Trek v Pyrenejích - Formigal - Pico Anayet - Candanchú.
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Posledním trekem, který jsme v Pyrenejích dělali, byl výlet z Formigalu s přespáním u Ibones de Anayet a sestupem údolím do Candanchú. Počasí je opět parádní a tak plni očekávání vyrážíme z parkoviště pod Formigalem. Cestou obdivujeme krásné hnědo-šedo-zelené vrcholy. Právem se této části Pyrenejí přezdívá evropská Bolívie. Za necelou hodinu jsme pod lyžařskými vleky a začínáme stoupat krásným údolím proti proudu potoka. Často se zastavujeme, všude na loukách je plno květů a když otočíme pohledy do údolí k francouzské hranici je to nádhera. Pokračujeme asi dvě hodiny a přehoupneme se na horskou planinu pod Anayet. Tady musíme zastavit a pokochat se krásnými pohledy do údolí Formigalu. Pak už obracíme pozornost k jezeru a hoře Anayet. Ale neméně pěkné jsou i okolní, krásně zbarvené vrcholy. Projdeme okolo všech tří jezer a pomalu hledáme místo k přenocování. Není to žádný problém. Uvaříme teplé jídlo a ještě stihneme podvečerní fotografování. Přenocovat sem přichází i několik dalších turistů. Přestože je polovina července, začíná být pěkná zima, tak zalézáme do spacáků. Uprostřed noci mě budí světlo, vylézám za stanu a zírám na úplněk Měsíce a oblohu posetou tisíci hvězdami. Takovou nádheru je možné spatřit pouze na horách, kde pohledy neruší světla civilizace. Z té nádhery mě probere až zima, je pořádná kosa. Ale ta nádhera. Vracím se do stanu, vytahuji všechno teplé oblečení a pak ještě několik desítek minut zírám na tu nádheru. Stačí natáhnout ruku a na hvězdu si můžu sáhnout.... Tohle byl jeden z nejsilnějších zážitků ze všech mých cest. Ráno se mi nechce ze spacáku i proto, že je pod nulou. Ale fotky z východu slunce jsou nezapomenutelné, tak za chvilku už chodím kolem jezera. I z ostatních stanů vylézají prokřehlé postavičky. Stálo to za to, když slunce pohladí vrchol Anayetu, je to pohled pro Bohy. A zrcadlení hory v jezeře? Vůbec se mi odsud nechce. Vyrážím až půl hodiny za ostatními... Ale i další putování údolím Roya do Candanchú je krásné, louky plné květů, pasoucí se krávy na horských loukách, bystřina utíkající do údolí.... A nikde žádní lidé :-).