Blovický Bludníček

Kam a jak jedeme?

BLOVICKÝ BLUDNÍČEK

Koukám, jak ten čas letí... to se zpívá v jedné písničce, ale čas opravdu letí. Přišla poslední květnová sobota a naše parta se vypravila na další pochod, tentokráte do Blovic. Od Blatné to není daleko, a tak jsme nemuseli se vstáváním pospíchat.

Na blovickém nádraží nám dvě pořadatelky po vyplnění přihlašovacích lístků předaly mapu, popis trasy a tatranku. Mezi nabízenými trasami jsme si vybrali 22 km. Cesta vedla kolem restaurace Čabarda a přes řeku Úslava. Na mostě jsme potkali 4 osedlané koně, ale to nebyla jediná zvířata, co bylo možné si cestou prohlédnout.
Za mostem nás vlastní značení vedlo po lesní cestě k chatičkám. V jedné zahradě krásně kvetly drobné modré kosatce, u hájovny s vysokým plotem nás překvapil posed s kostlivcem. Pak už nás přivítala vesnička Štítov, kde se před námi objevil zajímavý domeček s nápisem Hasičský klub Štítov. Pak jsme se cestou po žluté turistické značce pokochali krásným výhledem na Brdy a Radyni. To už se před námi objevil starší statek, za jehož ploty byli vepříci, ovce, perličky, krávy, telata i plemenný býk. Zajímavá byla i trafostanice v neobvyklé barvě.
Další část trasy vedla většinou "z vršku" a to my máme rádi, tak se totiž jmenuje naše oblíbená kapela v Blatné. Ve Spáleném Poříčí jsme nevěděli, kam se dívat dřív. Místní turisté se na příchozí opravdu připravili. Byl otevřený kostel, infocentrum s doškovou střechou a černou kuchyní, malovanými skříněmi i máselnicí, jejíž sláva už dávno pohasla. Po obdržení mapky se zajímavostmi Spáleného Poříčí nás přivítal zámeček s porostlým podloubím i park s velkými kameny, sochami a besídkou, čapí hnízdo s jeho obyvateli, provozuschopné mlýnské kolo, restaurace Ve Dvoře a hlavně nás svojí velikostí a krásou okouzlil nově opravený barokní Špejchar. Nové dřevěné schodiště je obklopené skleněnými stěnami, ve dvou patrech je muzeum věnované lidu z Podbrdska, nechybí zemědělské nářadí, nábytek ani dokumentace z průběhu oprav. Nádherné byly i veliké fotografie a články např. o Brdech, tehdejších řemeslech, turistice i pytláctví, dokonce nechyběl ani milíř či trampské ohniště s ešusem a mandolínou.
Ve třetím patře je muzeum humoru s velkým množstvím kreslených vtipů J. W. Neprakty. A nesmíme zapomenout ani na turistku Ivu, která nás muzeem provedla, zodpověděla naše dotazy, mile překvapila svou dobrou náladou i vtipem.
Po obědě jsme si prohlédli 8 zastávek naučné stezky Hvížďalka, vyfotili si bývalý mlýn i vodopád na říčce Bradavě a dostali se až k obci Hořehledy. Pak nás cesta vedla po rušné silnici vedoucí z Rožmitálu p. Tř. na Plzeň, ale na nedaleké křižovatce odbočila z hlavní silnice na méně frekventovanou silnici a dle pokynů do obce Struhaře. Vesnička má hezkou kapličku, bohužel se nelíbila jen nám, ale několikrát si ji v nočních hodinách zevnitř prohlédli i zloději.
Pak už před námi bylo jen 5 km do Blovic a cíl v hospodě Na Hradišti. Po převzetí diplomů začala hrát skupina Lazar band, zazpívali jsme společně boleveckou hymnu a před cestou domů zbyl ještě čas na country tance.
A tak jsme si poslední květnovou sobotu krásně užili od rána až do večera, počasí nám přálo, dobrých lidí jsme potkali víc než dost. Nezbývá nám než se těšit na další skvěle připravené pochody vedoucí naší krásnou českou přírodou a určitě příští rok Blovický budníček.

Za čím jedeme?

Za prvním ročníkem pochodu Blovický bludníček. Lákavý název pochodu dělá své a ve finále neklamal, nezklamala ani krásná příroda a mnohé zajímavosti na trase.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na trase z vlastních zásob a pak ve Spáleném Poříčí. Najíst a občerstvit se je možné také v Blovicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Poutavá trasa pochodu, hezké infocentrum ve Spáleném Poříčí, krásné muzeum Na Špejcharu a vynikající pořadatelé.

Ostatní informace

Doporučujeme všem, aby si v muzeu Na Špejcharu nechali více času na prohlídku. Opravdu nádherné.