Bavorovskou vrchovinou okolím Bílenic.

Kam a jak jedeme?

Tuto část Bavorovské vrchoviny turisté ještě neobjevili, i když jen několik kilometrů na sever je známé Rabí a Žichovice. Už když se projíždí ze Žichovic po silnici směrem na Bukovník je vidět, že je to krajina velmi malebná s dalekými výhledy a najdou se tady i hezké památky. Stačí se jen dívat. Navíc náves v cílových Bílenicích je parkově upravena a tak pěknou kapličku jen tak někde nemají. Nu a odtud se jde dál už pěšky.

 

Za čím jedeme?

Ještě před odchodem ze vsi jsem chtěl vidět pozůstatky zdejší tvrze, ale s dotazy na místní jsem moc neuspěl. Tři stejné otázky, ale tři různé odpovědi. Ani pohled do mapy mně moc nepomohl a teď babo raď. Ze starších objektů jsem se zaměřil na větší stavení na východním okraji vsi. Ale zda tady skutečně místní tvrz stála, tvrdit nelze. Jinak náves nabízí několik starších stavení, kapličku, sochu sv. Jana z Nepomuku a pomník padlým. Další kroky vedly po silnici na východ, kde za posledním stavením stojí na levé straně silnice výklenková kaplička. Před ní se odbočí vlevo na úzkou cestu s asfaltovým povrchem. Projde se kolem většího hospodářského komplexu do mělkého údolí Bílenického potoka. Po několika desítkách metrů se vlevo objevila hladina rybníka Litovce. Za krátké zastavení rybník stojí. Jeho plocha je kolem 7 ha a severně nad ním se zvedá návrší Stráně. Z jeho dlouhé hráze jsou hezké pohledy jak na rybník tak i směrem ke vsi.

Za rybníkem začíná dlouhé stoupání. Cesta změnila povrch a stala se tou starou hezkou polní cestou ze starých časů. S přibývající výškou se otevírají pohledy do všech světových stran. Jihu vévodí tajemná Pálená hora ( 697 m.n.m.), Na východě jsou pole a louky, nad kterými je vrchol Želenova ( 664 m.n.m.). Na severu jsou již zmíněné Stráně a na západě velká část Budětické vrchoviny. Docházím k rozcestí a odtud pokračuji doleva po staré úvozové cestě. Další stoupání končí u staleté lípy, pod kterou stojí kříž. Jsem na hřebeni Štěpánova vršku ( 538 m.n.m.) Výhled k severu je jedinečný. Pod svahem je víska Domoraz a o něco dále Nezamyslice se svým „ Bílým kostelem“ . Nad tím vším vrchol Kozníka ( 636 m.n.m.), pod kterým se leskne hladina Nezamyslického rybníka. Cesta mě vede do vísky s hezkou kapličkou na návsi. Domoraz je hodně stará ves, první písemná zmínka je již z roku 1045. Několik stavení si uchovalo svůj původní vzhled a ve vsi je i několik křížků. Odtud jdu stejnou cestou na hřeben a pokračuji na Stráně ( 571 m.n.m.). Znovu se otevírá nádherná podívaná do kraje. Je vidět Sedlo, Svatobor a hřeben Javornické hornatiny. Přímo pod svahem je rybník Litovec a o kousek dál ves Bílenice. Zbývá sestoupit do údolí a dojít na náves.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo ani pití si tady nikde nelze koupit. Obchod je v Žichovicích a nejbližší hospůdka na Rabí. V uvedených obcích se lze i ubytovat. Další možnosti v tomto směru nabízí město Sušice.

 

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Dalo by se začít, že je to nádhera. Krajina jako z pohádky o starých časech se vším všudy, co k tomu patří. Staré stromy, drobná sakrální dílka a cesty, kde člověk čeká na setkání s koňským povozem. Často a rád se sem vracím.

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 6 kilometrů s celkovým převýšením okolo 100 metrů. Značené cesty tady nejsou. Mapa KČT má č. 68 Pootaví.