Velký a Malý Štolpich z Hejnic

Vody Velkého (Černého) Štolpichu, zvaného též Sloupský potok a Malého (Bílého) Štolpichu překonávají na své pouti z hřebene Jizerských hor do údolí u Ferdinandova na vzdálenosti necelých 4 km vzdušnou čarou převýšení skoro 600 metrů. Jsou to proto divoké potoky s mnoha kaskádami a několika vodopády. Podél obou potoků jsou turisticky značené cesty, které milovníky těchto přírodních krás uspokojí vskutku mimořádně.

Výchozím místem motorizovaných turistů může být Ferdinandov, my jsme startovali z autokempu v Hejnicích  (mimochodem maximální spokojenost – vlídná paní správcová, slušné vybavení a služby, klid v noci, lidové ceny a výborné Svijany po túrách, co víc si může nenáročný turista přát). Z Hejnic do Ferdinandova se jde po zelené značce  po silnici, což sice zrovna nemiluju, ale tady aspoň je na co koukat. Za Ferdinandovem se zelená vydá lesem už proti proudu Velkého Štolpichu a pěkně do kopce. Ten ještě více „zestrmí“ po odbočení na žlutou značku od rozcestí Pod vodopády. Zadýchat se ale moc nemusíte, budete-li se dostatečně často kochat scenériemi, které tu potok vytváří. Zhruba po 1,5 km žluté je u mostu s křížem (Maiwaldova smrt) odbočka k dolní hraně Velkého Štolpišského vodopádu, značka však vede přes most serpentinou k rozcestí s červenou značkou. Kousek odtud je pak lávka přes horní hranu vodopádu. Pokračujeme po společné červené a žluté značce k rozcestí U Tetřeví boudy. Na něm odbočíme vpravo po červené pohodlnou magistrálou přes vyhlídku Krásná Máří, pod Ptačími kupami a odtud po žluté přes Hřebínek k rozcestí Bílá kuchyně. Od tohoto rozcestí sejdeme po modré značce lesní stezkou k Malému Štolpichu. A opět nádhera – kaskády, vodopádky, občas skály. Značka končí rozcestím se zelenou ve Ferdinandově, případnou cestu do Hejnic už znáte.

Trasa není nijak dlouhá, od konce Ferdinandova jen nějakých 12 km, k tomu případně připočtěte cca 2 km na jednu cestu, vyrazíte-li jako my z Hejnic. Úvodní stoupání nad Velký Štolpišský vodopád je docela náročné, pak už pohoda.

PS: Původně jsme měli v úmyslu projít oba Štolpichy trasou mnohem delší, přes Sněžné věžičky, Černou horu a Holubník. Již předchozí večer nás ale v kempu přešly dvě bouřky a celé dopoledne pršelo a kopce byly v mracích. Takže co tam pohledávat, raději jsme dali odpočinkový „ležink“. Teprve kolem poledne se vyčasilo a tak jsme vymysleli zkrácenou variantu bez těch věžiček jen přes Holubník a Ptačí kupy. Jenže... První bouřka se ohlásila pod Velkým vodopádem, ta nás ještě minula. Nad ním se ale přihnala druhá divoška a to byl zážitek. Za pár minut  z cest potoky, zhruba centimetrové kroupy, hromy a blesky, móc fajn. Čtvrt hodinky jsme tedy strávili naprosto předpisově v „bezpečnostní poloze“ v dřepu s nohama u sebe, rukama na uších a se zavřenýma očima asi 50 metrů od sebe v hustém mladém lese. Byl to trochu adrenalin, nejbližší blesky kolem 200 metrů, ale oboje kalhoty zůstaly neposkvrněné a teď už se jen dobře vzpomíná. Mimochodem, letos ty bouřky nějak přitahujeme, tahle byla už třetí, která nás někde v kopcích dohnala. Přežili jsme, ale vzhledem ke stavu cest jsme si trasu zkrátili do podoby, kterou popisuji. I bez těch vrcholů je ale krásná a určitě stojí za absolvování.