Zimní Čerťáky i Zlatý Chlum

Začátek prosince teplotami i srážkami naznačoval, že by se mohlo jednat o celkem normální zimní měsíc, bohužel po slibném celkem prvním týdnu přišlo až přespříliš dlouhé inverzní období, což většinou znamená, že je všechno obráceně, v údolích a nížinách je chladno, nebo rovnou mrzne, nahoře je teplo. A teplo tak vysoké, že těch 10–15 cm co napadlo začátkem prosince velmi rychle mizí, až nezůstane skoro nic. A pokud něco zbylo, zbytky smyl i celkem vydatný déšť v posledních dvou dnech před Vánoci.

Kupodivu se vyplnila předpověď počasí, která slibovala změnu počasí na večer až noc 24. 12. Už raní procházka na Boží hod naznačila pohledem k masivu hor, že vskutku nějaká sněhová nadílka se konala. Nicméně tradičně jezdíme na nějaký zimní výlet až na druhý vánoční svátek, tedy na Štěpána. Tradičně sice jezdíváme na běžkách na Paprsek, tentokrát ale nemáme nic dlouhodobě domluvené a to ani ne kvůli respektu z vládních nařízení, proti nadměrnému shlukování, ale spíš kvůli té počasové nejistotě.

Když tedy přichází SMS nabídka na výlet autem do Jeseníku, odpovídám obratem kladně. Už cesta přes Červenohorské sedlo navozuje venkovní atmosféru podobné pravé zimě. Během Štědrovečerní noci vskutku napadlo cca 10 cm prašanu a nějaké sněhánky prý byly ještě ten božehodový pátek. Kupodivu zasněžené je i okolí Bělé pod Pradědem, v podstatě až do samotného Jeseníku. Fronta šle zhruba od severozápadu, takže tady se vysněžilo i relativně nízko. Samotné město Jeseník leží zhruba ve výšce 440 m nad mořem, z naší jižní strany je zhruba stejně vysoko jih Loučné (nad Desnou), tam ale sníh neleží, začíná to až zhruba v Koutech za mostem (tedy jak je lyžařský areál).

Protože jedeme autem, trošku si ulehčíme výstup, v Jeseníku odbočujeme za mostem přes řeku Bělou a Nerudovou ulicí vyjíždíme nad Jeseník po silničce, která směřuje k Čertovým kamenům. Protože máme ale naplánovaný okruh, auto zůstává stát na plošině u jedné naučné tabule na louce ještě před lesem. Ale i díky tomu jsme si ušetřili pár výškových metrů. Ona ta silnička (a s ní i cyklotrasa 6281 je normálně veřejně dostupná, běžně se po ní jezdí až k výletní hospodě u Čertových kamenů. K nim ale pokračujeme již pěšky. Cesta je zároveň doprovázena pěší žlutou značkou.

Obloha je sice zatažená, ale mraky jsou celkem vysoko tak se nám otevírá výhled nad údolí Bělé, k zasněženým lázním i kopcům nad nimi, které horopisně patří do Rychlebských hor, jejich Sokolskému hřbetu. Protože silnička vede částečně serpentinami, je pěší značení zkrácené prudší pěšinou kolem bývalých zlatých dolů. Však toto pohoří, do kterého míříme má název Zlatohorská vrchovina. Po zkratce se vracíme na původní silničku. Ta už je celkem zaježděná občasnými automobilisty a sněhu je tak kolem 5 cm. Pár stovek metrů před výletní hospodou tryská upravený Karlův pramen, ten je tuším pojmenovaný po nějakém arcivévodovi. U chaty panuje už pěkná zimní nálada, bohužel je zavřená úplně, tedy ani výdejní okénko. No naštěstí občerstvení máme sebou. Samozřejmě neodoláme a lezeme na skalní vyhlídka. Ta je naštěstí přístupná ačkoliv zasněžený terén nutí k výrazné opatrnosti. Dobré boty jsou předpokladem a hodí se i rukavice. Zážitek ze zimních skal je ale velkolepý, nejen díky solidnímu výhledu, ale nakonec i douškem svařeného vína. Okolní kopce až k Hrubému Jeseníku jsou nádherně posypané sněhem a z vrchu ani není poznat, že je to jen poprašek. Vidět je až do Nysy, kterou určujeme podle vodní hladiny přilehlého jezera. Sestup ze skal je ještě náročnější, než výstup, přeci jen v létě (na jaře, na podzim) to je snažší.

Od hospůdky pokračujeme tentokrát po modré turistické značky. Ta zprvu jen mírně stoupá lesní cestou, ale po nějakých 300 m se prudce stáčí k vrcholu Zlatého Chlumu. Převýšení od „Harikáčů“ je zhruba 200 m a vzdálenost něco málo přes kilometr. Takže prudce vzhůru. Paradoxně rozhledna vlastně nestojí na samotném vrcholu, ale poněkud níž, na kótě 875. Hlavní vrchol je o něco výš, 891 m v lese. Umístění rozhledny je kvůli výhledu na samotný Jeseník, ale stavitelé naštěstí vybraly místo tak šikovně, že normálně je z vyhlídky krásný kruhový rozhled. O tom si ale můžeme nechat jen zdát, z důvodů protiepidemiologických je rozhledna i bufet zavřený. Nicméně i tak je výstup završen zimní náladou. Tu podporují i jiní výletníci rozdělaným ohníčkem, opékáním špekáčků a dalšími bohulibými činnostmi. Průběžně dochází i další skupinky a i podle radostného zdravení je patrné, že jeseničtí se na Zlatých Chlum chodí družit a zavřený bufet nemusí tak vadit.

Výstup rovněž oslavíme přípitkem a nějakou cukrovinkou (kouskem klobásy apod.).

Že je rozhledna zavřená za chvíli ani moc nelitujeme. Sestupujeme po červené značce a po chvíli je konec lesa. Jesenicko je totiž celkem značně poznamenáno činností lýkožrouta smrkového, takže i na Zlatém Chlumu chybí velký kus lesa. To je samozřejmě tragédie, ale díky tomu si užíváme širokého výhledu na část Hrubého Jeseníku i přilehlé části Rychlebských hor. Nad Jeseníkem je to hlavně velká část Keprnické klenby a z Rychleb i nejvyšší část se Smrkem. Nad Červenohorským sedlem se efektně prodírají sluneční paprsky, nad horami Rychlebskými je už celkem velký kus modré oblohy. V sestupu pokračujeme v souběhu červené a modré pěší TZ. Samotná modrá vede až ke Křížovému vrchu už těsně nad Jeseníkem. Zavřená je bohužel i zdejší velkolepá až kýčovitá budova penzionu., tak si jen prohlížíme malé jesličky a nakoukneme do poutního kostelíku.

V sestupu pokračujeme poutní cestou, která z části sleduje přímější modrou značku, ale ve sněhu je pohodlnější ta pěšina doprovázená dřevěnými kříži. Snad poprvé vidím téct vodu z Mločího pramene, který se mi zdá, že je nově upravený.

Křížová cesta nás vede až k okraji Jeseníku nad Anglickým pramenem k Horově ulici. Tady už by se sejít skoro dolů k rozcestí s původní žlutou TZ, ale na radu místního obyvatele volně pěšinou podél lesa. Dál pokračujeme k nějaké budově poblíž již zrušeného lyžařského vleku Na Smrťáku. Po louce je vyšlapaná pěšina, kterou se víceméně trefíme k zaparkovanému vozidlu.