Sochařské putování okolím Olomouce

Na docela slušný výšlap po (nejen) barokních sochařských památkách jsem se vydala z Grygova, tedy vlakové zastávky na trati mezi Přerovem a Olomoucí.

Hned od nádraží vede zelená turistická značka, ale centru obce se vyhýbá, což je tak trochu škoda – vzhledem k tomu, že na Masarykově návsi u kaple sv. Jana Nepomuckého (z roku 1846) jsou umístěny, byť ne zcela původně, dvě krásné světecké skulptury sv. Václava a sv. Kateřiny, patrně práce známého olomouckého sochaře Filipa Sattlera (1695-1738).

Z dalších drobných památek stojí za zmínku ještě třeba novější socha Panny Marie z r. 1871 či stejně stará socha svatojanská, momentálně ovšem na svém místě chybějící…

První rozcestí nás čeká po 3,5 km u rezervace U Bílých hlin, po další chvíli (1 km) se pak dostaneme na okraj obce Krčmaň.

Zde jsem si udělala „malou“ odbočku – přes celou obec asi 2 kilometry tam a zpět, ke krásné pozdně barokní soše sv. Antonína, která stojí u silnice na Přerov, kus za obcí, kam naštěstí vede kolem benzínky i docela slušná cesta…

Po návratu na rozcestí Krčmaň – okraj obce - jsem pokračovala po značce podél potoka a obydlí bezdomovce k lesu, kde mne čekal úsek opravdu krásné úvozové cesty a poté malebné údolí k rozcestí (se žlutou značkou) Pod Příhonem (1,5 km) a dále k chatové osadě a do vesničky Přestavlky (2 km).

Při prohlídce návsi jsem sice zaslechla z úst jednoho z místních obyvatel – patrně odpůrce turistů – cosi ve smyslu, ať táhneme do p…, ale snažila jsem se to nebrat osobně (zrovna kolem profrčela také dvojice cyklistů)…

Dále mne značka vedla kolem pole vzhůru k lesíku a pak přes něj dále až pod vrchol Hradisko (2 km), kde je 200metrová odbočka k památníku obětí světových válek na exponovaném, z dálky viditelném místě s překrásným rozhledem na nedaleký Velký Týnec, ale i do celého širého kraje.

Odhalení tohoto památníku osvobození byl v roce 1921 přítomen i prezident republiky T. G. Masaryk, jehož návštěvu tu připomíná také pamětní kámen na začátku nově budované aleje.

Z kopce je to pouhý kilometr do Komárova, části Velkého Týnce, do něhož se pak dostaneme po dalším kilometru.

První sochou, která mne zde přivítala, byl sv. Florián z r. 1723, opodál se v zatáčce u silnice nachází ještě zajímavý sloupek se skulpturou Panny Marie.

Zde jsem si opět odbočila z hlavní silniční komunikace vlevo ke kostelu a zámku.

Před ním stojí krásná mariánská statue z r. 1724, doplněná na balustrádě mladšími soškami sv. Jana Nepomuckého a Sarkandera.

Po stranách schodiště před kostelem Nanebevzetí Panny Marie jsou umístěny rovněž novodobé skulptury sv. Cyrila a Metoděje.

Po obhlídce celého tohoto zajímavého památkového areálu jsem pokračovala dále ulicí Grygovskou až na olomouckou silnici a ještě kousek dál za křižovatku, na menší silničku vedoucí do osady Vsisko, která je součástí Velkého Týnce.

Sem mne lákala poslední sochařská dvojice, sv. Barbora se sv. Matoušem, stojící na návsi u kaple sv. Matouše z roku 1867. Jedná se opět o kvalitní práce sochaře F. Sattlera.

Zpět do Týnce mne pak dovedla cyklotrasa a po nalezení původní zelené značky jsem pokračovala posledních 6 km do okrajové olomoucké části Holice, což byly všelijak se klikatící polňačky, ale pořád lepší než další silnice.

Do cíle jsem dorazila šťastně, i když už přece jen trochu unaveně, takže jsem ocenila místní Dopravu do centra města, u jejíž zastávky nedaleko od kostela sv. Urbana z roku 1888, doprovázeného opět sochami věrozvěstů, zmíněná značka končí…