Czermna – kostnice neboli kaple lebek (Kaplica Czaszek)

Kam a jak jedeme?

Do lázeňského města Kudowa Zdrój jezdí Češi především na místní tržnici s vidinou levného nákupu. Je to škoda, protože lázeňské městečko a jeho okolí nabízí hned několik tipů na pěkný výlet. Jedním z nich je procházka do kaple lebek (Kaplica Czaszek) v sousední obci Czermna.

V tomto článku budu kapli lebek nazývat přijatelněji kostnicí. Nepředpokládám, že článek budou číst polští turisté. Polsky kostnica totiž znamená márnice. A o té psát nebudu.

Procházkou z centra lázní Kudowa Zdrój dojdete ke kostnici přibližně za 25 minut po silnici nebo za 35 minut po zelené značce přes Parkovou horu (Parkowa Góra, 475 m n. m.). V obci Czermna vás pískovcové ukazatelé s vytesanou lebkou a nápisem KAPLICA CZASZEK pošlou přes hřbitov ke kostnici krčící se u zvonice a u kostela svatého Bartoloměje.

Za čím jedeme?

Podobná místa najdete v Evropě jen tři. To první je v Sedlci u Kutné Hory, druhé v Římě a třetí zde, hned za hranicemi v obci Czermna.

O výstavbu kostnice se zasloužil německý kněz s českými kořeny Václav Tomášek působící na zdejší farnosti v letech 1764 – 1804. Rád navštěvoval místa posledního odpočinku. Rozjímal tu nad otázkami života a smrti a pohrával si s myšlenkou výstavby kostnice podobné té v Sedlci.

Jeho plány dozrály v roce 1775 po prohlídce hrobů prvních křesťanů v římských katakombách. Urychlujícím impulzem pro něho byl také pohled na toulavé psy vyhrabávající mělce uložené lidské kosti na hřbitově v místě dnešní kostnice.

O rok později, v roce 1776, začal Václav Tomášek společně s hrobníkem J. Langerem a kostelníkem J. Schmidtem postupně odkrývat hromadné hroby obětí třicetileté války (1618 – 1648), epidemie cholery (1680), sedmileté války (1756-1763) a dalších pohrom. Svoje pole působnosti rozšířili i do okolních lázní Kudowa Zdrój, Duszniki Zdrój a Polanica Zdrój. Kosterní pozůstatky shromažďovali celých osm let až do roku 1784. Všechny museli před jejich uložením do kostnice dezinfikovat a impregnovat. Ošetřili takto přibližně 24 tisíc lebek a kostí. Ne každý by tuto nepříjemnou práci vykonával.

Současně se shromažďováním kosterních pozůstatků probíhala výstavba podsklepené kaple, budoucí kostnice. Její obvodové zdivo postavené na obdélníkovém půdorysu je plné, pouze východní zeď má jeden dveřní a dva okenní otvory s kamenným ostěním.

Štít nad vstupem je zdobený pískovcovými reliéfy andělů držících v rukou malý kalich, respektive přesýpací hodiny představující symbol času. Mezi anděly z omítky vyčnívá pískovcová lebka se zkříženými kostmi. Výjev podtrhují nápisy označující místo v českém, polském a německém jazyce. Nad vším bdí reliéf božího oka.

Střecha kaple je mansardová, zřejmě s účelovým využitím.

Uvnitř je kaple obložená třemi tisíci zachovalými lebkami a kostmi končetin. Zbylých dvacet jeden tisíc lebek a kostí je uložených ve sklepním prostoru. Z původní čtyřmetrové vrstvy je dnes vlivem rozpadu kostí vrstva jen dvoumetrová. V kapli je malý oltář.

Kostnice je zvenčí obehnaná nízkým železným plůtkem. Čekající na prohlídku mohou využít lavičky k posezení.

Překvapil nás zájem, jaký je o tuto unikátní památku. Několik minut po zakoupení lístků čtyři zájezdové autobusy přivezly více než 150 výletníků. Vzhledem k malé kapacitě kostnice si některé skupiny na prohlídku musely počkat.

Po dvaceti minutách čekání z kaple vyšla skupina muslimských žen doprovázená křesťanskou řeholnicí. Přišla řada na nás. Po kontrole vstupenek překračujeme práh kostnice.

Hned po vstupu do svatostánku mne sestra řádu přistihla při pokusu o fotografování, které je uvnitř kaple zakázané. Prozradily mne zvuky aktivujícího se přístroje. Neobešlo se to bez přibližně dvouminutového pokárání v polském jazyce. Pokorně jsem česky odvětil, že nerozumím. Kontrola vstupenek mohla pokračovat.

Po několika minutách kostnice praskala ve švech. Více lidí by dovnitř nenatlačili snad ani nacpávači tokijského metra zvaní oshiya.

Řeholnice se chopila mikrofonu a v ozvučené kapličce začala hovořit o historii, kterou už znáte z předchozích řádků. Zajímavé bylo povídání o vystavených lebkách a kostech. Mohli jsme porovnat lebky rozdílných národů a lebku zemřelého na syfilidu. Nejsem antropolog, do popisování rozdílů se raději pouštět nebudu. Ale i jako laici jsme poznali zdravou kost od kosti zlomené a bez lékařského ošetření špatně srostlé, nebo kost poraněnou průstřelem či poznamenanou zhoubným nádorem.

Na konci svého povídání sestra řádu vyzvala k modlitbě za zesnulé a padlé. Všichni Poláci nahlas přeříkávali modlitbu, jen my jsme mlčeli. Nikoli z neúcty k mrtvým, ale modlitby neumíme, natož polské.

Při vycházení z kostnice jsme ještě nahlédli do sklepního prostoru na nahromaděné kosterní pozůstatky.

Kaple neslouží jen turistům. Každým rokem o půlnoci ze 14. na 15. srpna (v noci svatého Bartoloměje) se zde koná bohoslužba za všechny v ní spočívající, za nevyléčitelně nemocné a za oběti nešťastných náhod.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností občerstvení v lázních Kudowa Zdrój je hned několik. Ať už v restauracích včetně české, tak i v pizzeriích. Potraviny a tekutiny můžete nakoupit v Biedronkách (Beruškách). Zde české koruny ani platební karty nepřijímají. Pouze zloté a eura v hotovosti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kostnici provozují sestry řádu. Nemohou předvídat příjezdy zájezdových autobusů. Při snaze ukázat všem kostnici bez Dlouhého čekání, jsou skupiny velice početné a prohlídky krácené. Kostnici jsme navštívili v sobotu, lepší situace předpokládám bude ve všední dny.

Ostatní informace

Prohlídka kostnice není volná, ale pouze s průvodcem. Trvá přibližně 15 minut a za vstup zaplatíte 5 PLN. Otevírací dobu vidíte na jedné z fotografií. Aktuální najdete na www.czermna.pl. Na této stránce si můžete také virtuálně prohlédnout vnitřek kostnice a prostranství před ní.

Parkování je údajně placené. V době naší návštěvy jsme však žádného výběrčího neviděli. Pokud byste se chtěli projít z lázní Kudowa Zdrój, zdarma zaparkujete u aquaparku.