7. část Expedice Francie-Španělsko. Z NP Ordesa přes Burgos do NP Picos Europa.

27.5. Ráno vyrážíme z Torly zaparkovat do Pradera de Ordesa v nadmořské výšce 1301m, srdci NP Ordesa y Monte Pedido. Pokud někdo nečetl předcházející části, jsme na španělské  straně Pyrenejí.  NP má rozlohu 155km², jeho severní okraj tvoří hranice s francouzským NP Pyrenees s vrcholky 2500 až 3200m a byl založen už v r.1918 jako jeden z prvních. V r. 1997 ho zapsali do seznamu světového dědictví UNESCO spolu s nejvyšší horou středních Pyrenejí Monte Perdido (Ztracená hora) 3354m n.m. Tady v Pradera de Ordesa, přímo v lůně údolí krásného Valle Ordesa, mají mobilní cestovatelé obrovské parkoviště. Jak jsem se zmiňoval v minulé části, je neplacené, ale se zákazem stání přes noc. Také tu má sídlo horská služba. Okolí je pěkně upravené, vyloženě parkový vzhled. Cesty jsou dokonce přizpůsobeny pro kočárky a invalidní vozíky. Kaňon Ordesa je hluboký až 800m. Jeho atraktivitu tvoří množství krásných kaskád a fantastických vodopádů s množstvím vody z tajícího sněhu nahoře, napájející řeku Arazas. Symbolem parku je vzácný mrchožravý Orlosup bradatý, žijící jen na pár místech v Pyrenejích. Mimo něj zde roste mnoho chráněných rostlin.

Z parkoviště ke konci údolí s vodopádem Cola de Caballo (Koňský ocas) pod Mt.Perdido se našlape přibližně 10km s převýšením asi 450m. Jde-li se zpět jinou cestou, víc. Cestou kaňonem americké velikosti, tvoří řeka Arazas množství kaskád a velkých vodopádů. Některé spadají z výšek přes 100m. Jiný zase skáče po obrovských, kyklopských schodech přes prahy vyšší než 1m. Zkrátka paráda. A ten hukot a burácení vody! Stezka je v dobrém stavu, dokonce ve většině míst jsou odstraněny přírodní překážky, aby byl umožněn dobrý výhled na jednotlivé vodopády. Na cestě jsou dva prameny, kde se lze osvěžit. Od konce cirku Soaso někdo pokračuje prudkým stoupáním nahoru, kde pak po úzkých římsách ve stěně kaňonu lze nakonec vystoupat až o 300m výše a přes vyhlídkový balkon Mirador de Calzilarruego v nadmořské výšce 2000m nakonec zase sestoupit k východisku Pradera de Ordesa. Více se chodí opačně. Nejdříve namáhavější část a pak údolím řeky Arazas kolem vodopádů zpátky. Tento velký okruh je pro celodenní výlet, kdežto naše trasa je kratší a lze ji zvládnout za půlden.

Turisté ve Španělsku se všude na cestách velice zdraví. Jen málokterý projde okolo mlčky. Tady ve Španělsku jsem zdravil Buenos Dias, protože i oni používali tento pozdrav. Později jsem zjistil, že se zvětšující se vzdáleností od měst na mně protijdoucí kolegové halekají něco jako „Hola!“ Dával jsem najevo, že nejsem Španěl, nýbrž zde vzácný cizinec, nerozumějící jejich řeči. Zdravil jsem klasicky ahoj, jako u nás. Teprve po delší době si můj sluch zvykl a nakonec jsem zjistil, že to není Hola, nýbrž „Ollá!“. Španělé jsou velmi příjemní a přátelští. Turisté ještě více. Možná je to vyloučením endorfinů pohybem. Tak jsem se seznámil s jednou dvojicí. Navzájem jsme se ofotili a vyměnili si mailové adresy. Když se španěl divil, že pořád cvakám fotku za fotkou, odůvodnil jsem to publikováním na webech. Zajásal a chtěl, abych mu poslal všechno, co jsme prošli. Proto ta výměna adres. Všechna zajímavá místa Španělska, která jmenoval, jsem odsouhlasil, že jsem tam také byl. To ho velice spřátelilo.

Ještě brzy odpoledne se loučíme s Pyrenejskými zážitky a míříme přes Jacu do Logroňa na přespání. Chvílčku hledáme zdarma STPL se servisem na velkém parkovišti u stadionu, než jsme si všimli, že je úhlopříčně křižovatkou na opačné straně jako benzinka. Později to tam hledal další kolegové, tak jsem na ně zamával.

28.5. Ráno pokračujeme do stoosmdesátitisícového Burgosu. Cestou zahlédneme v pahorku u Tosantos zabudovanou kapli. Jedeme totiž v trase Cesty sv.Jakuba na poutní cestě do Santiaga de Compostela, které jsme také při jedné z cest po Španělsku navštívili. Potvrzují to skupinky poutníků na souběžných cestách. Z mapy vyčteme, že všude v okolí je zvýšený počet kaplí, kostelů, klášterů, a některých podobných objektů i v podzemí. Škoda, bylo by zajímavé některý podzemní klášter navštívit. Bohužel máme letošní program dost našlapaný, stanovený den návratu kvůli rodinným povinnostem musíme dodržet. Takže žádné toulání navíc.

28.5. Okolo Burgosu už jsme v minulosti křižovali rovněž. Do centra jsme se však dosud nedostali. Až nyní máme v plánu tento rest napravit. Město bylo založeno v r. 884 pevností na příkaz Alfonse III. Nejcennějším objektem města je nejkrásnější katedrála Španělska de Santa Maía, zapsaná v seznamu památek UNESCO. V r.1075 se započala stavba románské baziliky, jejíž části leží pod gotickou katedrálou z r.1221. Ke skvostné katedrále přicházíme okolo kostela San Nicolás, kde se zrovna schyluje ke svatbě. Z náměstí Plaza Rey Fernando ležícího před katedrálou už vidíme i zadní část městské brány. Teprve až projdeme na druhou stranu, vidíme, že se jedná o tu nejkrásnější ze čtyř, Arco de Santa Maria. Také zapsanou v seznamu evropského dědictví UNESCO. Před bránou je alej zvláštně upravovaných platanů. Po nakouknutí do historického středu a chvilkovém bloumání po Plaza Ferdinando zaslechneme od centra nějaký ruch. Přímo k nám míří zrychlenými kroky obrovská postava starosty se starostovou za zády. Za nimi ještě průvod v dobových kostýmech. Inu, je sobota, čas všelikých slavností. Dalšími pamětihodnostmi Burgosu mimo několika muzeí jsou Monasterio de las Huelgas trochu více na ke kraji města a samozřejmě na kopci dominantní hrad Castillo de Burgos. Dnes obležený auty návštěvníků. Je odtud pěkný výhled.

Držíme kurz na západ po neplacené dálnici a u Carrión de los Condés ho měníme na severní. Za Guardem se na obzoru zjevují kopečky. To už je předvoj NP Picos Europa. Předhůří má úplně jiný charakter než čím jsme projížděli. Maličko nám připomíná Skotsko. Kus za plochým sedlem Puerto de Monte Viejo (1433m) už je krajina zase španělská. Za nedlouho jsme v Riaňu u nádherného jezera dlouhým názvem Fuentes Carrionas y Fuente Cobre-Montaňa Paletina. Tady mám vytipované nocování a naplánované ranní focení. Na vršku se dvěma starými kostelíky a jedním letním, moderním. Inu, čím blíže Santiagu, tím se cesty poutníků sbližují. Na zvonici nejbližšího má hnízdo čáp. Je podvečer, tak už asi spal. Můj detailní průzkum vzbudil jeho zájem. Vztyčil se a sledoval, zda mu nechci zabrat jeho dům. Z vršku je při zapadajícím slunci pohádkový výhled na jezero.

29.5. Ráno odskakujeme na konec dlouhého mostu, odkud je v ranním slunci krásný pohled na jezero v pozadí s kulisami vrcholků Picos Europa,ověnčených bílými krajkami sněhu. nádhera. Tak nějak jsem si to naplánoval. Po focení se jede dál. Už zase jedeme úzkou silničkou v jakémsi kaňonu. Následně šplháme do výšky 1609 m n.m. v pěkném sedle Puerto San Glorio v Sierra Mediana. Opouštíme provincii León a ocitáme se v Kantábrii. Pod námi se nádherně vlní pěkná horská silnice v dlouhém  8% sjezdu. Musíme šetřit brzdy, notně odlehčovat motorem a hlavně nespěchat. Nikdy nezapomenu na epizodu z Glossglocknerhochalpenstrasse. Kde jsem za mlada se škodovkou furiantsky sjížděl dolů asi 20km a všechny předjížděl, dokud jsem při jednom dobržďování před zatáčkou nezatlačil na pedál. A nic. Ze všech sil. Sval na noze se mi vyboulil a to bylo vše. Účinnost ruční brzdy všichni jistě znají. A s vyhřátým obložením navíc. Milé brzdové kapalině došla trpělivost a začala vzteky vařit. A bylo to. Naštěstí byl nalevo prostorný plac pro takové případy, kde mohli podobní blázni jakžtakž zastavit. Za městem Potes silnice rozděluje od sebe NP Picos Europa od menšího Sierra de Peňa Sagra zpočátku mělkým údolím. To se zvolna zúžuje a na obou stranách se objevují vyšší skalnaté kopce. Za chvíli projíždíme krásným kaňonem La Hermida. Také pěkný kousek. Místy působí přímo velebně. V pohodě si ho vychutnáváme. Po 10 km se skály na obou stranách trochu rozestoupí a z kaňonu je už jen skalnaté údolí. Až 8km před cílem Poncebos Bridge, po odbočení v Las Arenas, jsme v další úzké skalnaté soutěsce. Před tunelem u elektrárny, necelý kilometr od konce kaňonu Cares, zastavujeme. To je vlastně konec kaňonu Cáres, do kterého zítra vyrazím. A který také byl hlavním cílem této expedice. V podvečer ještě provedu malý průzkum do bočního kaňonu Rio Duje. Pod pletivem proti padání kamenů ze skály na silnici, vidím vedle vozovky kozu s kůzletem. Jak jste se tam probůh pod to pletivo dostaly? Přikročím blíže, podívat se jak je dostat ven. Najednou hup, a koza je venku. Proč se tam vedle silnice schovávaly, netuším. Ztrátou soukromí se dávají na pochod po silnici vzhůru. Evidentně mají hodně velký rádius volné pastvy. Nikde ani človíčka, ani chaloupky. Místo človíčků na mně shůry začíná padat voda. Na to nejsem ovšem připraven. Čelem vzad kvapným ústupem zpátky. Stejně jsem promokl. Ještě, že se mám kde usušit a převléci do suchého. Tak, a ještě štamprli na vysušení vnitřku, a na dobrou noc.

Pozn.: Prosím laskavé čtenáře, aby blahosklonně přešli občasný nespisovný, či hovorový výraz, a místy netypický slovosled, které používám ke zdůraznění dynamiky vyprávění. Děkuji.