Okresní dům v Hořicích

Na místě současného jednopatrového objektu o půdorysu ve tvaru písmene T se původně nacházela dvojice dřevěných domů, jež nosily čp. 160 (míval ho vyhlášený perníkář Alois Veis, psaný rovněž jako Weis, a po jeho smrti 19. června 1858 vdova Barbora, roz. Stašková) a 161, což můžeme vidět v reambulaci indikační skici stabilního katastru z roku 1879 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2165_4), kde jsou zakresleny změny oproti původnímu stavu v roce 1840. Během prusko-rakouské války bydlel v domě čp. 160 velitel dragounské eskadrony pluku prince Savojského. Následně se v něm usídlila hlavní stráž, jež byla zrušena koncem srpna 1866. 10. ledna 1870 však oba objekty vyhořely a vzniklé spáleniště zakoupil ještě téhož roku za 700 zlatých místní podnikatel Václav Tomášek se svojí manželkou Annou, jenž na jeho místě nechal vybudovat nový dům v novorenesančním slohu. Autorem jeho plánu byl architekt František Karažek a plně byl dostavěn v roce 1876 (některé zdroje však hovoří až o roku 1877, a to včetně pamětní desky, jež byla umístěna ve vestibulu). V roce 1878 si otevřel v domě advokátní kancelář JUDr. Karel Ruml, ale vedle toho se zde nalézalo také prostranné hlediště s jevištěm, jehož výpravu obstarali místní divadelní ochotníci a ti ho nechali v letech 1885- 1886 zrekonstruovat. Zprvu se však nacházelo v Tomáškově domě čp. 341.

V době, kdy hrozil zdejšímu akciovému cukrovaru (Hořická společná rolnická cukrovarna u Dobré Vody) úpadek, se Václav Tomášek stal členem jeho správní rady. Nemohl se smířit se zánikem tohoto podniku kvůli špatnému hospodaření jeho předchůdců, ale ještě více ho trápilo to, že by přišli o své vklady v místní záložně zdejší drobní střadatelé, a tak podepsal několik směnek, díky nimž po krachu akciového cukrovaru roku 1883 přišel o veškerý svůj majetek, tj. o trojici domů a mlýn. Jejich dům čp. 160 byl odhadnut na 21 781 zlatých a termíny jeho dražby byly stanoveny na 1. července, 1. srpna a 1. září 1885. V té ho získala Záložna a půjčovna občanská v Hořicích za 1 000 zlatých r. č. a již o rok později jej prodala za 13 700 zlatých r. č. expeditorce Barboře (Betty) Příhodové, jež roku 1897 dostala zdejší poštovské pojezdnictví a zemřela 1. prosince 1907 ve věku 74 let. Václav Tomášek pak se svojí manželkou dožíval (zemřel 28. března 1897) jako naprostý chudák, který byl odkázán na dobrotu jiných. Jeho dobrota však byla symbolicky oceněna alespoň tím, že do konce svého života měli oba manželé v městském Divadelním sále 2 čestná místa. Podle mne však až příliš malá záplata za to, že se snažil zachránit peníze jiných a sám na to doplatil.

V letech 1885-1909 sídlila v domě pošta a v letech 1884-1927 Okresní hospodářská záložna (1 malá místnost, následně se přestěhovala do v roce 1926 zakoupeného čp. 154). V roce 1908 byl nakonec objekt zakoupen okresem, jenž v něm zřídil své úřadovny a zasedací síň. Při této přestavbě byl rovněž do atiky umístěn nápis "OKRESNÍ DŮM", který zde můžeme vidět dodnes. Nahradil tak původní text: "NÁKLADEM VÁCLAVA A ANNY TOMÁŠEK" V té době však již hořický okres patřil pod c. k. okresní hejtmanství v Nové Pace, kam byl roku 1903 přeřazen od c. k. okresního hejtmanství v Hradci Králové, jemuž připadl již v roce 1868. K obnově plnohodnotného okresního úřadu došlo až roku 1935, kdy se zdejším okresním hejtmanem stal JUDr. Antonín Heyrovský. Tehdy byla v domě nově upravena zasedací síň okresního zastupitelstva. V souvislosti s tímto krokem se tu pak ještě nacházelo v poschodí rovněž okresní četnické velitelství a četnická stanice. Jedna místnost byla také rezervována pro katastrální měřičský úřad. O rok později byl do domu namontován na účet okresu vodoměr, protože do této doby byla voda placena paušálně.

Později však Hořice připadly k okresnímu hejtmanství ve Dvoře Králové nad Labem, jež tu ponechalo expozituru, která přesídlila v roce 1942 do novostavby čp. 1414. Do vystěhovaného domu byly přestěhovány sbírky Vlastivědného muzea okresu hořického, k nimž roku 1946 přibyly sbírky a knihovna zrušeného Podkrkonošského průmyslového muzea. V roce 1951 došlo k postátnění muzea a jeho správu převzal ONV. O rok později sem byla umístěna pamětní deska, která byla zhotovena podle návrhu akademického sochaře Jaroslava Plichty s textem: "Tento dům dal postavit r. 1877 Václav Tomášek * 1815 v Třebnouševsi † 1897 v Hořicích budovatel městského domu s prvním divadelním sálem". Po zániku hořického okresu roku 1960 se stalo muzeum městským. V letech 1967-1968 došlo k zadní přístavbě tzv. Štorchovy síně. 28. května 1984 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/muzeum-12832800). V polovině 80. let 20. století byla provedena oprava některých prostor muzea, jež byly v havarijním stavu a kvůli tomu sloužila Štorchova výstavní síň jako depozitář. Navrácena svému účelu byla až v roce 1986, kdy v ní byla otevřena výstava soudobé keramiky. K rozsáhlé rekonstrukci celého muzea však došlo až v letech 2017-2019 (autorem celkové ideje obnovy a architektonicko-dispozičního řešení byl Ing. arch. Martin Pour, hlavním inženýrem projektu Ing. arch. Jiří Zídka a dodavatelem stavby MATEX HK s. r. o.; viz https://publikace.nm.cz/file/10635d8f97d19ceba802265e4c4a4a8a/27649/MMVP%2001.2020-7.pdf) a slavnostní otevření opravené budovy se uskutečnilo 26. dubna 2019 (viz https://www.idnes.cz/bydleni/rekonstrukce/horice-trubicky-muzeum-kamen-rekonstrukce-dotace.A220224_181213_rekonstrukce_web). Více o něm lze najít zde: https://muzeum.horice.org.