Hořice – historie, památky a pivovar Jung Berg

Máme na to tři dny, abychom z Plzně dojeli do Broumova. Zastavujeme se na zajímavých místech, preferujeme nejen rozhledny a minipivovary. Proto se zastavujeme v Hořicích, kde je pivovar a v jejich blízkosti jsou rozhledny Hořický chlum a Masarykova věž samostatnosti.

Město se rozkládá zhruba na polovině cesty z krajského města Hradce Králové do okresního města Jičína.

První obyvatelé se zde usadili již v období paleolitu. První středověká osada, jejíž součástí byla i tvrz byla na vrchu Gothard v jihovýchodní části dnešního města. Právě tam pražští premonstráti založili v polovině 12. století kostelík sv. Gotharda.

První písemná zmínka je z r. 1143, kdy se o nich píše v zakládací listině Strahovského kláštera. Ve 13. století se osídlení přesouvá do rovinatější oblasti na západ, do současného centra města, kde je založen kostel Panny Marie, tržiště a další tvrz. Od r. 1365 jsou Hořice městečkem.

Majiteli městečka a vlastně celého panství byla celá řada drobných feudálů. Nejvýznamnější byla vláda rodu Smiřických od poloviny 16. století do 1. čtvrtiny 17. století, kdy nastává hospodářský vzestup města. To však ukončila účast Albrechta Jana Smiřického ve stavovském povstání. Město získal na krátkou dobu i Albrecht z Valdštejna.

19. století znamenalo rozvoj kultury – hrála se zde česká ochotnická představení, obrozenecký kněz Alois Tadeáš Hanl zpřístupňuje veřejnosti svou knihovnu, byl zde založen spolek ochotníků a mužský, později i ženský pěvecký spolek.
R. 1846 v té době převážně dřevěné město zachvátil obrovský požár, kdy téměř polovina náměstí lehla popelem. V té době se začalo stavět z kamene, který se těžil v lomu sv. Josefa, necelé 2 km na východ od centra města, a je známý jako hořický pískovec. Řada domů měla i podloubí. R. 1884 zde byla založena Odborná škola pro zpracování kamene, která nyní pokračuje pod názvem Střední průmyslová škola kamenická a sochařská. Zde studovala i řada našich významných umělců.

Ve 2. pol. 19. století byly Hořice hlavním sídlem pruského štábu. Rozhodující bitva prusko-rakouské války r. 1866 u Sadové (cca 10 km na jihovýchod) však město proměnila na lazaret. Byly sem přiváženy stovky raněných, řada z nich je pohřbena na gothardském hřbitově.

Centrem města je lichoběžníkové náměstí Jiřího z Poděbrad, kde je většina významných a historických budov a kde se konaly pravidelné trhy. I v dnešní době je centrem všeho dění. Ve druhé polovině 20. století byla řada budov přestavěna, takže historický ráz si náměstí nezachovalo.

Dominantou náměstí uprostřed parkoviště je Mariánský sloup z roku 1824. V jižní části náměstí upoutá pozornost novogotická Radnice z r. 1872, která byla postavena na místě původní staré Radnice. Na věži z Hořického pískovce je umístěna rychtářská pečeť města z r. 1585. V budově Radnice je infocentrum, před ní stojí pranýř z r. 1736. Sousední dvoupatrová novorenesanční budova Městského domu je z r. 1864. Balkony drží zdobené pískovcové krakorce. Uvnitř je nově zrekonstruovaný secesní divadelní sál.

Jen kousek od tohoto náměstí jižním směrem je kostel Narození Panny Marie, který byl dle plánů barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera postaven v letech 1741–1748 na místě původního gotického kostela ze 13. století, který shořel při obrovském požáru r. 1738. Tehdy byla zničena i fara, radnice se starobylým orlojem a městský i panský špitál. I kostelní zvony byly roztaveny. Kostel sice 2x vyhořel (v letech 1778 a 1838), ale vždy byl opraven. Dnešní stav je z opravy po r. 1989. Interiér je barokní a klasicistní, převážně z 2. pol. 18. století. Nejstarší je cínová křtitelnice ze 16. století. Zdejší zajímavostí je svatba rodičů Bedřicha Smetany dne 21. listopadu 1820.

Druhý významný kostel - kostel sv. Gotharda je na na vrchu Gothard, kde stávala románská dřevěná kaple, kterou založili strahovští řeholníci ve 12. století. Původní barokní kostelík byl postaven ve 2. pol. 17. století. V r. 1701 došlo ke zboření starého kněžiště a postavení nové kamenné kaple, která dnes tvoří presbytář až ke kazatelně. R. 1738 se začalo s barokním rozšířením kostela, bohužel krátce před tím, než kostel ve městě vyhořel tak, že se v něm mše již nemohli konat. Stavba byla tedy maximálně urychlena a již týden po požáru byl tento kostel vysvěcen, aby se v něm mohly konat mše. V dalších dvou letech byla přistavěna jednopatrová věž – v přízemí je sakristie a v mezipatře panská oratoř. Kdysi slavný poutní kostel se dnes používá hlavně k církevním pohřebním obřadům.

Kousek na západ od severního konce náměstí – v Riegrově ulici je bývalý zámek, který vznikl r. 1749 na základech vyhořelé pozdně gotické tvrze. Několikrát byl stavebně upravován a využíván k různým účelům. Od r. 1954 ho využívá Lesní správa.

V Riegrově ulici, ještě o kousek dál z náměstí je areál bývalého, ale také již nynějšího hořického pivovaru. Již ve 14. století zde stával panský pivovar, který r. 1871 koupila akciová společnost. Již dne 17. 3. 1873 zde uvařila svoji první várku piva. Areál v letech 1885 až 1895 postupně přestavovala. Jednotlivé objekty (stará Lednice z r. 1885, nová Lednice z r. 1895, provozní budova s varnou a objektem chladírny – stáčírny) jsou z opracovaného zdejšího pískovce. Pivo se zde přestalo vařit r. 1976. Areál dál fungoval jako stáčírna a výrobna nealkoholických nápojů.

Zkrachovalý a chátrající objekt koupil r. 2003 soukromý vlastník. Rušivé přístavby z doby po r. 1958 odstranil, původní objekt zrekonstruoval, betonové chodníky nahradil pískovcovou dlažbou a samozřejmě obnovil elektrické, vodovodní a kanalizační rozvody. Při dostavbě dalších objektů respektoval vzhled původních. Již r. 2006 si v pronajatých prostorách malých pivovarů uvařili první pivo. Do tohoto krásného objektu bývalého pivovaru se vaření piva vrátilo po 41 letech - pivo pod názvem Jung Berg se zde vaří od r. 2017, je zde restaurace a pivnice i s venkovním posezením a dětským hřištěm, vyrábí i vlastní zmrzlinu. V restauraci, baru nebo u zmrzlinového okénka si můžete koupit i dřevěnou turistickou známku nebo turistickou nálepku a získat razítko.

Ve městě jsou i židovské památky. Jen kousek na sever od hlavního náměstí je synagoga z r. 1767, která nahradila původní dřevěnou stavbu z let 1726–1729. Po požáru r. 1859 byla opravena a rozšířena v novorománském slohu. Vnitřní vybavení se nezachovalo, je vidět jen ženská galerie, která byla vybudována v 80. letech 19. století. Židovská komunita byla vyvražděná nacisty. Od r. 1956 ji jako modlitebnu používá Československá církev husitská.

Když projdete okolo synagogy po červené turistické značce dál z centra města, dojdete cca po 0,5 km ke starému židovskému hřbitovu. Je rozsáhlý a poměrně zachovalý. Byl založen pravděpodobně ve 2. polovině 17. století a postupně rozšiřován. Je zde přibližně 800 náhrobků klasicistního a barokního stylu, nejstarší je z r. 1679. Mladší náhrobky jsou značně poškozené. Jsou zde i hroby židovských vojáků padlých v napoleonských válkách a prusko-rakouské válce. Hřbitov je uzamčený. Hřbitovní dům s výrazným portálem byl přestavěn na obytný dům, márnice z r. 1776 na garáž.

Nový židovský hřbitov byl r. 1897 založen poblíž vrcholu Gothard, po válce byl přeměněn na pohřebiště sovětských partyzánů a obětí pochodů smrti. Město nakonec vše zlikvidovalo.

Samozřejmě jsme se zastavili v nově vzniklém pivovaru. Hlad jsme neměli, ale ochutnali jsme asi všechna točená piva. Protože nám chutnala, jiné ve skle jsme si koupili s sebou.

Areálem jsme byli naprosto nadšeni. Navíc je doplněn i informačními tabulemi o historii a současnosti, takže jsme se dozvěděli i řadu dalších zajímavostí.

I když jsou Hořice vyhlášené svými Hořickými trubičkami, zde se nevyrání, výrobna je v nedalekém Miletíně.

Městem vede řada turistických tras. Ze severního konce náměstí Jiřího z Poděbrad po žluté dojdete severozápadním směrem po zhruba 2 km k rozhledně Hořický chlum.

Na východ vede žlutě značená Malátova stezka – ta se stáčí na sever do obce Dachovy (3 km), kde je venkovní koupaliště s historickými šatnami. Cesta vede okolo sochařského parku U sv. Josefa (cca 1,5 km) nedaleko stejnojmenného lomu, kde se každé dva roky koná sochařské sympozium. Některé pískovcové sochy pak umísťují právě do tohoto parku. Další sochy se umísťují do Sochařského parku u sv. Gotharda, který je ve svahu tohoto vrchu. Vstup do tohoto parku je u zdejší sokolovny v Erbanově ulici.

Po červené, příp. zelené trase dojdete po 1 km ke kapličce Panny Marie Hlohové, odkud je to jen kousek vpravo k památníku s rozhlednou – k Masarykovo věží samostatnosti. Tyto trasy pak pokračují – červená k rozhledně Hořický chlum a zelená do Dachov. A to zdaleka není všechno.

Tady využijete i kolo – je tu několik cyklotras. Jižním směrem dojedete po 20 km k rozhledně Chlum u Sadové, kde je památník bitvy r. 1866 nebo severním směrem po 7 km do Miletína, kde si přímo v podnikové prodejně můžete koupit Hořické trubičky nebo na náměstí zdejší další specialitu Erbenovy miletínské modlitbičky. Ale i na kole je tady možno udělat si víc výletů.