Alpské hole v Jeseníkách

Kam a jak jedeme?

Nejlépe autobusem (abychom se nemuseli vracet). Podle směru odkud to máme výhodnější (nebo snazší) na Skřítek nebo z druhé strany na Hvězdu a Ovčárnu (tady máme i menší převýšení).

Za čím jedeme?

Technicky vzato jdeme na hlavní hřebenovku Hrubého Jeseníku. Naším cílem jsou subalpínské nebo alpínské hole. V naší zemi jsou vlastně jen tři pohoří, ve kterých je vyvinuté alpínské pásmo, to je oblast nad hranicí lesa, kde díky drsným podmínkám roste již skromnější vegetace. Nejvyšším pohořím i s největšími alpínskými holemi jsou Krkonoše v Čechách, na hranici Čech a Moravy je nejmenší z těchto pohoří, Králický Sněžník, kde je alpínské pásmo přítomno vlastně jen na samotném Sněžníku. Hrubý Jeseník, nejvyšší moravské pohoří je tak zastoupeno druhou nejvyšší plochou alpských holí v ČR. Celkově se udává plocha těchto holí v Jeseníkách asi na 11 km2.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že nástupní místa Skřítek, nebo Ovčárna jsou od sebe vzdálená více než 12 km, je lépe se vybavit svačinou do batůžku, snad jen žízeň cestou můžeme uhasit na Jelení Studánce výtečnou vodou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pokud tedy jako my vyrážíme od Skřítku, musíme se po krátkém mírném úseku připravit na poměrně náročný výstup na Ztracené kameny. Ve vzdálenosti asi 3,5 km musíme překonat výšku cca 400 m. Jakmile se nám ale podaří vystoupat na známé skalisko, máme již nejhorší za sebou. Navíc námaha je nám odměněna skvělými výhledy do údolí Klepáčova, k Sobotínu a vůbec do Šumperské kotliny i s přilehlými vrcholy Hraběšické hornatiny, svahů Mravenečníků ale třebas i ke Králickému Sněžníku. Brzy za Ztracenými kameny se pak stoupání zmírní a zároveň můžeme pozorovat, jak řídne les, stromy (většinou jen smrky) nabývají roztodivných tvarů a vůbec se nejedná o nějaké ztepilé krasavce. Hranice lesa leží v Jeseníkách (podle podmínek) zhruba v pásmu mezi 1300–1350 m n.m. Oblé vrcholky pak většinou pokrývá tuhá tráva zvaná smilka, sem tam roste keříček borůvek nebo brusinek. Poměrně husté jsou kolem vrcholů porosty borovice kleče. Ta je ovšem v Jeseníkách zřejmě nepůvodní (určeno podle rozborů usazených pylů). Kleč do Hrubého Jeseníku vysazovali lesníci v druhé polovině 19. ve snaze zvýšit hranici lesa či zabránit padání lavin do údolí. Jak se ovšem dnes ukazuje vedlo k to k omezení výskytu některých vzácných rostlin. Dnes se snaží správa CHKO alespoň částečně porosty kleče omezovat (mýcení nad Malým kotlem).

Prvním vrcholem, který na hřebenovce potkáme jsou Pecny s malým vrcholovým skaliskem, kterému – snad podle podoby říkáme Pec. Protože na vrcholcích skoro nic nerost, je cesta provázena tyčovým značením (zelená TZ). V podstatě po rovině mineme vrchol Břidličné po levé straně (i když občas se na vrchol vypravíme). Břidličná hora je jednou z nejzajímavějších hor na hřebenovce, zejména díky gigantickým suťovým polím na západních a jižních svazích. Vlastně celá hřebenovka v těchto místech je součástí NPR, takže pohyb je možný jen po značené cestě (beztak jsem ale na Břidličné párkrát byl). Po mírné zatáčce a malém stoupání dorazíme vlastně k jedinému odpočinkovému místu, na Jelení Studánku. V případě nepohody můžeme využít malou kamennou chatu (dá se v ní i přespat). Studánka nese název podle vrchu tyčícím se nad ní – Jelení hřbet. Jak pomalu postupujeme, každý vrchol je o pár metrů vyšší, Jelení hřbet má výšku 1367 m. U studánky se připojuje červená TZ od Alfrédky, až tedy odsud má hřebenovka důstojnou barvu jakožto nejdůležitější turistická trasa. (opačným směrem bychom mohli sejít do Vernířovic po žluté). Po východním úbočí postupujeme mírně severně. Za dobrého počasí se můžeme kochat pohledy na Nízký Jeseník a Bruntálsko (v létě ovšem bývá opar). V rozcestí nad Malým kotlem se zelená značka odpojí směrem k Františkově myslivně a dál už vede jen červená značka.

Ačkoliv je hlavní hřebenovka určena pouze pro pěší turistiku, občas sem dorazí i neurvalí bikeři. Sice se dušují, jak jsou k přírodě ohleduplní, ale co s tím naděláme (zastřelit?).

Následující Velký Máj již nemá příliš daleko k 1400 m (chybí 16), ale kupodivu skoro celý vrchol je pokryt řídkým porostem smrčků. Pokud sem potichu zabrousíte, možná narazíte na stádo laní nebo pár zbylých kamzíků. Malou zajímavostí je pál jezírek na temeni hory.

Pak už stoupáme na druhou nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. Správně sice ještě překonáme Kamzík (1420 m n.m.) ovšem skoro nikde není žádné sedlo které by výrazně oddělovalo kótu od Vysoké hole. Hlavní vrchol 1464 by sice měl být někde východně od turistické značky, ovšem za vrchol můžeme označit i místo s telekomunikační boudou (a hraničním kamenem). Vysoká hole je totiž natolik placatá, že za války zde dokonce bylo zřízeno polní letiště Luftwafe (pozůstatkem je podivný betonový objekt západně od vrcholu. To už pomalu ale jistě směřujeme k roztodivné skále, což jsou Petrovy kameny. Kdysi vedle trasa přímo kolem, ale kvůli ochraně vzácné flóry byla trasa odkloněna ke sjezdovkám a k Ovčárně, kde vlastně pouť po největších z alpských holí Jeseníků končí.

Ostatní informace

Ve skutečnosti je ovšem jednou alpskou holí i sám Praděd, kam můžeme ve výletu pokračovat (pokud nezamíříme na autobus a Hvězdu). Plně vyvinuté alpské pásmo najdeme ještě na Keprníku (1424 m). Těsně nad hranicí lesa najdeme ještě vrcholky Mravenečníku, Vřesníku a Dlouhých strání (ty jsou ale znehodnocené přehradou). Malé alpy by mohly ještě být na Šeráku nebo Červené hoře).

Každopádně je velká hřebenovka nejsouvislejším pásmem tohoto území na Moravě. Pokud se sem vypravíme za květenou, nejlepší je asi na přelomu června až července, ovšem rostliny jsou velmi skromné. Leckdy je i v husté trávě ani nezaregistrujeme.