Z Písařova do Štědrákovy Lhoty (včetně Svaté Trojice a SM chaty)

S probouzejícím se jarem nezačíná jen vegetační období, ale i turistická sezóna, cyklosezóna, sezóna zahrádkaření, steakování, venkovních zábav a bůhví čeho ještě. Paradoxně např. končí fotbalová jarní liga apod. Začíná tím i sezóna nás značkařů, což je vlastně taková pracovnější verze turistiky spojená s kratším či delším výletem.

Na poslední dubnovou „čarodějnickou“ sobotu se tak k něčemu chystal i autor, ale protože mladou kamarádku, která měla úmysl se přidat postihla indispozice, poněkud změnil plán, prstě vzal si z vybraných jiný cestovní příkaz, který je ale z podobné části, jako ten původní.

Výhoda je samozřejmě v tom, že potřebný bus mě staví asi 200 m od bydliště, takže ranní spěch je takový nestresový. Po 40 minutách zastávka Písařov-točna a dál už je to po svých. Vlastně ani přesně nevím jak se to stalo, ale pokud se značí směr Hrubý les, tedy do oblasti Boudy, Svaté trojice, SM chatě, vždycky si tady něco vyberu.

Odborně se tomu všemu říká Písařovská vrchovina, pod kterou spadá i ta nejvyšší část zvaná Jeřábská hornatina, a všechno to spadá do rozsáhlé Hanušovické vrchoviny.

Od zastávky míří trasa místní asfaltkou, po pravé straně je svah, kde kdysi stávaly skokanské můstky, o kousek dál bratrská modlitebna, o něco výš pomník padlých s vedlejší bustou TGM, kamenný kříž, a to už je na dohled horní konec Písařova. Když tady chodíme na běžky, vždycky jsme to obcházeli až ke škole, kde prochází trasa pěší zelené TZT, nověji i cyklotrasa 6229. Přeci jen myslím na nějakou zkratkou a po radě místního obyvatele uhýbám za obydlím čp. 40 na pěšinu, která sice není zakreslená v mapách, ale zcela evidentně je používaná. Vzdálenost to zkrátí cca o 300 m, což je nějakých 5 minut, ale díky tomu objevím i udržovaný železný kříž. Pěšina se napojuje na hlavní komunikaci u chalupy, kterou jsem kdysi popsal díky svérázné výzdobě.

Pak už se napojujeme tady na polní cestu s poměrně snesitelným stoupáním. Cesta mírně zatáčí k blízkému lesíku, kde se většinou letmo zastavím u pomníčku bouří zmařených životů. Kratší rovinka uvozuje křižovatku s červenou CZT 4071, další mírně stoupající úsek k hájovně U Tří tabulí. Tady nás opustí zelená TZ, značení nahradí zmíněná červená cyklistická, která bude s tou naší další poměrně dlouho souběžná. Velké rozcestí Čečel-silnice uvozuje příchodynebo odchody dalších tras, modrý okruh Janoušovský, odpojující se bílá cyklotrasa, taky směřuje na Janoušov, poněkud jinudy. Nás nejvíc zajímá červená TZ od Hambalku, která bude dlouho souběžná s to červenou cyklotrasou. Asi 40 výškových metrů a půl kilometru chybí k rozcestí Hrubý les, kde začíná prcovní část výpravy. Díky tomu, že celá trasa vede na poměrně hlavní lesní cestě, jde o značkařsky celkem jednoduchý úkol, je třeba dbát hlavně u případných odboček a potvrzovací značky hlavního směru, jinak stačí nějaké ty „útěchovky“ (značka po cca 200 m). V pslední době se dbá na to, aby značky Kčt byla pěkně na jednom objektu, tedy cyklistické, případně lyžařské a pěší (někde mají i koňské). V jiných regionech se to ne vždy dodržuje, ale u nás v Jeseníkách to celkem držíme.

Podle dřívějších záznamů jsem to tu před třemi léty taky prcházel, tak se můžu víc podivit nad tím, co tu kůrovec a těžba pozměnila. I podle lidového názvu Hrubý les byla trasa vždy dosti zalesněná, už to platí o něco míň. Už pár stovek metrů od rozcestí přibyl nějaké ty mýtina na západním svahu Kamence. Na nějakém vzdáleném vrcholku se leskne zbytek sněhu a díky ještě nedokončené stavbě je patrné, že jde o Králický Sněžník. Jinak bližšímu okolí dominuje mohutná hmota Jeřábu (1003), dál na západě Suchý vrch (995 m). K jihu pokračuje pásmo k Červenovodskému sedlu, z Bukové hory je vidět jen kus severního svahu.

To odlesnění naštěstí není zas tak drastické, takže pokud toužíte po výhledech už ji je spíš míň, někde lze sice dohlédnout na Klepáč, ale povětšinou už to jsou jen varianty Jeřábu. 4 km vedou takřka vrstevnicově k rozcestí Bouda (mírně vzhůru, mírně dolů). Tady mi ještě přibývá další barva, konkrétně jde o žlutou TZT, která se připojí od Komňátky a společně mě zajímá k prameni Březné. Pramen Březné je i označení dvojitého „číňana“ kde končí značkařský příkaz. Jinak jde o pramen Leopolda Grabnera, což byl významný lesník v lichtenštejnských službách, který nemá ale pomník jen tady, ale můžeme ho objevit i v Moravském krasu, kde měl bohatý knížecí rod také své lesy.

Protože je to kousek po lesní asfaltce k poutnímu kostelíku Svaté Trojice, nemůže toto příjemné místo minout a po zběžné zastávce už s volnýma rukama (tedy s fotoaprátem) pokračuju červenou značkou nad pramen Březné a k důležité, možná vůbec nejdůležitější části celého výletu, tedy k Severomoravské chatě. Spokojím se ale jen s energií sbalenou na cesty a ryze hořkou dvanáctkou, výhledem na Vojtíškov, i vzdálenější Paprsek (včetně Dalimilovy rozhledny). Časově mi vychází, že bych měl chytit bus ve Štědrákově Lhotě. Po modré TZ se tak vracím ke Grabnerovu prameni, dál k Boudě (tedy rozcestí). Výškově to je všechno velmi nenáročné. Platí to i na navazující zelenou TZ, která postupuje severním úbočí samotné Boudy (956 m). Tady toho lesa zbylo ještě celkem dost, dokonce i místy povyrostl, takže takový vyhlídkový přístřešek u Ferdinandovy cesty moc neplní svůj účel (jako přístřešek ale ano). Občas se naštěstí nějaká ta mýtina nebo průsek objeví, takže zas tak fádní trasa není. Kdysi jsem tu jel na běžkách a bylo toho vidět víc, ale i příroda se mění celkme rychle. Zelaná používá lesní cestu v nějakých třech kilometrech v celkem neměnné výšce, kde se lae začnou dít věci. Jedna prudká zatáčka, další, rozcestí s prapodivným názvem Paramuť používá z části společně s modrým Janoušovským okruhem, načež dál poměrně strmě padá na louky nad Štědrákovou Lhotou. Dvojice elektrocyklistů se mě ptá na cestu k Janoušovu, což mě celkem zaráží, jak se sem vydali i dle s jejich slov s posledními zbytky energie. Tak si jen tak pomyslím, že zatím na kole tuto podporu nepotřebuju a starosti tohoto druhu mě míjí.

Polní cesta pokračuje stále slušně rychle k posledním (nebo prvním) budovám „Štědračky“, orientačně trošku zkomplikovaný průchodem zemědělské farmy, posléze i přes padlé stromy, ale pak už je vidět kostelík, penzion Lesanka a zastávka busu. Kde mám ještě nějakou chvíli k dojezdu dopravního prostředku. Výše zmíněnou dvojici kolařů předjíždíme u Hostic, takže Janoušov asi netrefili.