Arcibiskupský palác v Olomouci

Kam a jak jedeme?

Věřte, že vždy stojí za to podívat se do Olomouce. Že je nejkrásnějším městem na Moravě, to snad není ani třeba dodávat. pokud jste tu byli vícekrát, nevadí, v Olomouci se snaží návštěvníkům pravidelně připravovat nějaké překvapení. Jedním z nejnovějších je jednoznačně otevření Arcibiskupského paláce, jenž prošel náročnou rekonstrukcí. tato přední olomoucká památka je od května 2011 zpřístupněna široké veřejnosti pravidelně vůbec poprvé ve své historii.

Za čím jedeme?

Olomoucké biskupství vzniklo v r. 1063 oficiálním obnovením moravského biskupství (později arcidiecéze moravsko-panonské) založeného sv. Metodějem r. 869. V roce 1777 pak bylo olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství. V tomto kontextu je Arcibiskupství olomoucké nejstarší dosud existující institucí v České republice.

V souvislosti se založením (resp. obnovením) olomouckého biskupství v pol. 11. stol je nutno předpokládat také existenci prvního sídla olomouckých biskupů, které bývá historiky situováno do blízkosti tehdejšího katedrálního kostela sv. Petra. Oba objekty, přestože dosud nebyly archeologicky přesně lokalizovány, se nacházely v blízkosti současného Arcibiskupského paláce v prostoru tzv. předhradí.

Ve 30. letech 12. století přenesl biskup Jindřich zdík své sídlo do nově vybudovaného románského paláce v sousedství právě dokončeného nového katedrálního chrámu sv. Václava vystavěného v prostoru olomouckého hradu. Tento komplex, kromě katedrály a biskupského paláce zahrnoval také kapitulní dům, ambit a skriptorium. I torzo paláce dochované do dnešní doby svědčí o mimořádné architektonické kvalitě tohoto komplexu, v prostoru české republiky naprosto výjimečné. V současné době je tento objekt součástí a Arcidiecézního muzea v Olomouci.

Třetím biskupským sídlem byla budova postavena biskupem Robertem na počátku 13. stol. Stavba nového sídla byla zahájena pravděpodobně v důsledku požáru olomouckého hradu v. r. 1204. Objekt byl situován na severovýchodní straně církevního komplexu a byl vybudován v přechodném románsko-gotickém slohu. O jeho konkrétní podobě a velikosti není téměř nic známo, vyjma několika architektonických prvků zachovaných v rámci současného komplexu objektů olomoucké katedrály. Zdíkův románský palác sloužil po vybudování nového biskupského domu jako katedrální škola.

Olomoučtí kanovníci, kteří původně sídlili v kapitulním domě u katedrály si od počátku 13. stol. začali budovat vlastní rezidence v prostoru Předhradí. Ke stejnému kroku se pak odhodlali na počátku 16. století i olomoučtí biskupové a to pravděpodobně v souvislosti se zamýšleným rozšířením katedrály sv. Václava. Novou biskupskou rezidenci v renesančním slohu začal v místech střední části současného Arcibiskupského paláce budovat od r. 1516 biskup Stanislav I. Thurzo v jeho díle pak pokračoval biskup Jan XIII. Dubravius, který stavbu dokončil. Podle dostupných poznatků se jednalo o dvoupatrovou a pravděpodobně čtyřkřídlou budovu (existence severního křídla není dosud spolehlivě prokázána) kolem obdélného nádvoří, která zaujímala asi 1/3 současné plochy Arcibiskupského paláce. Vnější fasády byly zdobeny sgrafity, fasády nádvoří byly opatřeny světlou omítkou bez výrazného zdobení. Přízemí západního křídla bylo do nádvoří prolomeno arkádou.

Renesanční palác byl poškozen během třicetileté války a pak i požárem v r. 1661. Biskup Karel II. Lichtenstein Castelcorn (1664-1695) proto přistoupil k rozsáhlé přestavbě a výraznému rozšíření biskupské rezidence. Stavba podle plánů vypracovaných císařským architektem Filibeto Luchesem probíhala v letech 1664-1669 a od r. 1666 (po Luchesově smrti) ji řídil další císařský architekt Giovanni Pietro Tencala. Původní renesanční palác byl rozšířen o další křídla na sousedních dvou parcelách a celý objekt získal jednotnou raněbarokní podobu, kterou si v hlavních rysech zachoval dodnes. Na původní barokní výzdobě paláce se podílela štukatérská dílna Baldasara Fontany a malíři Innocenzo Christoforo Monti a Carpoforo Tencala.

Drobnější úpravy vnitřní dispozice objektu proběhly v polovin 19. stol. podle návrhů architekta Antonína Archeho. K větším úpravám pak došlo po požáru v r 1904, kdy byla upravena většina prostor ve druhém patře v novobarokním slohu a svou dnešní podobu získalo také hlavní průčelí paláce, jehož střední část byla zvýšena, doplněna štítem s hodinami a sochou sv. Václava a věžičkou na hřebeni střechy. Autorem této přestavby byl architekt Vladimír Fišer.

V průběhu staletí se také měnila vnitřní výzdoba paláce a tak se v současnosti můžeme v interiérech setkat s prvky téměř všech slohových období počínaje fragmenty renesančních fresek až po malby z 1. třetiny 20. století.

Arcibiskupský palác byl v průběhu své historie svědkem řady významných událostí, z nichž je možno zmínit např. návštěvu Marie Terezie, intronizaci císaře Františka Josefa I., uzavření mírové smlouvy známé jako tzv. „Olomoucké punktace“ či návštěvu papeže Jana Pavla II.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

VLAKEM: do stanice Olomouc – hlavní nádraží, dále pak tramvají č. 2,4,6 na zastávku „U dómu“, dále pak pěšky (asi 150 m) ulicí Wurmovou na Biskupské náměstí.

AUTOBUSEM: na zastávku Olomouc – autobusové nádraží a dále pak tramvají č. 4 na zastávku „U dómu“, dále pak pěšky (asi 150 m) ulicí Wurmovou na Biskupské náměstí.

AUTEM: směr Olomouc – centrum, GPS souřadnice: 49°35'44.7"N, 17°15'38.97"E . Do historického jádra města ulicí doporučujeme najet z východní strany ulicí 1. Máje nebo Komenského. Parkování pro osobní auta je možné na Biskupském náměstí a v okolních ulicích (o víkendech a v době letních prázdnin bývá parkovacích míst dostatek). Parkování je zpoplatněno městem Olomouc ve výši 20,- Kč/hod.

Ubytovacích možností je v Olomouci tolik, že si musí zvolit každý to co vyžaduje ať kvalitou či cenou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celkový dojem, cesta do Olomouce je vždy krásná a návštěva Arcibiskupského paláce nám udělala nevšední den z nevšedními zážitky a dojmy.

Ostatní informace

Otevírací doba