Z Okrouhlice na Lipnici a do Světlé

I přes poměrně slušné vedro jednoho z nedávných víkendů jsme se rozhodli neležet u vody a vydat se na výlet, tentokrát opět na Vysočinu.

Ranním rychlíkem jsme se svezli do Světlé nad Sázavou, odkud jsme se osobáčkem vrátili dvě zastávky do Okrouhlice a vyrazili po zelené turistické značce do Lipnice.

Necelý kilometr je to podél trati a přes louku a mostek do nedaleké osady Babice.

Následuje místy trochu zarostlejší, ale jinak pěkný víceméně lesní úsek do Volichova (3,5 km) a Vitonína (1 km), odkud už jsou to do Lipnice jen 2 kilometry, přičemž mohutný hrad jsme z dálky viděli už mnohem dříve.

Prohlídku hradu jsme si pochopitelně nenechali ujít, a protože je po úvodní výkladové části už volná bez průvodce, příjemně jsme tu strávili zrovna to největší polední horko (obzvláště v rozsáhlých sklepeních bylo chladno až skoro moc), přičemž tu na kopci a hradbách i docela slušně foukalo.

V hradních komnatách byly navíc zrovna instalovány krásné květinové dekorace.

Velmi nás uchvátila také goticko-barokní hradní kaple s unikátní uměleckou výzdobou.

Po prohlídce jsme neodolali malému občerstvení v bistru přímo pod hradem (na náměstí je pak ještě proslulá haškovská hospoda U České koruny) - a ocenili jsme i funkční pítko s dobrou studenou vodou před hasičskou stanicí.

Zašli jsme i na hřbitov k hrobu Jaroslava Haška, který na Lipnici strávil poslední dva roky svého života, a ke zřícenině Bílé věže a kapličce sv. Antonína na kopečku nad ním.

Pak už jsme se vydali po modré značce do Světlé, což je jen 7 km - přes rozcestí Pod Lipnicí (1 km), U Sv. Jana (1 km) a u hájenky Horní Lesy (1,5 km) a přes vesničku Závidkovice (1,5 km).

Do Světlé se přijde kolem zámeckého parku, který je takto možné si projít, což jsme velmi ocenili, stejně jako možnost nahlédnout alespoň na nádvoří zámku (muzeum je otevřeno bohužel pouze do 16 hodin, což je v létě skutečně trochu málo), kde funguje kavárna, hraje hudba a dá se vstoupit i do krásného skleníku.

K dovršení všeho nás pak na náměstí čekala ještě otevřená a nejlákavějších dobrot plná cukrárna paní Vopěnkové, odkud si nikdy neopomeneme odvézt alespoň trochu úžasných "svatebních mikrobuchtiček", tedy pokud ještě nějaké vůbec zbudou.

A po jejích skvělých klasických šlehačkových dortech už pak člověka nerozhodí ani mírné zpoždění vlaku...