Bratrušov – Čapí vrch 646 m

Tvůrci map a mapových aplikací by občas měli kouknout ke konkurenci, do starších map a popřípadě se pozeptat i v místě. Jinak se těžko dopátráme, proč se některé kopce u různých vydavatelů a tvůrců jmenují různě.

Obdobným příkladem může být jeden z kopců v Kopřivenské vrchovině, tedy podcelku Hanušovické vrchoviny. Tím kopcem je Čapí vrch (646 m). V některých dílech se ovšem setkáme s výrazem Bratrušovský vrch. Ten ale patrně vznikl někde v kanceláři nesprávným opisem. Kdybychom se drželi mapy nejrelevantnější, tedy Státního mapového díla, jde vskutku o Čapí vrch. Protože jde ale o místo v Sudetech, je záhodno se podívat i do předchozích jazykových variant. Název Storchenberg samozřejmě jednoznačně s českým čapím překladem koresponduje.

Dost k názvosloví. Pro místní obyvatele je Čapí vrch jednou z hlavních dominant obce. Vypíná se na západní straně horního konce obce a svým mírně kuželovitým vrcholem je při pohledech z jihu nepřéhlednutelný. S poněkud nižším kopcem Chmelná (570), který se ale v mapách jmenuje rovněž jinak (Šišák) má tu čest, že se dostal na obecní znak. Kromě dvou zmíněných kopců je na novodobém erbu i třetí objekt – čáp. Na vrchol sice nevede žádná oficiální turistická trasa, nicméně není problém se k vrcholu vydat některou z polních a lesních cest. Od Bratrušova je to celkem pěkný stoupák (např. kostel je výšce asi 415 m n. m., takže více než 200 m rozdíl). Poměrně snadný je ale přístup od severu, pokud tedy výletník použije veřejnou dopravu a nechá se sem dovést linkovým autobusem na Lužnou.

Pro místní obyvatele má vrchol více významů. V minulosti byly stráně kopce daleko více odlesněné a místní sedláci měli svá políčka relativně vysoko (což nakonec naznačují i občasné hromady kamení v remízcích). Takže při svých zemědělských pracech se mohli (měli-li na to čas a náladu) kochat pohledy na rodnou vísku, ale i dál do široce rozevřené šumperské kotliny a její okolní kopce. Vrchol Čapího vrchu je ozdoben soustavou několika skalních výchozů nebo skalek, nejvyšší části dosahují tak 2–3 m. Okolní kopce jsou tvořeny převážně biotickou až dvojslídnou ortorulou. Ta může být i mylonitizovaná až do podoby blastomylonitu. Tyto skutečnosti se se týkají i těchto kamenů. Podle pověstí tu měly být nějaké jeskyňky. Jestli byly všechny přímo na Čapím vrchu je otázkou, na to je těch skalek ralativně málo (nezoufejme, poblíž je ještě jeden zajímavý kopec). V jedné z jeskyněk je prý uschován poklad. Místo se ale otvírá jen na Velký pátek v době, když je v bratrušovském kostele mše. Protože ale všichni správní křesťané měli být na mši, není to ověřeno.

Obdobně v jiné jeskyni sídlí dobrá víla a chůvičky, které se starají o novorozence které přinese čáp(!). Za tmy sem docházejí porodní báby, které prý podle přání starších sourozenců vybírají nové přírůstky.

Skalní výchoz dnes po létech opět zdobí (od roku 2009) jeden z tzv. Hromových křížů. Ty se obecně stavěly jako ochrana před bouřkami a povětřím (a podobným povětrnostním jevům). 20. června 1774 se nad Bratrušovem strhla velká bouřka s krupobitím. Kroupy se pak odklízely i lopatami skoro 3 dny. Pro místní zemědělce to byla téměř katastrofa, protože pohroma zničila velkou část úrody a ve vesnici hrozil hlad. Tenkrát to ještě se sociální výpomocí a dávkami bylo všelijaké. Na paměť a ochranu před další podobnou událostí se kolem Bratrušova postavilo více podobných křížů (5). Místní skupina „Pátrači“ některé z nich obnovila a udržuje. Poblíž Osikova je tak k vidění tzv. Švédský kříž (pojmenování souvisí s potyčkou místních obyvatel s vojáky během 30tileté války). Další z křížů objevíme u vyhlídky u tzv. Pollnerovy hrušky.

Hromové kříže se celkem pravidelně obnovovaly, protože jsou dřevěné. Na Čapím vrchu se tak stalo předposledně v r. 1927 a kříž zanikl někdy v 60. letech. Socialistická éra si v takových tradicích příliš nelibovala, takže jsme si museli počkat na změnu poměrů.