Aprílový Kokeš

Kam a jak jedeme?

Jakožto místní tedy nejedeme nikam, ale už pár týdnů, měsíců i let uplynulo od posledního výstupu na horu uvedenou v titulku, pokud tedy pomineme fakt, že jeden z přítomných dle vlastních stop po ránu na masiv běhá po ránu pro udržení kondice.

Za čím jedeme?

Přiznejme si fakt, že druhá polovina dubna (2024) poněkud vybočila z trendu určeného již únorem, kdy začalo jaro o dobrý měsíc dříve, počátkem zmíněného dubna pak dokonce počasí skoro připomínalo léto a pak najednou návrat zimy. Zemědělci, zelináři a ovocnáři hořekují nad ztrátou úrody a přiznejme si, že poměrně čerstvý vítr, mráz ve vyšších polohách a sněžení moc na hory nelákají, takže padla zmínka o blízkém kopci.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak jsem zmínil, ubytovat se nebylo třeba, sraz máme na zahrádce, patřící polovině výpravy. Pro posilnění jsme nakrmeni grilovaným masem a jak se známe, při návratu se zastavíme v hospodě na Nových Domkách (s večerním posezením u kytary a ohníčku s buřtem).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vrch Kokeš je územně součástí Hanušovické vrchoviny, zde asi budeme uvažovat o Kopřivenské vrchovině (nejvyšší Smrk 742 m). Jinak porost všude kolem patří do pásma Městských lesů, které vrcholí na oblíbené vyhlídce Městských skal. Kalo všude jinde v okolí i na šumpersku se objevil drobný brouček, který požírá zejména smrkové lýko, takže i zde správci lesů poměrně mohutně kácí. Po rozcestí na Tulince se zvedá hlavní výstupová trasa se značením červeného místního okruhu a žluté TZ. Je to poměrně strmý výstup, ale protože k vrcholu zbývá vzdálenost cca 1000 m, s převýšením asi 120 m, není to zas nic tak dramatického. Část jihozápadního svahu Kokeše je poněkud probraná těžbou, mírně je odkrytý i výhled na východ, takže nás pohled přiláká náznakem sněhové pokrývky na Boudě (Z), víc je ovšem patrný zasněžený vrchol Kamenného vrchu na východě.

Samotný vrchol Kokeše (chcete-li obou vrcholů) je pokrytý spíše smíšeným porostem, takže výhledy zůstávají omezené, zcela to platí i jižním předvrcholu. O něco výše položený hlavní vrchol přeci jen nějaký výhled nabízí, ačkoliv ten je dnes zahalen mračny nad pásem vrcholů Hrubého Jeseníku, tak nám tentokrát musí postačit jen to údolí Desné, v našem případě spojené zástavbě Rapotína, Vikýřovic až k Petrovu. Celá výprava byla ovšem spíše ve vycházkovém rytmu, takže omezené výhledy příliš nevadily. Navíc jsem se občas zahřáli nejlepším přítelem člověka z Božkova, čímž byla výprava veselejší.

 

Ostatní informace

Do Městských lesů se zatím vstupné nevybírá, čili v tomto případě jsme žádné obavy neměli. K návratu jsem použili sestupovou trasu od lomu Ostředek, cestou se nám opět poněkud rozmrholilo, takže i fotoaparát zůstal v batůžku. Prozradím jen, že na slíbené Nové Domky jsem dorazili kolem rapotínské přehrádky a na zahrádku východním svahem Kapličkového vrchu...