Z Lužné přes skaliska k Šumperku

Opatření omezující pohyb na katastr obce se poněkud zmírnila na okresní hranici, nicméně dosavadní březnové víkendy a výpady do okolí města se celkem osvědčily. Tentokrát ale vyrážíme poněkud později a za pomocí hromadné dopravy, tedy busem směr Hanušovice. Nicméně cíl výstupu je poblíž, konkrétně v osadě Lužná u vrcholových partií Kopřivenské vrchoviny (ano, skoro každá vesnice má vlastní pohoří, byť ve skutečnosti je zmíněná vrchovina podcelkem poněkud rozsáhlejší vrchoviny Branenské a ještě nad ní se uzavírá hlavní zeměpisná jednotka Hanušovické vrchoviny).

Tolik k částečné lokaci výchozího místa. Použití busu má svůj prozaický účel – ušetřit si cestu do kopce. Kupodivu poměrně dost turistů nebo výletníků využilo podobnou možnost jako naše skupinka, ale většina z nich nám brzy zmizela z dohledu, patrně i díky tomu, že vyrazili poněkud odlišným směrem, po modré TZ k chatové osadě pod Lužnou s možností návštěvy zříceniny Nového hradu, my vyrážíme v podstatě přesně opačně. Sledujme polní cestu, která je ovšem značně rozježděná a rozblácená pohyby zemědělské techniky, takže si to šineme spíš volně louko, přesněji pastvinou, která ale ještě čeká na ozelenění a příchod pasoucích se stád dobytka. Po zimě se zatím nový růst nijak neprojevil.

Volně přecházíme oblé návrší kopce s udávanou kótou 638 m. Je otázkou, má-li tento vrch nějaké pojmenování, webové stránky blízkého Bratrušova se zmiňují, že údolí, kde se obec rozkládá je od severu zakončené Bratrušovským vrchem, v aktuálních mapách je ale pojmenování věnováno jinému kopci, kam po sléze dospějeme. Ponecháme prozatím názvoslovný problém stranou. V podstatě holé temeno tohoto kopce poskytuje s určitými omezením kruhový výhled, narušený jen občasnými remízky. Samozřejmě nejvíce nás přitahují okolní hory. Dominantní jsou hlavně vrcholky na západní straně, tedy přes údolí Moravy s mohutnou Boudou (956 m), když se otočíme o 180 °, upoutá nás vysílačka na Smrku (742 m), který je hlavním vrcholem Kopřivenské vrchoviny, jeho hřeben pokračuje k nižšímu Ořešníku a dál přes Městské skály až k Šumperku. Severní strany výhledu odhalují vzdálenější pásy Rychlebských hor a západní výběžky Hrubého Jeseníku. O kus dál z Lužné by bylo vidět i na Králický Sněžník, tady ho ale z valné části kryje ta Bouda. Pomalu se stáčíme k jihu, takže se nám odhaluje i část vrcholků Zábřežské vysočiny, kde odhadujeme nejvyšší Lázek a ještě částečně zasněženou sjezdovku na Háječku u Zborova. Pak už se nám pomalu výhledy ztrácí z prostého důvodu. Vcházíme do lesa. Sice polní cesta sleduje spíše jeho okraj, ale i díky chytrému telefonu si poněkud krátíme směr přímo na Čapí vrch. To je ten rozporovaný Bratrušovský vrch. Čapí vrch to je ale i podle státní mapy, podle katastrální mapy z r. 1834 Storchenberg, takže není co řešit. Však kopec i s čápem je k vidění na obecním znaku Bratrušova. Vrchol je kromě malé skalky dekorován i jedním z tzv. Hromových křížů, které jsou památkou na živelnou katastrofu z r. 1774.

Od vrcholu směřuje prošlapanější pěšina zpět k naší původní lesní cestě. Na kraji lesa je dokonce i šipka, která neznalé upozorňuje kudy k vrcholu, další šipka je opodál v malém sedélku s vedlejším kopcem. Pokračujeme opatrně po úbočí tohoto vrcholu 630 m (cest je poněkud rozbitá traktory a podobnou technikou). Jak slézáme nížeji v lesním porostu převážně listnatých buků objevujeme nějaké skalní výchozy, neodpustíme si krátký průzkum, který se protáhl na nějakých deset minut. Pás skalek se táhne v délce nějakých 70–100 m po jižní hraně neznámého kopce. Podle pohledu jsou to nějaké metamorfované horniny (ortoruly apod.), skalní výchozy jsou vlastně malé mrazové sruby, ale některé by stačily při pádu navodit různá zranění, dají se objevit i 5 m a více kamenné stěny. Ja fakt, že na první pohled není okolí Bratrušova turisticky zvlášť exponované, takže se tyto skalní útvary nedostaly do hledáčku kartografů, nicméně dotazem na obecním úřadě by mohlo jít o tzv. Vágnerovy skály, nebo Davidovky. Každopádně pro místní obyvatele asi úplně neznámé nejsou a končiny mohou být námětem pro případné výletníky z našeho Šumperka.

Pokračujeme stále v mírném sestupu po jižním svahu hory k lesnímu zákoutí s celkem pěknou chatou. Nikdo není doma, tak si dopřejeme posezení na lavičkách a konzumaci nějaké té svačiny. Sluníčko občas probleskne tak se kocháme výhledem na blízké kopce, nad kterými se mírně tyčí Háj s rozhlednou (631 m). Pokračujeme v sestupu do travnatého údolíčka, kde se občas zaleskne hladina malého rybníčka. Kolem něj prochází poněkud zdevastovaná polní cesta od Bohdíkova, povrch tvoří zbytky asfaltu, však byly doby, kdy jsem tu jezdil i na závodním kole. Pokračuje mírně do kopce, kde si na vedlejším poli někdo trénuje let s dronem. Za kopcem se u cesty objevuje další zajímavé místo s dalším hromovým křížem. Důležitější je ale památný strom. Tzv. Pollnerova hruška je stará minimálně 200, spíše 250 let. Takové stromy se dříve sázely na rozhraní různých pozemků a i proto zřejmě tento výjimečný strom vydržel do současnosti. Od hrušky je pěkný výhled na Bratrušov, ale i dál k Šumperku, samozřejmě i na kopce poblíž i v dáli. Podle místních je hruška stále plodná, byť plody jsou drobné, ale prý i chutné.

Protože louka pod památným strome je celkem suchá, opět si trasu poněkud krátíme, cesta tu jinak dělá zatáčku.

Pokračujeme do vsi kolem fotbalového stadiónu, ale jen na nezbytně krátkou dobu, jakmile narazíme na značení modré TZ, pokračujeme po ní k lesu na opačné straně údolí Bratrušovského potoka. Po necelém půlkilometru výstupu docházíme k lesní cestě která sleduje okraj lesa, který pokrývá masiv Městských skal, Ostředku a Kokeše. To je pro nás šumperáky celkem známá a používaná cesta, pravidelně ji využívají pěší turisté, vhodná je i pro terénní cyklisty a v zimě je vyhledávaná i běžkaři, podmínkou je jen ten sníh. Opouštíme modré značení, které pokračuje vzhůru pod Kokrháč, k překvapení ale nejsme bez turistického značení. Na jednom ze stromů objevujeme čerstvou červenou pásovou značku se žlutými okraji. To znamená, že v této sezoně dojde k vyznačení další cykotrasy v okolí Šumperka, předpokládám, že předseda značení využil nějakého teplejšího dne a část budoucí trasy už tu vymaloval. Logicky trasa od Bratrušova povede na Tulinku, dál se uvidí. Pokračujeme tedy pohodlnou lesní cestou k městu. Jen závěr jsme si zjednodušili, zkratkou přes louku k areálu jízdárny u Zemědělské ulice, kde už jsme v podstatě ve městě, ačkoliv se rozdělujeme, obyvatelé z Gagarinovy ulice to mají kousek, zbylí členové pokračujeme přes zemědělskou školu k naším ubykacím.