze v pátek a v sobotu. Jachty byly však po generálce, takže po této stránce to bylo vše perfektní. Loď jsme v sobotu v klidu převzali, zabydleli se, jen jsme kousek vypluli na moře, abychom si zaplavali a hlavně zkontrolovali, jak vše funguje. Na noc jsme zůstali ještě v maríně. Vždy večer vyrážíme do večerních ulic, vychutnat si atmosféru přímořského letoviska, dát si místní pivo Karlovačku. | ||||
 |
U ostrovů | 9,7 km | ||
| Marinu jsme opustili hned po probuzení. V blízkosti některého z těchto ostrovů jsme snídali. Je to daleko větší pohoda - zaplavat si, nasnídat se a při tom se nechat pohupovat uprostřed moře. | ||||
 |
U ostrova Vrgada | 13,3 km | ||
| První den to nefoukalo, zkoušeli jsme jet s plachtami, ale bylo to hodně pomalé. Nakonec jsme je skasali. Dle původního plánu kapitána jsme si oběd měli dát u ostrova Vrgáda. Je to krásná zátoka, moc se nám tam líbilo a tak posádka odmítla ten den pokračovat v plavbě. Kapitán nemohl uvěřit tomu, že jsme skoro nikam nedopluli, ale podlehl přesile. Koupali jsme se, opalovali, odpočívali. Prostě idylka. Dokonce jsme se ani nepřinutili v pozdějším odpoledni vyrazit na druhou stranu ostrova, kde je stejnojmenné městečko a marína. Většina z nás jsme tam už byli a jediná Eliška, která tam nebyla, prohlásila, že bude hlídat jachtu. A bylo rozhodnuto. Kapitán jen zkontroloval kotvu, zda pořádně drží. | ||||
 |
U ostrova Žut | 32,6 km | ||
| Další nocleh na kotvě - tentokrát u ostrova Žut. Počasí nám zase nepřálo. Bylo hezky, teplo, ale na plavbu s plachtami to nebylo. Na chvíli jsme je vytáhli, aby si to Eliška trochu užila, ale plavba za to nestála. S Otou jsme tentokrát doplavali na břeh a šli se podívat na ostrov shora. Dřív jsme to měli skoro jako povinnost. Pohled shora na množství ostrovů a členité pobřeží je skutečně hodně zajímavé. Když jsme chtěli jít spát, začal se zvedat docela velký vítr, že jsme s kapitánem zpočátku hlídali, zda jachta drží. Ale vítr se dál nezvedal, jachta držela, a tak jsme nakonec po půlnoci usnuli všichni. | ||||
 |
Malá provéza | 41,1 km | ||
| Malá provéza je mořská soutěska, je hluboká, ale úzká. Dvě větší lodě se tam nevejdou, musí se plout opatrně. Bojky vytyčují možnou trasu plavby. Tentokrát jsme pluli na plachty, ale do soutěsky se musí jen na motor. Je to prima zážitek, lodě se repektují, nikdo se nikam necpe. | ||||
 |
Zátoka u ostrova Dugi Otok | 41,4 km | ||
| Hned za provézou je zátoka, kde jsou bojky. Je to vlastně začátek národního parku Telašcica a Kornati, ale vždy se zde platilo jen, když se tam bylo přes noc. Letos prvně nás zde přišli zinkasovat už dopoledne. Za 30 Eruo jsme si v dané oblasti mohli 24 hodin dělat, co chtěli. Kotvit, či se uvázat na bojce, přespat a pod. Tak jsme se rozhodli toho patřičně využít. Než posádka udělala oběd, my s Otou jsme opět vyrazili na břeh. Tentokrát jsme ochutnali i chorvatské ostružiny a objevili zajímavou květenu. Dokonce jsme malý vzorek donesli ukázat i naší posádce. | ||||
 |
Telašcica - jezero Mir na ostrově Dugi Otok | 47,3 km | ||
| Na této straně ostrova jsme nikdy nebyli, protože bez zaplacení se sem nesmělo. Vždy jsme připluli k ostrovu z druhé strany, kde ostrov Dugi Otok kolmo padá do moře a odkud je hezká vyhlídka. Na jedné straně moře, na druhé straně je vidět jezero. Nyní jsme využili možnosti přivázat se k bojce a jezero si obejít. Je to slanovodní jezero, které vzniklo v době ledové, kdy mořská hladina bylo o 100 výš. Jezero je slanější než moře, protože dochází k většímu odpařování. Voda se tam doplňuje pouze při přívalových deštích. Údajně má léčivé účinky. | ||||
 |
Ostrov Kornati | 64,1 km | ||
| Na noc jsme se ještě přesunuli do zátoky ostrova Kornati. Bylo sice už k večeru, ale nebyla sezona, a tak kapitán doufal, že tam volnou bojku ještě najdeme. Bohužel všechno bylo obsazeno. Jediné místo bylo na molu, které patřilo místní konopě, což je něco jako naše hospůdka. Nechtěli jsme znovu platit, a tak jsme chtěli pokračovat ještě dál, ale majitel na nás mával, že od nás nebude nic chtít. Možná mu bylo jasné, že už stejně nikdo takhle večer nepřipluje, a tak aspoň udělal dobrý skutek. Možná i doufal, že k němu zajdeme a uděláme mu aspoň nějakou úratu. Zašli jsme proto po večeři na dvě deci místního vína a snad jsme byli všichni spokojeni. My určitě. | ||||
 |
Modrá zátoka | 69,6 km | ||
| Na molu u konopy se nám nechtělo ani koupat, ani snídat. Dopluli jsme tedy kousek dál do nádherné modré zátoky, kde jsme zakotvili. Dali snídani, koupačku a nakonec i oběd. Nějak jsme nezvládli do 24 hodin opustit národní parky, ale netušili jsme, jak jsme monitorováni. Ještě jsme nepřetáhli ani 30 minut a už u nás byl motorový člun. Přesně věděli, kde jsme se kdy zastavili, kde jsme spali a požadovali zaplacení dalších 30 Euro za započatých dalších 24 hodin. Naštěstí to kapitán ukecal, i když mu to dalo docela dost práce. Naštěsti jsme skutečně už chtěli odplout - docela se ta začalo zatahovat a cestu jsme ještě měli dalekou. | ||||
 |
Zátoka ostrova Žirje | 99,6 km | ||
| Doplutí do této zátoky bylo hodně dobrodružné. Obloha se zatáhla a zvedl se hodně silný protivítr. Kdyby nebyl tak silný, tak by se nechalo plout pěkně s plachtami a křižovat, ale tohle bylo moc. Bylo až s podivem, že na moři jsme zahlédli jen asi dvě další jachty, jinak nikde nikdo. Prudce se ochladilo, občas sprchlo, vlny nám každou chvíli spláchli palubu. Dokonce Mirka - hned po kapitánovi nejzdatnější námořnice měla chuť si dojít pro vestu, že se loď rozlomí. Předek jachty se docela dost zvedal, jednou dokonce i lodní šroub si "šrouboval" ve vzduchu. To už i kapitán řekl, že to snad nebude často, že by se mohl nárazem do vody porouchat. No plavba nic moc, dá se říct spíš docela hrůza. Když jsme dopluli do zátoky, tak tam byly jen dvě lodě. Ale ani tam vítr neutichl, a kdyby nám chlapec nepřijel na motorovém člunu pomoct chytit bojku a přivázat se, tak nevím, jak bychom to zvládli. Tady byly speciální bojky, prý nově nainstalované - pevnější, právě pro tyto případy. Každá bojka měla dvě menší, takže jsme ještě museli chytit tu druhou - i to byl docela problém. Ale nakonec se to povedlo. Tentokrát na koupačku neměl nikdo ani pomyšlení, a dokonce ani na večeři. Všichni jsme měli žaludek jak na vodě. Jen kapitá a Ota něco málo pojedli. Když nás majitel přišel zinkasovat, většina posádky už ležela v podpalubí a snažila se usnout. Jen my dva pozorovali tu rozbouřené moře. Majitel nás potěšil a hned několikrát. Uměl dobře slovensky, takže jsme si popovídali, ještě nás přivázal na další bojku, abychom se tam zbytečně netočili a lépe se vyspali a hlavně nás potěšil tím, že v noci se to má uklidnit a ráno už by měl být zase klid. A skutečně - ráno bylo jasno, klidno a tak jsme si vynahradili to, co jsme večer zanedbali. Koupačka byla skvělá, kupodivu se voda ani neochladila. Ale tenhlad, jaký jsme měli. | ||||
 |
Opět Pirovac | 132,9 km | ||
| Opět nastalo neskutečně bezvětří, takže byla jediná možnost opět plout jen na motor. Nakonec jsme do Pirovacu dorazili o den dřív. Cestou nebyla možnost nějakého šikovného kotviště, kde by se nechalo přespat a v marině to bylo zadarmo. Tak proč toho nevyužít. | ||||
 |
Ostrov Murter | 138,4 km | ||
| V pátek jsme pak už jen pluli k ostrovu Murter, kde jsme dali posledni koupačku a opalovačku, a kde jsme museli doplnit zásoby nafty. A pak už skutečně zpátky do Pirovacu, kde nastalo balení a částečný úklid, abychom ráno mohli vyrazit co nejdřív, než začně být veliké horko. | ||||
Marinu jsme měli z města Pirovac. Malé nenápadné městečko s letos otevřenou marínou. Ale bylo to nejlevnější, proto jsme ji vybrali. Bylo tam hodně Čechů, tak jsme si nepřipadali ani jako v zahraničí. Loď byla super, byla po generálce, Milan si pochvaloval motor i vše ostatní, ale marina za moc nestála. Záchody byly špinavé, snad je myli jen 1x za týden, stejně tak často asi dávali i WC papír. Takže večer před odjezdem na moře a ráno před odjezdem domů to bylo docela dobré.
V sobotu jsme jen vyjeli na moře vyzkoušet, zda vše funguje, jak má, navštívili místní pláž, prohlédli si městečko a dali místní pivo Karlovačku. To už je tradice. A v neděli ráno ještě před snídaní vyjeli na moře. A už to začalo. Ranní koupačka, snídaně, jen plachet jsme si letos moc neužili. Bylo to spíš takové, abychom ty plachty viděli. Moc to nefoukalo. Ale nikam jsme nespěchali. Po snídani jsme se akorát přesunuli na ostrov Vrgáda, kde jsme na JV v zátoce dali kotvu. Původně to měla být zase jen koupačka a oběd, ale byli jsme nějací leniví, bylo tam krásně a tak jsme Milana přesvědčili, že dál se nejede. Nějak nemohl uvěřit tomu, že jsme skoro nikam nedojeli, ale podlehl přesile.
V pondělí jsme vyrazili trochu na sever, s plachtěním to ale taky moc nešlo. Na chvíli jsme je vytáhli, ale bez motoru to moc neplulo. Ale jinak bylo fajn. Někteří jedinci sice tvrdili, že moře je studené a slunce málo hřeje, ale když už jsme se ponořili a plavali, tak to bylo docela fajn. Moje koleno mne letos vůbec neomezovalo, tak jsem si to užívala a plavala jako o závod. Na Žutu jsme s Otou doplavali i na břeh a došli se podívat na moře shora. Večer jsme mastili karty a bylo to super. Přes den to nefoukalo, ale večer to vůbec nevypadalo dobře. Foukalo to až moc, Milan chodil v noci neustále kontrolovat, zda kotva drží. Ani já toho moc nenaspala. V tomto směru jsem hrozná a tak jsme oba usnuli až daleko po půnoci, když se to trochu uklidnilo.
Na úterý nám Milan připravil výlet přes Malou provézu - což je taková "mořská soutěska" - dvě větší lodě se tam nevejdou, s plachtami se tam jet nedá, musí se opatrně a na motor. Hned za ní se nechá zastavit se na bojkách. Je to tam moc hezké a tak Milan navrhl koupačku. My s Otou opět vyrazili na břeh. Napásli jsme se na ostružinách, objevili zajímavé rostliny a vrátili se na oběd. Než jsme se najedli, přijeli nás zinkasovat. Milan se tam kolikrát zastavil, ale nikdy nic nechtěli, tentokrát tvrdili, že to není za bojku, ale za zastavení se v národním parku Kornati a Telaščica. Prostě jsme byli o 30 Euro lehčí, ale bylo to na 24 hodin. Prý v tom bylo i spaní někde v parku na bojce. To v plánu nebylo, ale když to bylo zaplacené, tak jsme si to užili. Na ostrově Telašščica je slanovodní jezero. Už jsme tam párkrát byli, ale viděli jsme ho vždy shora, protože Milan vždy zastavil na širém moři, na člunu jsme dojeli ke břehu a vylezli na skálu, která strmě klesá k moři. Jezero jsme z dálky shora viděli, ale nikdy jsme u něj nebyli. Teď jsme se zastavili hezky v zátoce na bojce a pěšky se vydali k jezeru, obešli jsme si ho a bylo to moc fajn. Je to slanovodní jezero, které vzniklo v době ledové, kdy mořská hladina stoupla prý o 100 metrů. Jezero je slanější než moře, protože se to tam víc odpařuje a při přívalových vlnách se tam voda doplňuje. Údajně má léčivé účinky. Tak tohle bylo super.
Na noc jsme se přesunuli víc na jih do nár. parku Kornati. Milan věděl o místě, kde je docela dost bojek a doufal, že nyní mimo sezonu tam na nás nějaká počká. Nepočkala. ALe kupodivu na nás mával majitel místní konopy (hospody), která tam vlastnila molo a tvrdil, že se tam můžeme bez dalšího poplatku uvázat. Mirka neustále měla strach, že nás bez zaplacení nepustí, ale kupodivu nám pomohli se přivázat a skutečně nic nechtěli. Bylo to fajn, už bylo dost hodin. Navíc Ota se trochu spálil a měl nějakou krizi. Vzala ho zimnice a měla jsem strach, zda to nebude nějaká chřipka. Kupodivu mne nevyhodil s Paralenem a po večeři usnul jako špalek. My jsme navázali kontakt se sousedícími Švédy a po večeři vyrazili do konopy na místní víno. Bylo to tam úžasný - skoro jako v prvotřídní restauraci - dokonce i účet nám donesli v kožených deskách. Ale ceny normálka a víno dobré.
Ota se naštěstí ráno vzbudil zcela v pohodě. Na snídani jsme odpluli do Modré zátoky, kde byla skutečně úplně modrá voda. Dali koupačku i oběd,
ale najednou se to začalo docela zatahovat. Byli jsme na kotvě, bylo asi 24,5 hodiny po zakoupení lístku do národního parku, když najednou přijel opět motorový člun a domáhal se zaplacení, že začala druhá dvacetičtyřhodinová doba. Chvíli se tam s Milanem dohadovali, ale kupodivu je Milan ukecal, že jsme už nic neplatili. Je zvláštní, jak to nejspíš sledují nějakým radarem. Věděli, kde jsme spali, prostě vše, kde jsme se zastavili.
Vyrazili jsme dál na jih, ale zvedl se takový protivítr, že plavba nebyla nic příjemného. Najednou jsme zjistili, že na moři není téměř žádná loď, jen asi dva šílenci se tam taky někde ve vlnách zmítali. Jeli jsme proti větru, občas nám vlna přešla přes palubu, byla zima, no nebylo to nic příjemného. Chvílemi pršelo. Dokonce Mirka, která je zdatný námořník, měla skoro chuť si vzít plovací vestu, že se loď rozlomí. Předek jachty se dost zvedal, jednou dokonce i lodní šroub si "šrouboval" ve vzduchu. To už i Milan řekl, že to snad nebude často, že by mohl nárazem do vody se porouchat. No plavba nic moc. Ani na záchod dovnitř se jít nedalo, protože se nám hned udělalo špatně. No docela hrůza. Konečně jsme dopluli do zátoky u ostrova Žirje, ale je otevřená a i v zátoce to foukalo, že jsme si mysleli, že snad ani bojku nechytíme. Naštěstí nám přispěchali na pomoc s motorovým člunem a bojku nám podali. Byli to nějaké speciální zdvojené bojky, takže s tou druhou Ota s Mirkou docela zápasili, než se jim podařilo se na ni přivázat. Večeřel jen Ota s Milanem, a to ještě jen trochu. My děvčata jsme byla ráda, že se trochu uklidnilo, a na jídlo jsme neměla ani pomyšlení. Ze dvou stran se hnala bouřka, všichni si šli lehnout, jen my s Otou jsme vydrželi pozorovat rozbouřené moře. Když přijel majitel vybrat poplatek za bojku, přivázal nás ještě na další bojku, abychom se tam příliš netočili. Ale potěšil nás. V noci se měl vichr uklidnit a další den mělo být klidno. Chorvat uměl plyně Slovensky, tak jsme si docela pokecali.
Po dalším přivázání se jachta tolik nehoupala a spalo se dobře. Předpověď vyšla, ráno byl klid a moře jak vymetené. A dokonce ani moře se neochladilo. A my byli hladoví, že bychom snad jedli i hřebíky. Vítr opět nefoukal, tak ani na závěr se nedali plachty vytáhnou. S denním předstihem jsme dojeli na noc do Pirovacu a v pátek už jen dali koupačku někde nedaleko u ostrova Murter. Nakonec jsme byli spokojení, užili jsme si koupačky i sluníčka, jen s tím plachtěním to bylo horší. Tak snad někdy příště.
Přidat do oblibených uživatelů
Općina Pirovac
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Općina Pirovac
Půjčovna autPříspěvky z okolí Plavba po Jadranu - Z Pirovacu na Kornaty a zpět
