Do Mikulova na Svatý Kopeček a k zatopenému lomu

Kam a jak jedeme?

Jihomoravský Mikulov máme s manželkou moc rádi. Čas od času jezdíme zkontrolovat, jakým tempem pokračují opravy překrásného historického centra a co tam mají nového. Při svých několika návštěvách jsme zdaleka nenavštívili všechna jeho tajemná zákoutí, ba dokonce jsme ještě společně nebyli ani nahoře na vyhlídkovém Svatém kopečku. Když jsem náhodou na internetu objevil fotografie novodobého zatopeného lomu, skrývajícího se před návštěvníky za odvrácenou stranou "svatého kopce", není důvod s návštěvou Mikulova dál otálet ...

Ve Zlíně v jednom červnovém ránu r. 2013 sedáme na trolejbus pod zataženou oblohou a ani v Otrokovicích to není lepší. V pokladně kupuji lístek a jsme poněkud zaskočen výší jízdného, další překvapení nás čeká vzápětí : náš osobní vlak má mít 30 minut zpoždění, neboť se na něm prý porouchala lokomotiva ! O nějakou dobu později musíme ale České dráhy pochválit, neboť přípoj v Břeclavi na nás čeká. Do Mikulova sice přijíždíme se zpožděním, ale pořád je to lepší, jak čekat v Břeclavi na další spoj.

Za čím jedeme?

Než dokráčíme po modré tur.značce z nádraží přes sídliště na okraj centra Mikulova, mraky s nízkou oblačností se trhají a slunce naplno ozáří všechny městské dominanty i s okolím. Před náměstím už vytahujeme z batohů naše fotoaparáty a snažíme se něco z té okolní krásy "ulovit". Přicházíme k perfektně vybavené kavárničce s posezením venku. Protože jsme "kafoví závisláci", tak neodoláme a dopřejeme si každý hrnek tmavého moku. Máme přitom pěkný výhled na lid korzující náměstím, na opravené fasády měšťanských domů a také na jednoho velice vyrovnaného pejska, který v klidu opodál čeká na svého páníčka. Toto posezení nám připomnělo téměř totožnou scénu, kdy jsme takto před rokem seděli u kávy a pozorovali ruch na náměstí v Jindřichově Hradci.

Tak - kafé je vypito a tak rychle na "fotoprocházku" náměstím. Zajímavostí je tu více než dost. Hrobku Ditrichštejnů na spodním konci rynku si kvůli její pompéznosti splete nejeden návštěvník s kostelem. Kromě nádherných fasád historických domů je ozdobou náměstí moc hezký morový sloup a kašna. Vedle ní se řadí do průvodu k radnici svatebčané s ženichem a nevěstou. Ještě několik obrázků mikulovských věží - kostela sv.Václava, zámku a věže dělostřelecké na Kozím hrádku ... a protože už je skoro půl desáté, tak okolo hrobky dolů ulicí zpět k modré značce, která nás vyvede nahoru Na Svatý kopeček. Cestou potkáváme zrzavého kocoura, který má zajímavý, téměř liščí ocas.

Když se dostáváme pod schodiště na Olivetskou horu, paprsky slunce pálí už hodně hodně nesympaticky. Začínáme stoupat a pod první barokní kaplí a zastavením křížové cesty se nám otevírají první krásná výhledová panoráma města. Značka dál stoupá lesem. Jeho blahodárného stínu využijeme o kus výš na lavičce u dalšího zastavení a dopřáváme si tu svačinu. Pak už stezka vychází do volného odlesněného prostoru a stepí mezi vápencovými kameny stoupáme zákrutu za zákrutou ke kostelíku svatého Šebestiána na temeni kopce. Naše cesta probíhá téměř hlemýždím tempem. Není to proto, že by stoupání bylo tak příkré, ale nádherné výhledy na město Mikulov s okolím a jednotlivá zátiši s kapličkami křížové cesty přece musíme ukázat i paměťovým kartám našich fotoaparátů ! Pod vrcholem míjíme jednoho staršího a uhulákaného německy mluvícího turistu s mladičkou milenkou - (ještě že dědek nejódluje) - a už jsme na vrcholu. Z barokních církevních památek nás zaujme hlavně kostelík, solitérní věž zvonice. Mystickou atmosféru místa dotváří vznášející se hejna černých ptáků a dvojice stojících průvodců v mnišských hábitech,pozorujících z knuten horizont blízké Pálavy. Netrvá to dlouho a z nějaké boční cesty se vyrojí davy lidu. Najednou je na svatém temeni kopce nějak přeplněno a tak, protože jsme si tu už všechno prohlédli a vyfotili - (i krásnými rozhledy na město a okolní krajinu s kusem Rakouska se dostatečně potěšili) - pokračujeme po modré dál.

Zestupujeme do zalesněného sedla, vzápětí vystupujeme k oslnivě zářící kapli Božího hrobu a už po rovině po hraně vrcholu s posledním pohledem zpět na vrchol Svatého kopečku. Pak už zestupujeme dolů lesem. Blízko úpatí vrchu značka prudce mění směr vlevo, vpravo krátce vybíhá lesní cesta na jednu z teras starého lomu. Poskytuje úžasný výhled nejen do jeho odtěžených útrob, ale také dolů na komplex bývalého Mariánského mlýna a na ohromnou vodní plochu, ohraničenou bělostnými vápencovými útesy hned za ním. Když se dostatečně pokocháme nádhernou vyhlídkou, vracíme se zpět a sestupujeme po modrém značení dolů k silnici. Nacházíme se na samotném okraji města, na druhé straně je široký chodník obklopen parkovou úpravou, neboť poblíž této městské čtvrti se kdysi nacházelo oblíbené výletní místo a plovárna.

Okolo budov mlýna přicházíme na okraj skalního srázu nad hladinu jezera s nádherně čistou vodou. V těchto místech stával kopec zvaný Janišův vrch. Ten byl ale těžbou zcela zničen, vznikl tu veliký kráter a po ukončení těžby - (není to ještě ani 10 let) - se začal plnit průsakovou vodou. Od té doby se místo stalo velmi oblíbenou atrakcí místních obyvatel, kteří se zde chodí s "tichým souhlasem" správy CHKO Pálava koupat a slunit. Pobíhá tu množství malých dětí a psů a světu na odiv tu vystavuje své vnady také jedna madam, která si to tady spletla s nudistickou pláží ! Je to velmi krásné místo, ale toho lidu a křiku je tu vela a tak se pomalu vracíme parčíkem okolo cesty zpět do Mikulova. Míjíme vinné sklípky a když už jsme zpátky ve městě, tak přicházíme k jakési hospůdce. Oba máme žízeň jak trám a tak si s Janou dáváme nealkoholické pivo Černou horu. Nic proti Černohorskému pivovaru, ale to PITO je tedy dobrý hnus !!

Neosvěženi tímto "osvěžením" prcháme na okraj historického centra a v šíleném odpoledním horku stoupáme uličkou do kopce k bývalé dělostřelecké věži Kozího hrádku. Na placenou prohlídku a vyhlídku nejdeme. My se spokojíme s výhledem Na Svatý kopeček, zámek a město z chodníku, obkružujícího ve skalách opevnění. Pak zestupujeme starými uličkami na Lomovo náměstí. U fontánky si fotíme i jednu - "pitím vína zmoženou" - ležící sochu a ještě jdeme do protější cukrárny na zákusek a na zmrzlinu. Potom už pomalu, jen co noha nohu mine, znovu přes hlavní náměstí - teď odpoledne se tu hodně změnilo osvětlení. Ještě se stavujeme v jedné "zahrádce" na citronádu a pak už nezbývá, než směr nádraží ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli sebou a na večeři jsme se stavili v Otrokovicích v restauraci U Mašinky vedle vlakového nádraží, kde jsme si pochutnali na vepřové pečeni se zelím a knedlíkem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet se nám velmi vydařil - výšlap na "Kopeček" a výhledy z něj jsou fantastické, moc pěkný je i zatopený lom u Mariánského mlýna ... a město a jeho památky ? Tak ty jsou rok od roku hezčí a hezčí ...

Ostatní informace

(Pokud se chcete dozvědět podrobnější informace a shlédnout více fotografií z těchto míst, naleznete je v mých článcích : Svatý Kopeček u Mikulova vyhlídkový, Mikulov - suchý lom u Mariánského mlýna, Mikulov - zatopený lom u Mariánského mlýna a Mikulov - vyhlídka od Kozího hrádku. To vše v kategorii "Turistické cíle a místa".)