Cca 17 km dlouhý výlet: Dobřany-vlak.stanice, Šlovický vrch-vyhlídková mohyla, Dobřany-pam.zóna, pivovar Modrá hvězda, část NS Lesopark Martinská stěna (kaplička, vyhlídky,...), Lhota, Litice-náves (zast. MHD)

Konečně jsme se zbavili nouzového stavu a tím pádem se můžeme pohybovat i jinde než v našem okresu. Když jsem na internetu více méně náhodou objevila článek, že r. 2016 byla na Šlovickém vrchu nad Dobřany postavena vyhlídková mohyla, bylo nám jasné, že tam musíme jet. Jak je možné, že o tom nevíme, když do Dobřan minimálně jednou za rok s naší partou vyrážíme na pivo. Jenže přicházíme vždy z jiné strany.

Dubnové mrazivé a deštivé počasí na chvíli přerušilo pár teplých dnů. I když hlásí přeháňky, jedeme na výlet. Po půl desáté odjíždíme vlakem. V Dobřanech jsme za chvíli. Snad první den po delší době svítí sluníčko a skutečně je příjemné teplo. I když mraky se na obloze honí.

Zastávka je na východním okraji města. My se vydáváme dál na severovýchod. Můj nápad přejít koleje neprošel. I když ne z bezpečnostních důvodů, ale Ota byl přesvědčen, že se dostaneme jen do nějaké fabriky. Je pravda, že to za tratí na cestu zrovna moc nevypadalo.

Vyrazili jsme tedy jak slušně vychovaní. Před nádražím vlevo až na silnici, vlevo jsme podešli koleje a na křižovatce odbočili opět vlevo. Dlouho to netrvalo a už jsme proti nádražní budově. Je to však spíš rozhrnuté kamení než cesta. Ale jít se po tom nechá.

Přicházíme na okraj přírodní památky Šlovický vrch. Musím se přiznat, že mi to moc nejde dohromady. Tady býval vojenský prostor, který sloužil k výcviku řidičů tanků a další vojenské techniky. Současně se zde jezdil mezinárodně uznávaný motokros v kubatuře do 250 ccm. Nyní už tu tanky nejezdí, ale areál dál slouží všem milovníkům cyklokrosu i motokrosu. Přesto tady bylo dne 20.7.2018 vyhlášeno chráněné území. Žije zde evropsky významný druh - kuňka žlutobřichá a řada dalších vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jsou asi pěkně ukryté, aby je nerozjezdili. Současně je tady pastevní rezervace divokých koní. Je tu šest exmoorských poníků, kteří spásají zdejší agresivní náletové porosty i trávu. Prý se moc často nepodaří je zahlédnout. My měli štěstí. Dopoledne se zdržovali ve stínu u napajedla.

Překvapilo mne, že když na kopci vybudovali vyhlídku, že k ní nevyznačili cestu. Já jsem si nějakou trasu vybrala, ale nakonec bylo vše jinak. Před námi šli dva místní a tak jsme šli za nimi. Začátek byl dobrý - šikanou jsme se dostali na pastviny. Po chvíli jsme však zjistili, že jdeme úplně jinudy. Bylo těžké se zorientovat. Je tu tolik cest. A tak jsme šli vlastně přímo vzhůru - po cestě, která na mapy.cz vyznačena ani není. Asi 3x jsme přelézali ohradníky. Mohylu jsme již nahoře viděli. Bylo mi to trochu líto, protože jsme šli hrbolatou motokrosovou dráhou, kdežto naše naplánovaná cesta vedla vlevo v sympaticky vypadajícím lesíku.

Ale podstatné bylo, že jsme se nahoru dostali. Nejdřív k přístřešku na asfaltce a pak k vyhlídkové mohyle. Je 8 metrů vysoká, má dvě vyhlídkové terasy. Je z ní pěkný výhled na Dobřany a Martinskou stěnu za nimi, na Křížový vrch. Za pěkné viditelnosti je vidět západní část Šumavy a Český les. Nahoře je dokonce vše pěkně popsané. My měli smůlu, výhledy nebyly nejlepší, bylo docela mlhavo.

Když se dětem na mohylu nechce, mohou se zabavit hned dole. Mohou se podívat, jaké listy mají které stromy, jaké stopy za sebou zanechávají některá zvířátka. Dokonce se tam mohou zdokonalit i v třídění odpadu. Nechá se tady i odpočinout.

Když jsme se řádně pokochali, rozhodli jsme se, že zpátky půjdeme lesem - po té cestě, po které jsme chtěli jít vzhůru. Ať zjistíme, kudy cesta vede - kde jsme udělali chybu. Jenže opět bylo vše jinak. Vyrazili jsme po asfaltce okolo přístřešku, na rozcestí jsme se dali vlevo a dostali jsme se k šikaně, kterou bychom bývali opustili pastviny, kdy bychom z naplánované cesty nesešli. Jenže dál podle pastvin vede pohodlná cesta, která opět na mapy.cz není zakreslená. Kopíruje však hranici přírodního parku. Dostali jsme se k poníkům, dokonce jsme je zahlédli, jak se v dálce pasou.

U cesty bylo i ohniště s možností posezení. Bylo sice poledne, ale hlad jsme ještě neměli. Jsme zvyklí obědvat později.

Jen s malým občerstvením se vracíme do Dobřan. Nezatočili jsme však vlevo podle trati, tu jsme podešli, obešli nějakou fabriku a do města došli po Plzeňské silnici. Je tu udělaný chodníček, což bylo příjemné zjištění. Ten tady nebýval.

Cesta nás dovedla až do centra na náměstí T. G. Masaryka. Město je známé hlavně svojí psychiatrickou léčebnou. Málo se však ví, že historické jádro je chráněnou památkovou zónou. Dobřany jsou jedno z nejstarších historických sídel na Plzeňsku. Název vychází z toho, že zde byla dobrá voda i půda. Archeologické nálezy dokazují osídlení oblasti již v době kamenné. Samostatný statek zde existoval již před r. 1243, ze kdy je první písemná zpráva. R. 1259 se stalo poddanským městečkem chotěšovského kláštera s tržním centrem. Bylo opevněno a r. 1378 získalo právo vařit pivo. Již r. 1273 se v listinách uvádějí v centru dva kostely. O kostelu sv. Mikuláše se píše již r. 1259. Na jeho místě byl ve 14. století postaven gotický kostel. V letech 1694 – 1700 byla blízko kostela postavena 22 metrů vysoká věž - zvonice. Pozdně barokní přestavba kostela je z let 1757–1758. Věž byla v letech 1865–1866 zvýšena na současných 45 metrů.

Jen přes silnici stojí zajímavá stavba kostela sv. Víta. První písemná zmínka je také z r. 1259 - byl součástí kláštera Bílých sester sv. Máří Magdaleny augustiniánského řádu. Klášter zanikl v době husitských válek. Kostel r. 1620 vyhořel, zbytek doničili Švédové. R. 1726 byly odstraněny ruiny a začalo se se stavbou nového barokního kostela. K dokončení a vysvěcení došlo r. 1734. Centrální stavba je šestnáctiboká. Vedou tam čtyři vchody s krásnými pískovcovými portály. Uvnitř je unikátní centrálně umístěný dvoustranný oltář. V současné době se v něm konají stálé výstavy, svatby a koncerty. Určitě doporučuji jeho prohlídku - jen v současné době je bohužel zavřený. Je to jeden ze dvou unikátních staveb podobného stylu ve střední Evropě. Druhý je kostel sv. Anny na Taneberku ve Všerubském průsmyku. Takového významu však nedosáhl. Hřbitov, který se rozkládal okolo kostela, byl r. 1789 zrušen a náhrobky zničeny.

My jsme na náměstí byli už mockrát. Mysleli jsme, že nás zde už nic nepřekvapí. Kdybychom si vždy všeho všímali, tak by nás skutečně nic nepřekvapilo. Až dnes jsme si všimli, že u samostatně stojící zvonice je žulový památník ve tvaru kapky - slzy a na zdi vše vysvětlující povídání s názvem Slzy válek. Byl zde odhalen 1. května 2015 z vděčnosti za 70 let života v míru a z úcty ke všem obětem válek - vč. spojeneckých letců.

Pak nás už hlavně zajímal pivovar Modrá hvězda, zda má otevřené okénko. Pivovar začal své pivo vařit v červnu r. 1998 - bylo to přesně 620 let po získání práva vařit ve městě pivo. Nyní vaří vynikající piva spodně i svrchně kvašená. Dnes nás na chvilku překvapilo, že nad vchodem je nová cedule Prodejna piva. Po chvilce jsme to pochopili. Prodejny potravin mohou mít otevřeno. Nemuseli tedy řešit okénko. Uvnitř je vše uzavřené, může se pouze dojít k výčepu, koupit si petku piva, dokonce i teplé jídlo. A odejít. To nám stačilo. Jídlo jsme ani nechtěli, koupili jsme si dvanáctku, k tomu jsme dostali i kelímky, abychom si to mohli někde o kousek dál vypít.

My s touto možností počítali. Máme namířeno do nedalekého lesoparku Martinská stěna, který je na severozápadním okraji města. Prošli jsme po zelené mezi oběma kostely a sešli k Radbuze. Přes ni jsme přešli po historickém kamenném mostě. Pravděpodobně byl postaven na poč. 15. století v místě bývalého brodu. Tudy vedla stará obchodní cesta dále na západ. Od r. 1585 se na mostě vybíralo clo. Podle pověsti po mostě jel i Žižka se svojí družinou. V letech 1794 a 1879 byl most stavebně upraven. Je to tříobloukový most, je 50 m dlouhý a 4,8 m vysoký. Má nestejnou šířku okolo 4,2 m a mírně zalomenou osu. Když byl nedaleko postaven široký silniční most, byl tento pro auta uzavřen. Mohou sem pouze pěší a cyklisté.

Za mostem jsme odbočili po pěšině přes louku. Hned za Komenského ulicí je 1. zastavení naučné stezky Lesopark Martinská stěna. Park tady byl vybudován již za 1. republiky. Dlouho nebyl udržován, ale podařilo se ho obnovit. Nyní patří k nejoblíbenějším částem Dobřan. Je zhruba 1,5 km dlouhý, ale jen asi 250 metrů široký. Silnice, nad kterou se rozkládá, není příliš frekventovaná. Se záchranou parku se začalo r. 2010. Nejdřív tady byla obnovena, vlastně znovu vystavěna kaplička Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi. Ta původní zde byla postavena r. 1763. Nikdo ji neudržoval, chátrala. Když někdo ukradl celou střechu, byl to vlastně začátek konce. Pak už si lidé rozebírali pískovcové bloky, které použili do základů budovaných chatek. Dne 10. 10. 2010 byla vysvěcena nová kaplička postavená podle projektu, který se snažil zachovat její původní podobu.

Snad pak následovalo vybudování NS - je pouze pro pěší. Je tady 14 zastavení, kde jsou informace o Dobřanech i zdejším parku. Nechybí tam ani mapka parku s vyznačenými zastavení. Orientace je tedy skvělá.

Od 1. zastavení vede ke kapličce původní, jen nově upravená cesta, po které ke kapličce chodívali poutníci. U kapličky je několik laviček. Pro nás to znamenalo pauzu - oběd z vlastních zásob, který jsme zapili první částí piva z petky. Ale málem jsme se nenapili. Petka nám vůbec nešla otevřít. Ale zachárnil nás jeden okolo jdoucí mladý pán. Je to špatné, když už nemáme ani sílu otevřít si pivo. 

Za kostelíkem jsme viděli pěšinu a tam velký dřevěný kříž a další zastavení. I když jsme původně chtěli parkem jen projít nejkratší cestou, neváháme a jdeme se podívat. Tady blízko bývala šibenice. Jdeme okolo zvoničky, broukoviště, vyhlídkového altánu. Park je ve stráni, jsou tady rokle, které přemosťují pevné dřevěné mostky. Je tu celá řada různě upravených posezení i prostor pro lesní divadlo. Protože se ještě stromy nezelenají, je vidět shora dětské bludiště a kamenná plastika Srdce parku. Nahoře jsme minuli několik informační tabulí - je tu mini naučná stezka Včely a včelaření. Na vyhlídce Martinská stěna jsme si dali další pauzu a dopili pivo. Byl nejvyšší čas. Je teplo, už není tak studené, ale stále je velice dobře pitelné. Všude tu jsou velké koše, takže se můžeme bez obav zbavit prázdnách nádob. Po NS jsme došli na konec parku, zatočili vpravo a scházeli k silnici. Tam je dětské hřiště i venkovní posilovna pro dospělé a také parkoviště. Je to skutečně moc hezky udělaný park.

Přecházíme přes silnici. Kdybychom se dali vpravo po zelené, došli bychom do Dobřan a mohli bychom jít na vlak. My však chceme do Plzně dojít pěšky. Vydáváme se tedy po neznačené cestě vlevo, která se stáčí podle meandrující Radbuzy. Občas si to nemůžeme nechat ujít a jdeme se na ty krásné meandry podívat.

Procházíme pod dálničním mostem, přes Radbuzu tu vede most pro pěší. Procházíme okolo Wartova mlýna, bývalého vodního mlýna, který tady fungoval od r. 1620. Nyní je tady jezdecký klub Wartov a také samozřejmě několik koní. Jeden bělouš se nám tady předvádí a válí se po zemi. Zjevně si to užívá.

U silnice je kaple Panny Marie Pomocné z roku 1773. Zda si ji zde postavil některý z majitelů mlýna, těžko říct. Nikde se o ní nic nepíše. Jen kousek jdeme po hlavní silnici. Přes trať už nejdeme. Odbočujeme vlevo a podle trati jdeme do chatové osady Měsíční stráň. Za vlakovou zastávkou Dobřany se stáčíme vlevo a mezi chatami procházíme k řece. Začíná drobně poprchávat. Do Lhoty se nechá projít po lávce Járy Cimrmana, tam zajíždí autobus MHD, ale my chceme jít ještě dál podle řeky. Pokračujeme tedy po stejném břehu. Chvilku kape, pak to zase na chvilku přestává, je stále teplo, tak nelitujeme toho, že jsme nešli na autobus.

Míjíme Kotkovu chatu - původní chatu snad ROH. Pro mne je to jen vzpomínka na doby dávno minulé, kdy zde kolega z Litic slavil padesátiny. Mírně stoupáme až do Litic. Za silnicí z Litic na Valchu vidíme poslední zbytky hradu Litice, který vznikl koncem 12. století. Na poč. 15. století byl již opuštěn. Původní hrad nebyl kamenný - zbytky zdiva jsou z pozdější přestavby. Je vidět i původní hradní příkop. Kdysi jsme nahoře byli. Je to tam zajímavé, jsou tam i hezké výhledy. Ale dnes už nahoru nejdeme. Jsem ráda, že se blížíme na náves, kde staví autobus MHD, který nás doveze do Plzně.

Když jdeme od autobusu domů, je to závod s časem. Ale tramvaj nám ujela a než pojede další, jsme skoro doma. Obloha je černá, teď to vypadá na skutečný liják. Ale došli jsme ještě za sucha. Jsme spokojeni, jak jsme si výlet užili. Prošli jsme spoustu známých míst, ale viděli jsme i spoustu nových věcí. Shodli jsme se na tom, že když to rozdělíme na dva výlety, užijeme si to i s našimi malými vnoučaty. Určitě se jim tu taky bude líbit.

Cca 17 km dlouhý výlet: Dobřany-vlak.stanice, Šlovický vrch-vyhlídková mohyla, Dobřany-pam.zóna, pivovar Modrá hvězda, část NS Lesopark Martinská stěna (kaplička, vyhlídky,...), Lhota, Litice-náves (zast. MHD) na mapě