ČESKO-RAKOUSKÉ GOLFOVÉ DNY

HAUGSCHLAG  •  Fotografie (3)  • Foto: Ivo__

Kam a jak jedeme?

Haugschlag patří k partnerským hřištím našeho časopisu, kde čeští golfisté houfně využívají vouchery „jedno fee – dva hráči,“ a tak jsme na této pospolité slavnosti golfu nemohli chybět.

Za čím jedeme?

Na Haugschlagu slavili 20. výročí otevření hranic. Jak jinak než golfem!
V týdnech před tím velkým říjnovým zvratem počasí – pokud si ještě vzpomenete – bylo krásně a mnohem tepleji, než v tu dobu bývá obvyklé. Na všech hřištích široko daleko se sezona vzpínala k posledním vrcholům. A v Haugschlagu, u našich rakouských sousedů, k nim určitě patřily Česko-Rakouské golfové dny.

T-MOBILE GOLF DAY NA CASA SERENĚ  •  Foto: Ivo__

Myšlenka uspořádat Česko-Rakouské golfové dny (Rakušané je u nich nazývali Rakousko-České) vzešla z Haugschlagu. Trochu jsem se zastyděl, když jsem slyšel, že tímto způsobem chtěli připomenout dvacetileté výročí otevření hranic: já sám už se dlouho snažím zapomenout, že kdysi tyto hranice existovaly, a jakž takž se mi to daří, takže mě samotného by to nenapadlo. Ale je logické si to datum připomínat a je příjemné slyšet, že je významné i pro Rakušany. Pro ty z Haugschlagu to má zvláštní akcent, ke kterému se ještě dostaneme.

Foto: Ivo__

Myšlenka začala dostávat konkrétní obrys a organizátoři oslovili několik firem na obou stranách hranice. Jednou z nich je jihlavská firma MOKOV – tedy Moravské kovárny, jimž už mnoho let vládne rakouská kovářská dynastie a jejímž čelným představitelem je Rudolf Penn, Rakušan žijící už 14 let u nás. Pan Penn, který je už několik let členem golfového klubu na sousedním Mnichu a přednedávnem zavítal také do Haugschlagu, kde hraje nejméně jednou týdně, je pro podobnou událost osobou nadmíru povolanou. Vždyť hlavním smyslem celé akce je ještě větší provázání vzájemných vztahů na obou dvou stranách. Přirozeně se tak stal duší celé akce. Žádný nafoukaný podnikatel, třebaže řídí podnik s mnoha stovkami lidí, působí naopak jako taková typická dobrá duše. Stále obklopen skupinkou dalších hráčů, udržoval kolem sebe příjemnou atmosféru, kterou dýchaly celé ty tři dny golfu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Akce byla pojata velmi společensky: celodenní výčep s plzeňským pivem, česká hudba, ochutnávky vín a kdeco dalšího.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Byl jsem zvědav, kolik českých účastníků tam uvidím, a byl jsem mile překvapen, protože v průběhu těch tří dnů jich dorazily desítky.

Program byl třídenní: první den tréninkové kolo, pak dvoukolový turnaj. Vyvrcholením dne byl veliký ohňostroj, věc na golfu nepříliš vídaná. Ohněstrůjci se vytáhli, rachejtle lítaly přímo nad hlavami účastníků, pěkný zážitek. I druhý den proběhl za perfektního počasí, na lesnatých hřištích v Haugschlagu je krásně pořád, ale tohle byly mimořádné dny.

Ostatní informace

Nakonec jsem ještě mluvil s manažerem hřiště panem Holbachem, který mi naznačil zajímavou souvislost. První ze dvou místních osmnáctek byla dána do provozu právě před dvaceti lety. „Tehdy jsme tady byli jakoby na konci světa, za námi hranice. Padla v pravý čas, měli jsme velké štěstí, za zády se nám otevřel jiný kus světa a z něj k nám jezdí golfisté. První český turnaj jsme tady měli už v roce 1991, pak to nabíralo rychlejší a rychlejší vývoj. Proto nás napadlo k tomu dvacátému výročí něco zvláštního udělat.“