Trasa 15 km: Chotěšov (kostel Narození Panny Marie, klášter s vyhlídkovou věží, bývalý pivovar) - Mantov - rozhledna Křížový vrch - Stod (Kalinův mlýn, kostel sv. Máří Magdaleny, bývalé pivovary, Hammerschmidtův dům, stará pošta)

Po studených, deštivých a větrných dnech, kdy na zahrádkách skoro všechno zmrzlo, se konečně ukázalo sluníčko a počasí se přehouplo do letního. Prostě z extrému do extrému. Samozřejmě jsme se rozhodli toho využít a vyrazit na pořádný výlet. Ráno bylo ještě hodně chladno, navíc nám se nechce brzy vstávat, tak vlak v 8,20 jsme zavrhli. Z Plzně odjíždíme vlakem v 10,22 hodin - ze zastávky Jižní předměstí, kam to máme blíž. Nechá se jet autobusem, ale je to jedna zastávka, jdeme pěšky, jak je naším zvykem. I když hlásí teplé počasí, tak s takovým teplotním skokem jsme nepočítali. Dnes je to na kraťasy. Ty samozřejmě nemáme, máme s sebou dokonce i bundu - zbytečně.

V 10,45 hodin vystupujeme v Chotěšově u Stoda. První písemná zmínka o obci je z r. 1115. O zhruba 100 let později - r. 1202 tady byl založen ženský premonstrátský klášter. Jenže život tady nebyl jednoduchý. Již r. 1278 byl klášter vypleněn, r. 1421 ho vypálil Jan Žižka. Velitele obránců nedaleko od kláštera upálili. Stával tam dřevěný kříž. Od r. 1687 tam je sloup se sochou Panny Marie. R. 1520 obec postihl mor, nevyhnul se ani klášteru. 17. století je snad pro klášter stoletím nejhorším. byl 5x vypálen a opět postižen morem. Ale ani 18. století nebylo o mnoho lepší. Vyvrcholilo to r. 1782, když císař Josef II. zrušil klášter a 44 jeptišek muselo klášter opustit. Již nikdy se sem nevrátili. R. 1945 přechází klášter do majetku československého státu. Ten na konci 80. let začal s jeho opravou, ale ta skončila vyhořením krovu nad velkým schodištěm. R. 1991 jej převzala obec Chotěšov, která r. 1993 začala s pořádnou opravou. Začalo se samozřejmě od krovů a střech. Opravuje se i fasáda, interiéry. Je zde zřízeno muzeum a v konventu je lapidárium originálů barokních soch. Areál kláštera je oživován i různými kulturními akcemi. V klášteře jsme již párkrát byli, samozřejmě nás zajímá, jak opravy pokračují.

Nádraží opouštíme po modré, která nás vede do centra obce. Nejdřív se jdeme podívat ke kostelu Narození Panny Marie. Tam na malém náměstíčku je znak obce a památník, který připomíná, že 6. května 1945 byl Chotěšov navrácen americkou 2. pěší a 16. obrněnou divizí do českých rukou. Kostel byl postaven r. 1366. Jeho dnešní podoba je z přestavby v letech 1745 - 47.
Tady je i poslední - 10. zastavení naučné stezky Příroda a lidé, která vede z Černotína přes Křížový vrch. Část této stezky si projdeme. Jenže my dnes chceme klášter obejít z druhé strany. Vracíme se na hlavní silnici, zatím vidíme jen opravenou střechu. Naproti stojící bývalý statek určitě minule takhle nevypadal. Je pěkně opravený, ale komu nyní patří, nevíme.

Procházíme okolo vchodu do areálu kláštera a k našemu údivu zjišťujeme, že je otevřeno, i když podle otevírací doby má být zavřeno. Možná se to týká jen prohlídek interiéru. Samozřejmě se jdeme podívat dovnitř, také proto, že má být nově otevřená severní věž s vyhlídkou. Je tady vidět pořádný kus práce. Moc hezky je opravený část konventu i naproti stojící barokní pavilon. Šipky nás směřují k vyhlídkové věži. Míjíme jižní věž z r. 1643, která sloužila po celou dobu trvání kláštera jako vodojem, tj. až do r. 1782. Procházíme okolo hradeb prostorem, který byl r. 2018 vyčištěn. Z této strany budova konventu ještě opravená není. Už však vidíme 26,5 m vysokou severní věž, jejíž interiér byl také r. 2018 částečně zrekonstruován a upraven na vyhlídku. Vstup je zdarma, vystupuje se po původních schodech z pískovce. Jsou strmé, občas i kousek chybí. Je nutno jít hodně opatrně. Ve 2. patře je dalekohled s výhledem směrem na hrad Radyni u Plzně a panoramatická tabule. Výš se zatím jít nedá. Tady bydlel správce kláštera, věž sloužila i jako sýpka. Když klášter obývala armáda, měla zde muniční sklad. Při rekonstrukci byli v 1. patře na zdi objeveny nápisy psané tužkou. Jsou z období 1899 - 1919.

Nevracíme se stejnou cestou. Obcházíme konvent. Tím si můžeme prohlédnou kostel i z druhé strany. Areál opouštíme otevřeným bočním vchodem. Původně jsem chtěla jít po Sklepní silnici, ale u hradby vede pěšina. Na mapě zakreslená není, ale to není důležité. Jdeme po ní. Uvidíme, kam dojdeme.

Nakonec se povedlo. Na Sklepní silnici přicházíme přesně v místě, kde ji chceme opustit odbočením vpravo a pokračovat po silnici U Řeky. Vlevo míjíme areál bývalého pivovaru. Původně gotický objekt klášterního mlýna byl nejdříve přestavěn renesančně. Pravděpodobně při barokní přestavbě zde vznikl pivovar. I po novodobé přestavbě objektu jsou prý zachovány prvky všech stavebních etap. Dnes to vypadá, že je tam snad restaurace.

My obcházíme bývalý klášterní rybník Velká Sakta, na kterém je vyhlídka na klášter. Kdybych na ni nešla, řeknu, že je to jen pro odvážné. Ota když to viděl, prohlásil, že tam nejde, že tomu nevěří, že mu stačí pohled z břehu. Vyhlídka je totiž dřevěná plošina na vodě, ke které vede skutečně úzká lávka - bez zábradlí. Zpočátku se mi to úzké nezdálo a protože musím být všude, tak jsem se tam odvážně vydala. Je to pospojovaných asi 5 dílů, jenže ten předposlední se náhle zužuje. S tím jsem nepočítala. Jenže pro mne cesta zpátky už neexistuje. Na té úzké fošně se neotočím, musím vpřed. Jen doufám, že do rybníka nespadnu. To by bylo po výletu. Také nevím, jak by dopadl foťák. Tam jsem udělala jeden perfektní snímek a s hrůzou v očích se vydávám zpátky. Jak jsem byla na širší ploše, už jsem byla spokojená. Jen jsem si říkala, kdy dostanu rozum. Ale toho se asi už nedožiji.

Vracíme se jen kousek zpátky, pokračujeme okolo dalších dvou již menších klášterních rybníků na Klášterní silnici. Tady jsme se připojili na okružní naučnou stezku Stodsko, která je věnována historii a přírodě. Začíná ve Stodě a prochází řadou menších zdejších obcí, vede i přes Křížový vrch.

Po chvíli se k nám připojuje ještě naučná stezka Příroda a lidé, kterou jsme opustili u kostela. Společně jdeme až na rozcestí Mantov, který je známý jako hornická obec. Okolo r. 1780 se v okolí začalo těžit černé uhlí. Po r. 1850 tu bylo otevřeno několik menších dolů. Uzavřeny byly postupně asi do r. 1920.

Pro pokračování jsme si vybrali naučnou stezku Příroda a lidé, která téměř nevede po silnici. Zpočátku jdeme skoro rovně - rozhlednu vidíme kdesi v dálce před sebou na kopečku. Stačí se otočit, abychom za námi viděli ještě chotěšovský klášter a vpravo od nás Stod - naši dnešní cílovou stanici.

Konečně vcházíme do lesa, je tu přece jen příjemněji. To horko je skutečně nečekané. Začínáme stoupat. Zatím to není nic hrozného, to nás teprve čeká z rozcestí Pod Křížovým vrchem. Odtud se nahoru nechá ještě dojít po 2 km dlouhé naučné stezce Křížový vrch, která kopec obchází a nahoru přichází z druhé strany. Jsou na ní naučné a herní prvky s tématikou lesní fauny a flóry. My jsme po ní nešli, ale zdá se, že to bude něco podobného, s čím jsme se setkali v Plzni - Liticích na naučné stezce Dubová hora. My jdeme po té kratší cestě, ani si nemyslím, že by byla víc prudká. Nechá se to zvládnout.

Hned na začátku míjíme velký bílý kříž a zastavení naučné stezky se povídáním o křížová cestě. Byla budována v letech 1900 - 1902 ze sbírky mezi obyvateli blízkých i vzdálených měst a obcí. Měla 14 zastavení - sousoší byla v životní velikosti a byla vyrobena ze sádry. Podle dobových záznamů byla bohužel již r. 1929 zničena. Fragmenty soch byly nalézány v lesích na svahu Křížového vrchu.

Přicházíme na náhorní plošinu pod vrcholem Křížového vrchu, kde je krytá studna a první možnost posezení. Věž s bývalým kostelem je na kopečku před námi. Vede tam široké schodiště. Tam je i kryté dřevěné posezení. Překvapivě jsme za celou dobu nepotkali živou duši, tady je trochu rušněji. Jsou zde svatebčané, kteří si pravděpodobně místo vybrali pro focení. Než Ota vypil pivo, které si koupil v pokladně rozhledny, jsou pryč. A zase je tady ten nádherný klid.

Historie tohoto kopce je zajímavá. R. 1739 tady nechal postavit kříž tehdejší zdejší lesní. Na konci války o české dědictví (1740 - 1748) tady nechal chotěšovský probošt postavit kostel. Důvodem byl pravděpodobně zázrak, který se stal r. 1746. Tehdy zde stojící kříž se za přítomnosti mnoha lidí náhle obrátil. Stavba kostela trvala od r. 1747, kdy začaly přípravné práce, až do 9. 11. 1755. Mezitím r. 1750 tu byla postaveno obytné stavení a hospoda s noclehárnou pro poutníky. "Zázračný" kříž byl umístěn na 4. oltáři a k němu vedlo 18 mramorových schodů. Tyto tzv. Svaté schody sem přivolaly nové zástupy věřících. Procesí sem putovalo až z Bavor. Když r. 1782 zrušil Josef II. kláštery, byl zrušen chotěšovský klášter, ale s ním i tento kostel. Ten musel být zbořen. Až v letech 1859 - 1862 tady byl vybudován nový kostel. Byl sem umístěn i "zázračný" kříž, který byl celou dobu uschován ve Stodě. Po 1. světové válce význam vrchu upadal. Hájovna vyhořela, obyvatelé se odstěhovali. Kostel byl několikrát vykraden. R. 1923 tu byl opět postaven hostinec. Když byla r. 1931 přistavěna ke kostelu věž jako rozhledna, stal se vrch turistickým cílem. Dokonce to zde vše přečkalo i 2. světovou válku. Jenže r. 1967 objekt převzala armáda. V kostele udělala ubikace, z věže pozorovatelnu protivzdušné obrany. V okolí si postavili další stavení. Samozřejmě se sem nesmělo. To vše opustili r. 1995. Zbyl po nich jen zchátralý objekt, který ještě dál poničili vandalové. Kostel zůstal bez střechy, do věže se vejít nedalo, chyběly tam schody. Když r. 2004 objekt převzal Mikroregion Radbuza, začalo se s opravou a ničením okolní vegetace. Již 18. září 2004 byla znovu otevřena vyhlídková věž. Dnes je kostel zastřešen, jsou provedeny nové omítky uvnitř i zvenku. Venku jsou vybudovány dřevěné toalety. Dvacet jedna metrů vysoká věž už zase láká k vyhlídkám. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 14 m vede 75 převážně dřevěných schodů. Je otevřena jen o víkendu (10 - 17 hodin) v dubnu až říjnu. Je vidět Plzeň, Radyně, Stod, Český les, Slavkovský les, Šumava. Orientaci umožňují panoramatické tabule. Ale i bez ní bychom sami poznali Šumavu, na jejíž vrcholech ještě ležel sníh. Viditelnost je dnes skutečně nádherná.

Kdybych si nechtěla tuto stavbu vyfotit i z boku, tak bych dozadu asi ani nešla a přišla o možnost nahlédnout do zastřešené a opravené kostelní lodě. To by byla škoda. S Otou jsme snad současně řekli, že by mu slušila skleněná střecha, jak jsme to viděli v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Ale i tak to vypadá moc hezky.
Proti tomuto opravenému vchodu je v trávě zasazen kámen a u toho ceulka Dobíjecí místo. Samozřejmě musím vyzkoušet vše. Chvíli tam stojím. Pak se ptám v pokladně, jak dlouho by se člověk měl dobíjet. Prý záleží na tom, jak tomu věří. Já samozřejmě věřím všemu, jsem nabitá a plná energie na zpáteční cestu. Jenže ta vede z kopečka, takže toho moc nepoznám. Ale věřím tomu.

Ještě jsem si šla vyfotit malou místnost z druhé strany kostela, pravděpodobně bývalou sakristii. Tam je umístěna plastika lodě a vzpomínka na prvních 82 lidí, kteří se r. 1863 vydali ze Stoda na Nový Zéland, jejichž vláda slibovala přistěhovalcům zdarma přidělení půdy. Jenže netušili, že je to kus pralesa, který musí nejdřív zlikvidovat, aby si tam mohli postavit chaloupku a něco málo pěstovat. Tam je také ukryto torzo jedné ze soch z křížové cesty, která sem na vrchol vedla.

Tady jsem měla zase jeden lekací a současně úsměvný zážitek. Jak jsem prostrčila ruku s foťákem přes mříž, abych interiér lépe vyfotila, zapískal za mnou chlapec na nově zakoupenou píšťalku. To bylo úplně současně. Samozřejmě jsem se lekla, že jsem spustila alarm. Jenže ten by tak rychle nepřestal. Nakonec jsme se tomu zasmáli i s jeho rodiči.

V altánu ve stínu jsme si dali svačinu a po červené přes rozcestí Pod křížovým vrchem jsme se vydali na vlak do Stoda.

Míjíme 3 rybníky - Vrabinský, Hluboký a Krásný. Na zastavení naučné stezky Stodsko se dozvídáme, že to jsou chovné rybníky, které byly vybudovány v letech 1958 - 1964. Jsou to tzv. rybníky nebeské. To znamená, že nemají zvláštní přítok a jsou plněny pouze srážkovou vodou, příp. prameny z okolí. Rybníky jsou vzájemně propojeny.

Cestou míjíme další rybník - Novomlýnský. Ten patří k Novému mlýnu, který stojí o kousek dál. První zmínka o něm je pravděpodobně z r. 1838. Tam je dnes restaurace Nálevna U vodníka. Tam skončili svatebčané, které jsme viděli na Křížovém vrchu. Jenže stejně by touto dobou bylo ještě zavřeno. Občerstvení se nekoná. Jdeme dál.

Po červené pokračujeme do obce. Naučnou stezku Stodsko tak opouštíme u říčky Merklínka. To už jsme ve Stodě. Nejdřív se jdeme podívat ke Kalinovu, také Dolnímu mlýnu. První zmínka o něm je z r. 1857.

Naše cesta vede okolo kostela sv. Máří Magdalény, který byl zbudován na místě původní kaple r. 1567. Přestavba do dnešní podoby je z 1. pol. 19. století. Jako historická je uvedena i fara za kostelem, která dnes dostává nový kabát.

Naproti vidíme budovu bývalého pivovaru. Bohužel bývalého. Byl zrušen r. 1914

Konečně Ota vidí otevřenou restauraci U Matyáše. Jde se na pivo. Sice tu mají jen Prazdroj a Gambrinus, ale co se dá dělat. Autobus nám odjíždí z náměstí v 15,59 hodin. To bychom stačili, ale museli bychom hodně spěchat. Raději si pivo v klidu vypijeme a pojedeme vlakem v 17,08 hodin. Ke spěchu nemáme důvod.

Proti restauraci je kaple sv. Jana Nepomuckého, která jako součást městského špitálu byla postavena r. 1617. Špitál byl zbořen r. 2014. Kaple je využívána pro nejrůznější kulturní akce. Okolo ní procházíme k baroknímu Hammerschmidtovu domu s mansardovou střechou. Byl postaven r. 1716 na místě staršího domu, kde se narodil Jan Florián Hammerschmidt, český spisovatel a historik. Současný stav však neodpovídá jeho historické hodnotě.

Mysleli jsme, že podle řeky projdeme k mostu, který vidíme. Jenže cestou bychom narazili na říčku Merklínku. Místní nás posílají trochu oklikou. Za říčkou se dostáváme opět na naučnou stezku Stodsko, kde je informační tabule, týkající se zdejšího pivovarnictví. Listinu k vaření piva obec dostala již r. 1544. také je tu napsáno, kde všude a kdy se tady pivo vařilo. Pivovarů tu bylo docela dost. Nedaleko dokonce stojí bývalá pivovarská sýpka, která byla přestavěna na obytnou budovu.

Přecházíme most pro pěší a hned za ním odbočujeme vlevo na Komenského náměstí. Tady se dozvídáme, že první písemná zmínka o obci je z r. 1235 a že již r. 1315 nechal král Jan Lucemburský povýšit vesnici na město. Až r. 1550 však město získalo právo výročního trhu. Městečko se rychle rozvíjelo. Toho důkazem je i postavení poštovní stanice r. 1548. Byla tu listovní i jízdní pošta. Zde se muselo chovat 7 koní k přepřahání. Dnes je tento přízemní zděný dům s trojicí barokních štítů nádherně opravený. Na jednom ze štítů je letopočet 1747, kdy byl dům přestavěn. Na fasádě je umístěna pamětní deska A. V. Suvorova, který tady r. 1799 přespal.

Na Komenského náměstí stála původně i radnice. Dnešní barokní budova má vchod z hlavní Domažlické ulice. Její dnešní podoba je z přestavby r. 1830.

Teď už jdeme pomalu stále po červené až na nádraží. Ota, kterého přitahuje nejen pivo, ale i bývalé pivovary, si všímá dalšího bývalého pivovaru. Je vpravo v místech, kde z Nádražní ulice zatáčíme vlevo.

Všechno jsme perfektně stačili. Máme ještě skoro 20 minut času. Tak to mám radši než přiběhnout na poslední chvíli. Pokladna tu není, listek se kupuje ve vlaku.
Opět vystupujeme na Jižním předměstí. Tentokrát už jedeme domů autobusem, abych rychle udělala večeři. Už máme docela hlad. Jsme však spokojeni, jak nám to vše vyšlo a co vše zajímavého jsme viděli. Konečně jsme si užili i hezkého a teplého dne.

Trasa 15 km: Chotěšov (kostel Narození Panny Marie, klášter s vyhlídkovou věží, bývalý pivovar) - Mantov - rozhledna Křížový vrch - Stod (Kalinův mlýn, kostel sv. Máří Magdaleny, bývalé pivovary, Hammerschmidtův dům, stará pošta) na mapě