Sochařské putování z Dubu nad Moravou do Olomouce - ve stopách barokních poutí

Tento výlet může být sice možná inspirací spíše pro cykloturisty, ale v nádherném počasí jednoho z nedávných lednových (!) víkendů jsem si ho užila i jako turista pěší, přestože vede prakticky celou dobu po silničkách.

Do Dubu jsem se svezla autobusem z Přerova a na začátku tradičně neodolala důkladné prohlídce zdejších krásných barokních statuí na náměstí - nově opraveného sv. Floriána a mého obzvláště oblíbeného a naprosto úchvatného sv. Jana Nepomuckého od významného a velmi osobitého sochaře Jiřího Antonína Heinze.

Pak už jsem vystoupala na návrší k poutnímu chrámu a vydala se na nedalekou křižovatku, kde stojí pod břízkami další Heinzův pozoruhodný světec, sv. Josef s Ježíškem v náručí.

Silnička mne pak už vedla do nedalekých dubských místních částí Tučap a Bolelouce.

Do nich je třeba ze silnice odbočit na rozcestí u božích muk, což se však určitě vyplatí, neboť i zde můžeme vidět několik drobných církevních památek.

Po návratu na „hlavní“ silnici jsem pokračovala do sousední obce Čertoryje, nad níž vítá poutníka pozoruhodně umístěná, dynamicky rozevlátá barokní plastika evangelisty Marka z 20. let 18. století, která zde stojí ovšem až od roku 1825.

Od této sochy jsem opět sešla do vesnice, z níž jsem pak přes část zvanou Drahlov kolem kapličky Panny Marie z 2. poloviny 19. století a novodobého mariánského sloupu v parčíku na návsi vystoupala opět na původní silnici a vydala se dál do Charvátů.

Této obci dominuje již zdaleka viditelný kostel sv. Jana Křtitele, ale je zde k vidění i řada dalších zajímavostí, s nimiž se rozloučíme u svatojanské skulptury za vesnicí na křižovatce k Blatci.

Zde se na chvíli odchýlíme od silnice a po cyklostezce dojdeme do zmíněné obce.

V jejím centru pak odbočíme vpravo směrem na Tážaly, kde nás jen kousek za vesnicí na rozcestí čeká další barokní světec - bohužel již poněkud poškozená socha patrona zemědělců a dobytka - sv. Linharta.

Zde odbočuje cyklotrasa polní cestou přes návrší k další skulptuře, sv. Norbertovi, od něhož se pak dá sejít alejí do nedalekých Tážal, přičemž podejdeme železniční trať a vyjdeme na křižovatce nedaleko kapličky, postavené po požáru obce v roce 1825.

Na Tážaly pak plynule navazují sousední Kožušany, kde můžeme vidět další sochu sv. Josefa s Ježíškem a také barokní kapli sv. Anny.

Za obcí mineme poblíž silniční křižovatky ještě jednu svatojanskou sochu a pokračujeme po cyklotrase do Nemilan, které už jsou součástí Olomouce.

Následující okrajovou městskou částí je Slavonín, který uprostřed svého rovněž ještě spíše venkovského charakteru příjemně překvapí souborem pozoruhodných historických staveb na návrší ve svém centru.

Jedná se o středověký kostel sv. Ondřeje a přilehlou barokní faru s reprezentativní kamennou branou, lemovanou mohutnými tordovanými sloupy.

Kolem základní školy se pak dáme doleva k nedaleké svatojanské skulptuře v zatáčce pod skupinkou stromů a plynule pokračujeme stejnou ulicí dál, až se ocitneme u brněnské výpadovky, po jejímž překonání jsme na sídlišti Nová Ulice.

A když už jsme v této končině, není od věci si dát ještě trochu práce a najít zde cukrárnu Sladký méďa, kterou jsem objevila náhodou před výletem na internetu a také ji úspěšně vyzkoušela, což mi dodalo energii ještě na cestu do krásného historického centra Olomouce, kde si také nikdy aspoň malou procházku neodpustím...