Předpodzimní Chorvatsko 2011

Kam a jak jedeme?

Přiznám se, že Chorvatsko moc nemusím. Když člověk milující soukromí a svobodu projede všechny přímořské evropské země, tak si státy bývalé Jugoslávie posune na konec žebříčku. Nějak se tady necítím tak volně jako jinde. A to, i když v tuto dobu už zde je turistů málo a přímořské oblasti jsou od nich téměř vylidněny. Také bychom sem nejeli, nebýt výhodného pozvání našich známých a pokročilé době konce září.

Cesta osobákem proběhla naprosto v pohodě a rychle. Po dálnicích to sviští, turistický provoz už ochabl. Ze středoevropského nic moc počasí jsme se za pohořím Velebit přehoupli do teplejšího a slunečnějšího.

Za čím jedeme?

Následující den po příjezdu jsme věnovali průzkumu nejbližšího okolí. U domku byla pergola porostlá vinnou révou s ještě velkým množstvím hroznů. Navzdory každodenní konzumaci jich neubývalo. Granátová jablka na stromě v předzahrádce ještě nebyla zralá, tak jsme ozobali jen zbytek sladkých fíků. Poté jsme si prohlédli nedalekou delší úzkou oblázkovou pláž s ojedinělými miniskalisky, lemovanou pěknými jadranskými borovicemi vedle betonové promenády. Odpoledne jsme se tu hned vykoupali. Voda byla pořád ještě teplá a sluníčko se na nás přitom usmívalo. Stejně tak i ježci na dně, ale potutelněji.

Další den jsme si prohlédli centrum městečka. Zbytek pobřeží, úzké uličky až k nábřeží poblíž centra. Pohladili jsme si tady oslíka. Klidně nám postál. No bodejť ne, když to byla jen socha. Každoročně tu probíhají oslí závody a to jich tu bývá tlačenice. Vyšplhali jsme se na místní vrch s kostelíkem a starými hrobkami některých místních obyvatel. Byl odtud pěkný výhled na všechny strany. Po sestupu jsme pokračovali okolo starého městského jádra podél mariny až k rybářskému přístavu. Chvíli jsme pozorovali práci několika rybářů u větších rybářských lodí. Chystali se na večerní vyplutí na moře.

Ve středu jsme si udělali výlet do Skradinu. Prošli městečko a lodí dopluli no národního parku Krka. Pokochali se nádherou vodopádů, podobných Plitvickým. Ještě jsme stihli popojet k druhé kaskádě Roški Slap výše proti proudu. Jsou tam dvě restaurace a malé muzeum.

Ve čtvrtek jsme navštívili město Šibenik. Zrovna byl svátek sv.Michala, patrona této oblasti. Na náměstí před katedrálou se konala veřejná mše za účasti arcibiskupa a dalších významných osob. Vystoupali jsme nahoru k pevnosti sv. Michala. Je odtud pěkný výhled na druhou pevnost Šibeniku, sv.Anu, na město, přístav, a do dálky až k ústí řeky Krky. Pod pevností jsme si v hospůdce u historické zahrady smlsli na zmrzlinových pohárech. Po sestupu jsme to vzali starým městem jinou trasou. Zbyl ještě čas si autem odskočit do Primoštenu, přímořského letoviska. Bylo potřeba trochu procházky, aby nám před večeří vytrávilo. Za městskou bránou jsme prošli náměstíčkem a vyšplhali se na vršek s kostelem a výhledem do okolí. Sestup jinou cestou skončil u přístavu, odkud jsme to namířili zadem zpátky k autu. Na kraji Šibeniku, v nákupním středisku jsme objevili zajímavý šlapohyb s jedním volantem pro pět šlapajících. Podívejte se do galerie. Popis by zabral moc místa, a kdo ví, jestli by vystihnul skutečnost. No, a jelikož nám opravdu patřičně vyhládlo, zašli jsme v městečku Vodice na večeři do restaurace vyhlášené grilovanými čuníky. Ostatně už při cestě do Šibeniku jsme jeli okolo a před oběma sousedícími hospodami se nepřetržitě dvě větší selátka otáčela nad ohništěm. Lukulské hody započaly. Krmě byla vskutku výtečná a žíznivým hrdlům se dostalo prolévání místními(bohužel) pivy.

Sobota byla zakončena posledním říjnovým koupáním v Jadranu. A v neděli 2. října odjezd.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Z vlastních a v místě nakoupených potravin. Jednou v restauraci ve Vodici pečené selátko, jednou pečené čerstvé ryby koupené u rybářského přístavu.

Ubytováni jsme byli v menším domku v Trebunji u Šibeniku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když, jak jsem na začátku uvedl, Chorvatsko nepatří k mým favoritům, byl jsem celkem spokojen. Počasí v tuto dobu bylo ještě pořád příjemné a my jsme trochu prosoleni mořskou vodou odjížděli do chladného podzimu u nás.

Ostatní informace

Dálniční poplatky - dálniční známka přes Maďarsko a mýtnice v Srbsku a Chorvatsku platili známí.

Vstupné do NP Krka včetně lodní Dopravy 100 kun.

Vstupné na pevnost sv.Michala v Šibeniku 20 kun.