Dobřany, město jižního Plzeňska.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Na výlet do Dobřan nás zlákala novinová zpráva, která oznamovala, že město slaví 770 let od svého založení. Již z uvedeného data plyne, že se jedná o místo poměrně staré a zcela jistě tam je i něco zajímavého k vidění. Přesto ještě proteklo korytem Radbuzy hodně vody než jsme náš výlet uskutečnili. Dobřany mají velmi dobré vlakové spojení s okolním světem a toho jsme také využili. Ze Sušice jsme jeli necelé dvě hodiny a když se k tomu přidá pohodlí, není co řešit. Starost o auto zcela odpadá a silnice mezi Klatovy a Plzní není nic moc. Na dobřanském nádraží nás přivítal sice studený ale sluneční den. Tak ještě se rozkoukat, určit směr a můžeme jít.
Za čím jedeme?
Mezi nádražím a starou částí města je čtvrť paneláků a rodinných domků. Jejich okolí je doplněné parkovou úpravou, která nevybočuje z českého normálu. Od nádraží ke staré části města se dostáváme po čtvrthodince a tady to je již zajímavější. Ulice končí na náměstí, kterému dominuje věž zvonice. Ta je vysoká 45 metrů a je zakončena cibulovitou báni. Ke věži je přistavěna budova bývalé školy. Vedle stojící barokní kostel sv. Mikuláše je na místě gotického kostela o kterém je zmínka již v roce 1259. Na svatyni jistě upoutají okna a je možné nahlédnout i dovnitř. Vnitřní zařízení je barokní a rokokové. Nově vydlážděné náměstí obklopuje řada měšťanských domů z období secese a klasicismu. Na jižní straně náměstí je nová kašna s kovovou plastikou. Radnice byla postavena v novorenesančním slohu v roce 1900.
Skutečnou perlou města je nedaleko náměstí barokní kostel sv. Víta. Začal se stavět v roce 1727 na místě zbouraného kostela. Jakub Auguston mladší patřil ve své době mezi nejlepší stavitelé Plzeňska a tento kostel patří k jeho vrcholným stavbám. V celé střední Evropě jsou pouze dvě svatyně tohoto typu. Stavba je šestnáctiboká stavěna do oválu. Má čtyři vchody a to z každé světové strany. Vchody mají hezké pískovcové portály. Okna jsou umístěna v osmi bocích. Nad plechovou střechou vystupuje také šestnáctiboký tambour s oválnými okny v osmi bocích. Uvnitř nástěnné malby jsou z první poloviny 18. století a jsou umělecky průměrné. Opakem je hodnotný dvoustranný oltář se sochami světců uprostřed stavby.
Za další památkou města musíme zajít k řece Radbuze. Ta obtéká město na západě a vedou přes ní dva mosty. Nás zajímá ten starší ze 16. století. Byl postaven v gotickém slohu v 16. století a patří mezi nejstarší památky Dobřan. Most má tři různě řešené oblouky a kdysi byl v těchto místech brod. V době naší návštěvy probíhalo na mostě vítání jara. Do vody byla svržena hořící Morana ( Smrtka) za velkého zájmu dětí. Zbývá ještě projít uličkami města. I v nich se najdou zajímavá, většinou přízemní stavení. Jižně od města je známá psychiatrická léčebna. Areál se stavěl v letech 1876 až 1883. ve své době byl největším zařízením tohoto typu v celém Rakousko – Uhersku. Zastavěná plocha se rovnala ploše, kterou tehdy zabíralo celé město. Město má kulturní zařízení s názvem Káčko a známé je i koupaliště Kotynka. Zbývá návrat na nádraží a návštěva tohoto zajímavého místa je minulostí.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Z několika možností k občerstvení jsme si vybrali hospodu Na Růžku. Jídlo bylo dobré a obsluha také. Další možností je hotel Modrá Hvězda na náměstí, kde se vaří místní pivo. S ubytováním ve městě by neměl být problém.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Dobřany nás mile překvapily. Kostel sv. Víta se prostě musí vidět. Ostatní památky jsou většinou opravené a mají něco do sebe. Líbila se nám podívaná na svržení Morany do řeky. Když to všechno shrneme, tak návštěva Dobřan byla zajímavá.
Ostatní informace
A když to všechno spočítáme, tak jsme ušli něco kolem 4 až 5 kilometrů. O historii města jsem se moc nezmiňoval. Zájemce o ni více uspokojí stránky města www.dobrany.cz. Historii mají dobře a obsáhle zpracovanou. Informační centrum je v rohu náměstí u kostela. Informace o městě jsme tu dostali. Zato výběr pohlednic města je tak trochu ostudou. Jinak ale slečna byla ochotná a snažila se poradit. V textu jsem se zmínil o dvou výjimečných barokních stavbách střední Evropy. Tou druhou je kostel sv. Anny na Taneberku ve Všerubském průsmyku. A to je tak všechno.