Z Bystřice nad Pernštejnem do Nedvědice

I v pravděpodobně nejteplejší den letošního léta jsme vyrazili otestovat svou turistickou výdrž na menší výlet po Vysočině.

Jako výchozí bod jsme zvolili Bystřici nad Pernštejnem, kde jsme si hned cestu (bohužel nepříliš) klimatizovaným autobusem museli vynahradit dobrou točenou zmrzlinou a prohlédli si přitom také nově upravené náměstí.

Pak jsme se vydali po žluté turistické značce směrem na Štěpánov nad Svratkou. Prvního rozcestí po 1 km od náměstí, kde se oddělovala modrá značka ve směru na hrady Aueršperk a Zubštejn, jsme si – asi kvůli přecházení docela rušné silnice – nějak nevšimli (pokud tam ovšem vůbec bylo), a tak bylo naší první zastávkou až rozcestí Na Křižnici ve výšce 599 metrů nad mořem.

Pofukoval tu naštěstí příjemný, i když teplý větřík, a měli jsme za sebou už několik pěkných rozhledů jak zpátky na město, tak také na nedaleké rozhledny Karasín a Horní les a další okolní kopce a lesy. Minuli jsme také paintballové hřiště, kde si naštěstí zrovna nikdo nehrál, takže jsme zásah nedostali.

Po dalších 2 kilometrech nás nevelký lesík a poté silnička dovedla až do vesničky Kozlov, která je ještě místní částí Bystřice.

Lavička na návsi u rybníčku a kapličky byla ovšem na přímém slunci, a tak jsme se příliš nezdržovali a putovali dále, potkávajíce až překvapivé množství zvířecích obyvatel obce – na rozdíl od těch lidských…

Následoval dvoukilometrový sestup lesem do Štěpánova, vylezli jsme u hřbitova a od rozcestníku u mostu si pak zašli ještě kousek za kostel na náměstíčko, kde se dalo docela pěkně posedět a posvačit ve stinném parčíku; pro hladovější je hned naproti restaurace a penzion Hodůnka.

Nějaká dobrá duše nám mezitím dokonce otevřela kostelní předsíňku, kde jsme ocenili naprosto úžasný chládek a samozřejmě možnost nahlédnout dovnitř.

Polovina cesty byla zde již za námi a následovat měla červená značka až do cílové Nedvědice. 4 kilometry do Kasan, jedné z částí Ujčova, byly ještě docela příjemným lesíkem, i když přelézání zarostlého potoka je trochu krkolomné, navíc v opačném směru velmi špatně označené.

Na okraji obce jsme narazili na bohužel nefunkční, malé, ale rozkošné retro-koupališťátko, rozcestník pak ale v obci jaksi chyběl.

Nebo jsme ho možná v tom horku přehlédli, ale sotva bychom si nevšimli výstražné cedule o neprůchodnosti následujícího úseku trasy, na jakou jsme pak narazili až u bývalého nedvědického koupaliště – poté, co jsme k němu došli raději bezpečně, leč poněkud „usmaženě“, údolím po cyklostezce přes Dolní Čepí.

Podle zmíněné cedule je trasa z Nedvědice až do Ujčova neprůchodná kvůli lesní kalamitě, je pravda, že rozsáhlé polomy jsou na kopcích vidět už zdálky!

Nás ovšem tato neočekávaná komplikace připravila o poslední stinný úsek a možnost osvěžení v řece a studánce Slovance, takže jsme v Nedvědici museli nejprve do samoobsluhy pro nové zásoby tekutin – a teprve poté na fenomenální štrúdl do cukrárny Mileny…