Rejvíz – Jeseník (bez Vysoké jedle)

Trasa mezi Rejvízem a Jeseníkem patří u obyvatel Jeseníku (i blízkého okolí) k oblíbeným vycházkovým trasám. Pro obyvatele města je k dispozici celkem slušný autobusový spoj (do Zlatých Hor), podle potřeby pak mohou spojit výlet s návštěvou rejvízského rašeliniště, Ekofarmy na Orlím vrchu, případně nějakého muzea a samozřejmě vyhlášeného „židličkového“ penzionu.

I samotná trasa do města nabízí nějaká zábavná místa.

Nejčastěji se chodí po červeně značené trase, určitou variantou je ale nástupní část zvolit použitím zelené TZ, ovšem výletník musí počítat, že po orientaci u penzionu Rejvíz půjde nějaké dva kilometry po silnici 453. Mine tak odbočku dalších značek na blízkém rozcestí Rejvíz (odbočky červené a žluté TZ, po stovce metrů o modré, která míří k Mechovému jezírku. Dál už zelená pokračuje silnicí samotná. Paradoxně může v současném období (psáno 2024) pozorovat koruny suchých stromů, které i v této oblasti relativně mokré oblasti postihl nedostatek vláhy. Protože jde vlastně o ochranné pásmo NPR Rejvíz, dřevorubci nechávají suché stromy stát, pouze u silnici jsou ponechány uříznuté pahýly, aby neohrožovaly pohyb na cestě.

Po zhruba dvou kilometrech zelená značka odbočí ze silnice a míří k rozcestí U Vysoké jedle. Podle textační tabulky se dozvíme, že kdysi tu někde rostla jedle vyšších rozměrů, ale patrně padla pilou dřevorubce. Z velké části tu ovšem zmizelo v poslední době více stromů. Jesenicko bylo v minulých letech značně postižené suchem, tím i žravostí lýkožrouta a protože tady je už od rezervace dále, kácelo se tu celkem značně. Vykácená je poměrně značná plocha jižně od zelené trasy, která pokrčuje podle potoka Čížek k Mýtince, my ale změníme směr na žlutou TZ, která tvoří zhruba kilometrovou spojku na červenou hřebenovku Zlatohorské vrchoviny. Lesní cesta snesitelně stoupá a i zde probíhala nedávno poměrně intenzivní těžba, takže s otevírají výhledy zejména k jihu na pásmo hor Hrubého Jeseníku. V blízkosti dominuje vcelku mohutná Orlík (1204) který patří do Medvědské části hor, pak se objeví hory nad Jeseníkem (Keprnická klenba), jak se dostáváme výš, objevíme i Praděd, Dlouhé Stráně a další vrcholky Jesenického hřebene. Objevíme i východní kopce patřící k Zlatohorské vrchovině, Zámecký vrch i nejvyšší Příčný vrch.

Žlutá značka je vskutku krátká a po příchodu k rozcestí Bleskovec útulna objevíme, že útulna tu už dávno není.

Dál tedy po výše zmíněném červeném značení. Stoupání pokračuje kolem více zarostlých Chlapeckých kamenů. I ty byly nedávnou více postiženy těžbou dřeva, ale tady už les pomalu skalisko zakrývá. Další pokračování se víceméně drží vrstevnice, byť místní znalci zkracují trasu průsekem blízké svážnice kole kóty 800m Protože kus lesa je opět značně vykácený, jevilo se zajímavou alternativou zvolit výstup na Bílé skály (922 m) podobně neznačenou lesní svážnicí. Název kopce sice naznačuje přítomnost nějakého skalního útvaru nebo výchozu, ale kromě nějakých šutrů tu nic není.

Díky masivnímu odlesnění západního svahu je ale od vrcholu zajímavý výhled na níže se rozkládající město Jeseník (s přilehlými sídly), ale i na věnec okružních hor někde od Červenohorského sedla k Ramzové, navazující Rychlebské hory i vykukující nejvyšší partie Králického Sněžníku. Před sebou máme blízký Zlatý Chlum, za ním pak Studniční vrch a značnou část Sokolského hřbetu Rychleb. Z Bílé skály nějaká zřetelná pěšina nevede, ale zpět k červené TZ to není daleko. Sestupujeme do mělkého sedla, odkud nás pěšina vyvede k vrcholu Zlatého Chlumu (891 m), i o nějakých 200 metrů vzdálené rozhledně. Ta je paradoxně pár metrů níže než samotný vrchol, ale stavitelé ji postavili tak šikovně že výhled je skoro dokonale kruhový. Vlastně je z části zakrytá ta oblast, odkud zrovna jdeme, ale jinak nic podstatné nechybí. Ostatně popisy výhledů se dají najít ve spoustě článků nejen na Turistice, a nebo nejlépe přímo na zábradlí ochozu rozhledny. Ve slušných dobách (víkendy, prázdniny je otevřená nejen rozhledna (dospělý 50,- Kč), ale i občerstvovací stánek s výčepem i nějakou potravinou, na ohníčku se dá leccos opéct, takže není divu, že tu bývá občas výletníku dost a to nejen místních, ale i z nedalekého Polska, pro které je Jesenicko vlastně taky tak skoro doma.

K dalšímu cíli pokračujeme trošku náročnějším sestupem po modré TZ. Ta je zpočátku značně prudká, přeci jen přenížení 200 m na 1,5 km je dost.

Čertovy kameny i s restaurací je podobně kultovní místo jako nedávná rozhledna, navíc se sem dá dojet autem, pohodlně i na kole (ten Zlatých Chlum se dá ale taky s bicyklem). Na vyhlídku byla nedávno opravená výstupová cesta, takže i nehorolezec si může dopřát výhledu nad údolím Běle. Ještě nějakou dobu se držíme modré TZ, která nás provádí menším skalním městě, Čerťáky nejsou jen ta hlavní skála. Po sestupu od skal dorazíme k lesní cestě (rozcestí U Kamene, pokračujeme po značce k Zapomenutému prameni. Modrá TZ pak míří dolů do České Vsi, ale byť bez značení je pokračování lesní cesty jednoznačné a asi po 600 m narazíme na asfaltovou silničku se orientací žluté TZ a bílé cyklo (obě právě k Čertovým kamenům).

Před sebou máme dál sestup k zahrádkám a dál do centra Jeseníku.