Radhošť - Pustevny - Čertův mlýn - Ostravice

Vpravo z kopce odbočuje zelená značka do Dolní Bečvy. Nám se naskýtají tím směrem heké pohledy do údolí. Stále se otáčíme, abychom se pohledem rozloučili s kaplí a horskou chatou. To ještě netušíme, že tento pohled nás bude doprovázet téměř celý týden.

A už stojíme před  mohutnou sochou pohanského boha Radegasta, který stojí otočen směrem k vrcholu Radhoště. Na planince je postaven srub, který by dle otevírací doby měl být otevřen, ale je září - všední den, a tak to asi už neplatí. Je pravda, že cestou jsme potkali jen jednoho turistu.

Máme za sebou 4 km a před sebou krásně opravené  Pustevny. Když jsem tu byla před mnoha lety, bylo to tu  opuštěné, zchátralé. Dnes to tu žije. Staré budovy opravené, přibyly nové stavby - stánky s občerstvením, hotely, ale je to pěkně řešeno, hezky to sem zapadne.

A tady už potkáváme spoustu lidí. Jezdí sem z Radhoště autobus, nechá se sem jet autem. Podle obutí a oblečení tito návštěvníci na velké turisty nevypadají.

Ze zvědavosti, zda vypadají původní staré stavby taky tak pěkně uvnitř, jsme se rozhodli občerstvit se v restaruaci chaty Libušín. A nezklamalo nás to. Byli  jsme asi prvními návštěvníky, tak  jsme si to mohli všechno prohlédnout, nafotit. Jsou tam krásně opravené původní malby, které pro restauraci navrhl Mikoláš Aleš.

Nevím, zda víte, že chata Libušín byla slavnostně otevřena 6.8.1899 mší svatou v kapli na Radhošti. Nejkrásnější jídelna Libušín byla pojmenována k poctě české kněžny Libuše. Interiér je vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí podle návrhů Mikoláše Alše. Portréty provedl akademický malíř Karel Štapler. K unikátům interiérů patří tři secesní lustry, příborník, skleník a hodiny. Podle odborníků patří Libušín k nejcennějším dílům, která architekt Jurkovič navrhnul.

Po posezení v příjemné prostředí pokračujeme dalším výstupem na Tanečnici. Kdo si chce cestu trošku zkrátit a trošku  ulehčit, může se vydat po zelené přímo ma sedlo Tanečnice.

A už jsme skutečně na tom správném vrcholu, správně označeném. Přečetli  jsme si pověst, jak tento kopec vznikl - takže cestou máme  i takovéhle zážitky.  A nyní dolů z kopečka úzkou cestičkou v lese.

Poslední 1 km stoupání opravdu stál za to. Od rána jsme  ušli 7 km, ale teď už bychom měli převážně klesat. Něco jsme pojedli, přečetli si další pověst o  tom, jak vznikla tato hora. Po  krátkém odpočinku se vydáváme lesem příjemnou cestou z kopce.

V nohou máme celkem 10 km, 3 km z kopce a před sebou další klesání - ještě asi 4,5 km. Cesta je široká, pohodlná. Další body jsou na mapě  označeny proto, že cesta se klikatila okolo Malé Stolové.

Jsme u malé drevěné kapličky a odbočujeme po cestě vpravo do kopce. Zde vede červená, ale už i modrá značka. A tak si musíme dávat pozor, abychom nepokračovali po červené.  To bychom už asi nezvládli.

Cesta začíná stoupat ještě více a už se těším, až budeme nahoře. Batoh na zádech těžkne.

Ostravice je  podhorská obec,  leží v centru rekreační oblasti Beskyd, 15,5 km jihovýchodně od okresního města Frýdku-Místku. Stejnojmenná řeka zde vytváří dlouhé, do krajiny široce rozevřené údolí, které se ve své horní části prudce zvedá k vrcholům Lysé hory a Smrku.

Takže poslední km klesáme už obcí, prohlížíme si chaloupky, zahrádky a těšíme se  na sprchu a teplou večeři. Je pravda, že toho už máme docela dost.

Ubytování máme zajištěno v jedné ze zdejších ubytoven kousek od nádraží, nebyl problém to najít. Na přespání to úplně stačí. Ráno vyrážíme přes Lysou horu do Frýdlantu.

Takže vše dobře dopadlo. Najíst a spát.