Z Loučné Bukovicemi na Tři Kameny a rychle do Rejhotic

Popisovaná trasa byla opět částečně věnovaná údržbě turistického značení, ale je na ní i pár zajímavých vyhlídek, přírodní rezervace skála, studánka a vůbec, jen ta hospoda je pouze sezónní.

Východiště poblíž nádraží Loučná nad Desnou prozradí, že se k dopravě dá úspěšně použít vlaková doprava. Pokud se sem vydáme v pozdější době, může k posílení před cestou posloužit i nedaleký penzion Oáza (obráceně vlastně v cíli.

Počátek trasy využívá vedení červené pěší TZ, která míjí lyžařský svah náležící ke zmíněnému penzionu. Za objektem MVE se trasa odpoutá od místní cesty do svahu po pěšině, spíše ušlapané louce. Nějaký půlkilometr (i více) musíme počítat s náročnějším sklonem svahu, trasa přeci jen jde o směr takřka kolmý na vrstevnice. Případný oddych můžeme odůvodnit snahou pozorovat protější masiv Mravenečníku, i malebnou zástavbu obce na jeho úpatí.

Po zmíněných metrech se přeci jen sklon pomalu snižuje, zejména po připojení na lesní cestu, po které je vedena terénní cyklotrasa 6155. Po sléze mineme i zmíněnou studánku, to už je výstup vysloveně nenáročný, v závěru okrášlenou skromnou vyhlídkou v loukách před Bukovicemi, zejména směrem k východu přes Jelení lány.

V rozcestí se směrovníkem v podobě číňana (tak se říká ocelovému stojanu) se k našemu směru přidává modrá TZ od Přemyslova. Dodejme, že ta nás bude provázet i v další cestě.

Bývaly doby, že značení prošlo volně okrajem lesa na blízkou lesní asfaltku, ale patrně majitel pozemku i vynutil přeložku, díky níž musíme poněkud klesnout ke křižovatce s cestou od Velkých Losin. Tím ztratíme nějaké výškové metry (cca 15), pročež nezbyde než pokračovat vlastně již lesní cestou zase chvíli prudčeji k chatě Jeřabinka (objevíme Bod záchrany).

Souběh červené a modré pokračuje serpentinou k dalšímu rozcestí Pod Jelení skalkou, pak už jen po modré. Poměrně nedávno si tu lesáci opravovali cesty, mj. I něco asfaltovali, konkrétně až do další serpentiny, dál už pokračuje štěrkovaná lesní cesta. Cesta opět obrací směr a po úbočí Jelení skalky stoupá zhruba k severoseverozápadu středně prudkou intenzitou. Bude to nějaký kilometr do táhlé zatáčky na západ, kde se od „hlavní“ cesty odpoutáme na vedlejší lesní cestu do sedélka mezi Ucháčem a nepojmenovaným vrcholem západně od Jelení skalky (934 m). Nenápadně jsme překonali výšku 920 m, čímž jsme zhruba ve vrcholové partii trasy.

Značka se přimkne k další nově upravené lesní cestě (štěrkované), která nás dovede k lesní asfaltce od Pekařova a hlavně přístřešku a rozcestí Tři kameny – útulna.

Název naznačuje přítomnost nějakých kamenů. Jedná se o seskupení několika celkem mohutných mrazových srubů (ve skutečností je těch kamenů víc než tří). Samozřejmě ty nemůžeme vynechat (snad kdyby bylo vyloveně škaredě). Bývaly doby, kdy bylo na skály možno pohlédnout i trošku zespoda z východní strany, kdy se dala odhadnout mohutnost skály z této strany, dnes už je úpatí značně zarostlé, takže nezbývá než vylézt úplně nahoru. Tam naštěstí moc porostu není, takže výhled zůstává takřka excelentní. To nejzajímavější se samozřejmě odehrává ve směrech od východu na západ, tedy hrubý Jeseník až Králický Sněžník, i na tom jihu něco zbývá (minimálně blízký Ucháč).

Modrá značka pokračuje od vrcholu dolů k Novým Losinám, my se vrátíme k přístřešku a k postupu použijeme přítomnou lesní asfaltku (a cyklo 6155). Ta nás dovede do Přemyslovského sedla (cestou se můžeme odívat u zatáčka jak vypadá sjezdovka v létě). Pokud si odmyslíme hranice chráněných území, je v současnosti vlastně celé území sedla pod ochranou. V podstatě obě strany procházející silnice (Rejhotice – Nové Losiny) zabírají přírodní památky Letní a Slunná stráň, kousek k samotnému Přemyslovu o něco menší, ale důležitější přírodní rezervace. Vlastně všechny zmíněné chrání horské louky a květinovou výzdobu, které je krášlí. Ve vysoké trávě pak zřejmě i hnízda nějakého ptactva (myslím že bylo slyšet nějakého chřástala). Dorazil jsem momentálně už po odkvětu valné části prstnatců májových, ovšem před květem kýchavic lobelových (jinak tam toho kvete daleko víc). V lokalitě patřící letní stráni poblíž lesa se mi zdálo, že je tam poměrně dost pětiprstek žežulníku (což jsem si ověřil o něco později, psáno v pátek, tedy včera….).

Pak už jsem potřeboval na vlak (na odpoledně večerní sraz). Přímá turistická trasa z Přemyslova do údolí nemíří, takže se musí víceméně po silnici, naštěstí kousek pod lanovkou je menší zkratka, díky ní se mine jedna serpentina a po silnici do Rejhotic (železniční zastávka) není hustota dopravy zas tak závratná. Nakonec opět chvíli narazíme na modrou TZ, kterou jsme sledovali v prní části našeho vyprávění (mezi rozcestími Přemyslov a Selská cesta).