Třebíč - procházka po zajímavých místech města
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Karlovo náměstí – Malovaný dům | Asfalt | 0,0 km | ||
Je to rohový renesanční dům na horní západní straně náměstí. Dům jsme obešli a Hasskovou ulicí se vydali na Martinské náměstí. | ||||
Kostel sv. Martina s městskou věží | Asfalt | 0,1 km | ||
Městská věž bohužel byla v době naší návštěvy zavřená. Hasskovou ulicí jsme pokračovali, přešli jsme Masarykovo náměstí a pokračovali Sokolskou ulicí – dá se říci téměř v přímém směru. | ||||
Gorazdovo náměstí/hřbitov | Šotolina | 0,4 km | ||
Vpravo jsme zahlédli schodiště a vstupní branku na hřbitov. Samozřejmě jsme se tam museli jít podívat. Zarazilo nás, že na hřbitově jsou dva kostely – hřbitovní kostel a pravoslavný. S tím jsme se ještě nesetkali. Jsou sice od sebe nízkou zídkou oddělené, ale na první pohled to ani není vidět. | ||||
Hřbitovní kostel Nejsvětější trojice | Šotolina | 0,5 km | ||
Gotický kostel zde stával již počátkem 15. století. V letech 1564 - 1573 byl přestavěn do renesanční podoby. Hřbitov byl u něj založen okolo r. 1607, když starší hřbitov u kostela sv. Martina byl zrušen. R. 1701 byla přistavěna kostelní věž s cibulovým krytem a chrám získal i dva zvony, které kdysi patřily bratrskému sboru. Během 18. století byly prováděny stavební úpravy, ze sbírky třebíčských měšťanů byly pořízeny varhany. Tento „Starý hřbitov“ slouží do dnešních dnů, i když byl na opačném konci města v roce 1977 zahájen provoz na „Novém“ hřbitově. Hřbitov jsme opustili stejnou cestou, abychom si prohlédli pravoslavný kostel. | ||||
Pravoslavný kostel svatého Václava a svaté Ludmily | Asfalt | 0,7 km | ||
Byl postaven byl r. 1940 u starého hřbitova. Báň kostela je pokryta listovým pravým zlatem. Projektantem a současně i prvním knězem byl V. Kolomacký, který maloval i ikony na stěnách kostela. Kostel jsme obešli a Ruskou ulicí se vydali vzhůru. | ||||
Zborovská ulice | Asfalt | 0,9 km | ||
Za tratí odbočujeme do Zborovské ulice a jdeme až na konec zástavby a pak hned vlevo. | ||||
Barokní kaple sv. Jana Nepomuckého | Šotolina | 1,5 km | ||
Je známý také pod také názvem Povznesení sv. Kříže nebo jednoduše jen Kostelíček. Stojí na Strážné hoře – na nejvyšším místě Třebíče, na místě, kde původně stávala hláska předsunutého městského opevnění. Kostelíček postavil v letech 1644 - 1645 třebičský zednický mistr Jan Fulík, který neměl větší teoretické vzdělání, přesto o více než půl století předstihl rozmach barokní architektury na Moravě. Má půdorys kříže a obloukový portál. Ve skále pod kaplí je malá krypta – také ve tvaru kříže. Tam byl pochován sám stavitel spolu se svým synem, který zemřel v dětském věku. Kostelíček měl ve věžičce dva zvony, větší byl sv. Jan Evangelista a menší sv. Máří Magdalena. Za 1. světové války byly zvony rekvírovány. Po 2. světové válce byl kostelíček soustavně poškozován, stejně jako trojice naproti stojících křížů, které představují třebíčskou kalvárii. Obešli jsme nedaleký vodojem, je to prý nedostavěná hvězdárna. | ||||
Psí pohřebiště Strážná hora | Šotolina | 1,6 km | ||
Tak tohle nás víc než překvapilo. Oplocené psí pohřebiště. Průměrně se tam prý uskuteční tři až čtyři pohřby za rok, v současné době je tam zhruba 70 hrobů, několik z nich mimo oplocený areál. Od pohřebiště jsme se vydali cestičkou dolů. Je jich tam hodně, je těžko nějakou konkrétní určit. | ||||
U potoka | Šotolina | 1,9 km | ||
Když jsme došli k potoku, netušili jsme, kde přesně jsme, ani kudy se dostaneme na druhou stranu nejen potoka, ale i silnice. Vydali jsme se proti proudu potoka, což sice nebyl správný směr, ale alespoň jsme objevili vyhlídku, o které jsme neměli tušení, kapličku a Janův mlýn. | ||||
Janův mlýn | Asfalt | 2,1 km | ||
Cesta vedla okolo kapličky se sochou sv. Jana Nepomuckého a kolem Janova mlýna. Ten byl vybudován Tomášem Stejskalem r. 1812, rodina zde hospodařila až do r. 1929, kdy byl mlýn zrušen. Koupila ho borovanská továrna a zřídila tam svobodárnu. Zda stále slouží k tomuto účelu, těžko říct. Vypadal dost opuštěně. Až tady jsme zjistili, že jsme zašli moc daleko, a tak jsme se otočili a šli zpátky podle potoka. | ||||
Libušino údolí | 2,4 km | |||
Je to lesopark se spoustou skalisek ve svahu Strážné hory a v údolí Stařečského potoka. Na stráních pod Kostelíčkem byly vysazeny v r. 1835 borovice a během dalších desetiletí zde vznikaly stezky. Počátkem 20. století se upravovaly i cesty nad Janovým mlýnem. R. 1935 byla vybudována kamenná vyhlídka. V polovině 20. století bylo zbudováno Máchovo jezírko a vysazeny cizokrajné dřeviny. Nyní je v parku řada cestiček, laviček i veřejné osvětlení. | ||||
Borovinský most | Asfalt | 2,8 km | ||
Borovinský příhradový železniční most na trati Brno – Jihlava byl dokončen na jaře r. 1886. Překlenuje Libušino údolí. Je dlouhý 160 m, v nejhlubším místě má výšku 42,5 m. Stavěli ho Italové. Kámen byl lámán u Janova mlýna, později právě tam byla vytvořena vyhlídka na Libušino údolí. Za 2. světové války byl zaminován, ale válku přečkal. V polovině 20. století byl generálně opraven – byly vyměněny byly všechny nýtové spoje, zbudována servisní lávka a bezpečnostní výklenky v zábradlí. V r. 1981 bylo vládním usnesením nařízeno zpevnit všechny mosty na trati Brno – Jihlava. Hlavním důvodem byla stavba jaderné elektrárny Dukovany. Dne 20. 7. 1987 byla proto zahájena 67 dnů trvající výluka, kdy byla odsunuta stará příhradová konstrukcea bylo nasunuto nové mostní těleso. Součástí mostu je i lávka pro pěší, která byla původně postavena pro údržbáře. Později k ní byly dobudovány i přístupové cesty a od poloviny roku 1989 slouží veřejnosti. I my jsme tento most využili, abychom se dostali na druhou stranu. Pokračovali jsme ve směru železniční trai. | ||||
Křižovatka tratě a silnice | Asfalt | 3,1 km | ||
Myslím, že už z mostu nebo následně z cesty u trati jsme větrný mlýn zahlédli. Takže jsme se řídili více méně pohledem. | ||||
Větrný mlýn | Asfalt | 3,2 km | ||
Větrný mlýn, také zvaný Větrník je mlýn holandského typu, který sloužil ke mletí smrkové, borové a dubové kůry na výrobu třísla pro třebíčské koželuhy. Byl postaven r. 1836. Původně měl být dřevěný, ale nakonec byl postaven z kamene a cihel. Věž ve tvaru kužele má průměr 8 metrů. V každém patře jsou tři okna, v posledním 4. patře jsou okna čtyři. Okna osvětlovala strojovnu. Kůra se tímto způsobem mlela jenom půl století. Pak práci převzal parní stroj. Mlýn byl používán až do 2. poloviny 20. století. Pak byl uvnitř přestavěn a používán k bydlení. V r. 1977 byl mlýn rekonstruován, byl znovu opatřen lopatkami a uveden do původní podoby. Od té doby je veřejnosti však nepřístupný. Od mlýna jsme se potřebovali dostat k žece Jihlavě. | ||||
Říční lázně – Polanka | Šotolina | 4,0 km | ||
Říční lázně byly postaveny r. 1933 – 34 na levém břehu řeky Jihlavy na bývalé valdštejnské louce pod klášterem. Jejich délka byla 400 metrů. Kapacitu měly 1200 osob. Přes řeku vedl dřevěný most se skokanskou věží, která se vždy po sezoně rozebírala. Po 2. světové válce byl dřevěný most nahrazen kovovým, který byl původně vyroben pro vojenské účely. V r. 1977 zde byl vybudován plavecký areál s bazénem s přihřívanou vodou. Součástí nového areálu je tobogán, velký, dětský a skokanský bazén, sauna, minigolf, nohejbalové a volejbalové hřiště. Hned za řekou vedla vpravo do města pěšina. Zkusili jsme to, zda se někam dostaneme. | ||||
V zámecké zahradě | Šotolina | 4,9 km | ||
Cesta podle řeky vedla, dokonce několik. Tak jsme se opět řídili pohledem. Bazilika i zámek byly vidět zdaleka. Takhle jsme se dostali do zámeckého parku, o kterém jsme neměli tušení. Bylo to zde však dost rozkopané, stejně jako v zámku, i zde probíhala rekonstrukce. | ||||
Bazilika | Asfalt | 5,0 km | ||
Tady jsme si to sice již prohlídli, když jsme si prohlíželi celou historickou Třebíč, ale tady se to neokouká. Obešli jsme baziliku a úzkým průchodem pod obrannou věží došli na Žerotínovo náměstí. | ||||
Zámek | Asfalt | 5,1 km | ||
https://www.turistika.cz/vylety/trebic-zamek-drive-benediktinsky-klaster-nyni-muzeum/detail | ||||
Žerotínovo náměstí | Asfalt | 5,2 km | ||
Zdejší prostor zřejmě sloužil jako tržiště ještě před založením města. Je to pravděpodobně nejstarší část města. Byl to bezejmenný střed dříve samostatné obce Podklášteří, která byla r. 1944 sloučena s Třebíčí. Po válce dostal tento prostor jméno slavného moravského šlechtice Karla staršího ze Žerotína, který byl manželem Kateřiny z Valdštejna, majitelky třebíčského panství. Je to malé náměstí, přibližně obdélníkového tvaru o rozměrech 70 x 35 metrů. Náměstí je rozděleno silnicí. Z pohledu od řeky je v levé části stará budova bývalého zájezdního hostinec U Rakouského císaře. V této budově je stále hostinec – dnes se jmenuje U radnice. Aby naše procházka byla stylová a také proto, že nám už hodně vytrávilo, tak jsme se tam zašli na oběd. | ||||
Žerotínovo náměstí - bývalá radnice | Asfalt | 5,3 km | ||
Bývalá Podklášterská radnice – obecní úřad. Bývala tam i obecní šatlava. Tento dům byl v r. 2008 opraven, v patře mezi oběma okny je barevný znak Podklášteří. Chtěli jsme se dostat nahoru ke hřbitovu a naposledy se podívat shora na město. Cestiček je tam moc, širši, pohodlné, ale i hodně uzounké, křivolaké. | ||||
Hrádek | Asfalt | 5,6 km | ||
Je to oblast mezi židovskou čtvtí a židovským hřbitovem. Má charakter městského parku, je to oblíbené místo, odkud je krásný výhled na židovskou čtvrť a na baziliku. Název je odvozen od zříceniny středověké bašty v jihovýchodní části Hrádku. Po první světové válce byla část plošiny osázena stromy. My jsme se nyní vydali právě touto alejí. | ||||
Bašta na Hrádku | 6,1 km | |||
Vpravo vidíte zbytek z kruhové bašty, která byla dříve součástí městského opevnění. Byla to dvoupatrová kruhová věž se střílnami. Okolo byly příkopy a plisády. V těsné blízkosti je Žižkova mohyla, která je z r. 1924 a je připomínkou výročí 500 let od smrti J. Žižky z Trocnova. | ||||
Masarykova vyhlídka | 6,2 km | |||
Kamenná vyhlídka stojí na návrší Hrádek nad městem. Byla vybudována Okrašlovacím spolkem v Třebíči roku 1930 při příležitosti 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Vyhlídku tvoří kostka o velikosti 1 metr krychlový. Rozhled je jižním směrem na centrum města i na židovské město. Nyní jen seběhnout z vyhlídky dolů a dostat se k lávce přes řeku. | ||||
Na lávce | Asfalt | 6,4 km | ||
Lávkujsme přešli a pokračovali v přímém směru. | ||||
Otmarova ulice | Asfalt | 6,7 km | ||
Jsme blízko kostela, který jsme shora viděli. Zatáčíme vlevo. | ||||
Kostel Proměnění Páně | Asfalt | 6,8 km | ||
Je to kulturní památka. Kostel býval součástí kapucínského kláštera na Jejkově, dokončen a vysvěcen byl v roce 1693 na místě bratrského sboru. Věž, která je pro podobné kapucínské kostely netypická, byla přistavěna až v r. 1884. Svému účelu sloužil do r. 1950. Později sloužil jako ubytovna, v posledních čtyřech desítkách let jeho prostory využívá škola. Všechny čtyři původní zvony byly za válek zrekvírovány. Až 5. 1. 1997 se zvony do věže vrátily. Jsou opět čtyři. Zasvěceny byly P. Marii, sv. Františkovi, sv. Třem králům a sv. Václavovi, tedy týmž patronům jako zvony meziválečné. Pořídil je Mons. František Rypár se svými farníky manžely Janem a Marií Mandlovými. Pod schodištěm je socha sv. Jana Nepomuckého, který byl původně na novodvorském mostě. Roh vedle schodiště zabírá malá kaplička Panny Marie Sedmibolestné. Náhodou je otevřeno, tak se jdeme podívat dovnitř a pokračujeme téměř rovně. | ||||
Silniční most | Asfalt | 6,9 km | ||
U silničního mostu odbočujeme vpravo. Ještě chceme zajít k poslednímu kostelu. Je to kousek. | ||||
Bráfova třída | Asfalt | 7,2 km | ||
Jsme na hlavní třídě a odbočujeme vpravo. | ||||
Evangelický kostel | Asfalt | 7,3 km | ||
Je to chrám Páně sboru Českobratrské církve evangelické. Je to nejnovější kostel v Třebíči. Byl postaven až v letech 1909 – 1910. Sice tyto nové kostely nemusíme, ale ať je máme kompletní. A teď po hlavní třídě až ke kostelu sv. Martina a na Karlovo náměstí. Tam to už známe. | ||||
Karlovo náměstí | 7,9 km | |||
Jsme tam, odkud jsme vyšli. |
Když jsme si prošli naučnou stezku v židovské čtvrti, prohlédli si historické centrum, tak už nám zbývalo jen se dostat na místa trošku vzdálená, ale zajímavá. Dojít na nejvyšší místo města, kde je barokní kostelíček Povznesení sv. Kříže, přes Libušino údolí se dostat k Větrnému mlýnu a zajít se podívat i na vzdálenější zajímavé kostely ve městě.
Na cestu jsme vyrazili z Karlova náměstí, okolo Malovaného domu vzhůru k městské věži. Sem jsme se také vrátili. Není to dlouhé, přibližně 8 km, takže na odpoledne příjemná procházka. Nelze pospíchat, je nutné se také pokochat a tady je skutečně čím.