S jednadvacítkou pod Dlouhé stráně

Když jsem se tak probíral záznamy, vlastně mě přišlo divné, že jsem ještě pořádně nenavštívil rozhlednu u Medvěda, nebo Tetřeví chaty v nějakém letním měsíci. V zimě jsem tu byl už vícekrát (jednoduše lanovkou), viděl jsem ji rozestavěnou a v mlze na podzim, ale v létě nic. Když už tedy letošní jaro rovnou přešlo v léto, bylo o cíli celkem jasno. Samozřejmě na to nepoužiji lanovku kouteckého Skiareálu, ale využiji vlastních sil, přesněji cyklopřístroje.

Navíc bych chtěl aspoň z části (podle sil a času) využít méně častou přístupovou trasu, tedy poněkud oklikou.

Začátek trasy nebudu obšírně popisovat, protože jde často o normální silnice. Protože jsem potřeboval něco vyzvednout z Alzaboxu u Kauflandu, volím směr Nové Domky. Už z rozcestí nad osadou je pěkný výhled na hory, tak je důvod k zastávce. Pak normálně na Rapotín a Velké Losiny. Tam houfně kvetou rododendrony a azalky, květen bývá u zámku nejhezčí. Přes Maršíkov do Loučné a zde můžu začít s popisem.

Po zastávce u rybárny klasicky k Tříramennému potoku. Ten začátek je po asfaltu, jde o souběhy cyklotras červené a modré (6155 +6156). To platí k rozcestí stejného názvu, jako je potok vedle cesty. Potok má název patrně od faktu, že se vlastně spojuje zhruba ze tří stejných zdrojů.

Od rozcestí sice ještě pokračuje asfaltka, ovšem ta už je tu natolik rozbitá, že se dá spíš říci o štěrkové cestě. Ono se na takovém povrchu jezdí dosti blbě, prostě dosti drncá. Starý asfalt mizí asi po kilometru u serpentiny, kde se trasa obrací zhruba k západu, dál už je to taková normální lesní šotolina. Stoupání není nijak drsné, šlape se vcelku příjemně. Z občasných průseků se dá pozorovat masiv Mravenečníku nebo kopce u Vlčího sedla (Kluč), jak se cesta otáčí kolem svahu, objevují se i výhledy na Loučnou a hory na protější straně údolí Desné. Cyklotrasa probíhá přes sjezdovky v Koutech a díky ním je k dispozici široký výhled k Červenohorskému sedlu, Keprníku a Vozkovi, neboli k okolí Hučivé Desné. Modrou cyklotrasu nechám plynout do Koutů a v rozcestí U Obrázku (je tam svatý obrázek) pokračuju bíle značenou cyklotrasou (6158). Cestě se říká Uhlířská, možná tu kdysi uhlíři pálili milíře. Asi v polovině cesty je lovecká chata, rovněž Uhlířka, a koukám, že ji nedávno notně opravili…

Ještě asi kilometr a jsem u asfaltky z Loučné. Jde vlastně o tu, kterou jezdívám nahoru častěji (červená cyklotrasa 6155). Původně jsem chtěl pokračovat k Margaretce a po Mravenečníkově okruhu, ale čas poněkud pokročil, takže se vydám už klasicky. Ono defakto od Uhlířské cesty je zhruba nejprudší asi kilometrová část trasy.

Většinou je všude kolem les, malé vyhlídky jsou k dispozici jen v nějakých svážnicích, odpočinek nabízí až překonání široké sjezdovky v horní části skiareálu, které se říká U vrtulí. To už je na dohled vrcholová stanice lanovky a rozhledna.

Součástí vrcholové části skiareálu je naštěstí i bufet, neboli skibar. Samozřejmě si nemůžu odepřít tekutou odměnu (kromě vyhlídky z rozhledny).

Uvažoval jsem, mám-li jet na horní nádrž, ale když dostávám zprávu, že známému se narodila vnučka a mám se zastavit na přípitek, vezmu to jen k odpočinkovému srubu u Salaše, ten sjezd k dolní nádrži je samozřejmě vždy zážitkem, jen občas musím upozornit koloběžkáře, že se pořád jezdí vpravo (koloběžky se půjčují pod horní nádrží). Celý sjezd lemuje červené značení trasy 6155, což je vlastně okružní terénní trasa kolem celé Loučné a jejich přidružených částí.

A koho by trápila ta jednadvacítka v názvu, jde o ohnisko pevného objektivu, co jsem měl celou dobu nasazený na zrcadlovce. On je to takový hezký malý objektiv, který nezabere moc místa. Ačkoliv s nějakou jinou podobně mladou by možná byl výlet zajímavější, ale kdo ví kam bysme tak dojeli.