Geologické nebe – Hennenkobel.

Kam a jak jedeme?

Hennenkobel ( 974 m.n.m.) je z pohledu geologa rájem, kde se na malé ploše nachází značné množství různých druhů minerálů. V minulosti se tu dobývala růžová forma křemene - růženín, který byl surovinou pro výrobu skla. Po ukončení těžby se tyto prostory zalily vodou a dnes je pod povrchem umělé jezero. Není ale přístupné. V nedávné době byla na cestě k vrcholu vybudována křížová cesta, která má čtrnáct zastavení a je provedena ve skle. Na samotný vrchol vedou schody opatřené zábradlím a po jeho dosažení se otevře nádherný výhled k jihu a částečně i k severu. Je odtud vidět i nejvyšší hora pohoří Velký Javor ( 1456 m.n.m.). V okolí Hory jsou nádherné smíšené lesy, ve kterých převládají buky. Uvidíme zde i několik menších rybníčků se zajímavou faunou a florou. Zlákala nás i vidina, že najdeme růženíny a tak jednoho sobotního rána vycházíme z nádraží v Bodenmaisu po červené jedničce k východu.

Za čím jedeme?

Cesta prochází lesem a po půlhodince jsme na parkovišti, kde se turistické cesty rozcházejí několika směry. Odtud jdeme po červené trojce, přecházíme několik potoků, které pospíchají v četných kaskádách a vodopádcích do údolí. Obdivujeme mohutné, odkvetlé devětsily, které lemují na mnoha místech cestu. Další půlhodinka je pryč a my jsme na rozcestí pod Hahnenrieglem ( 1050 m.n.m.). Trojka se tady stáčí k jihu a po ujití dalšího kilometru jsme pod naší horou. Stojíme u bývalého lomu, kde je několik tabulí o historii těžby a povídání o minerálech. Na svahu lomu se lesknou skalní plochy a pod nimi kamenná šotolina jistě již mnohokrát přehrabána. Ale přesto zkoušíme štěstí a za chvíli máme několik krásných kamínků. Jen růženín chybí. U nedalekého rybníčku objevujeme lokalitu ďáblíka bahenního.Odtud přecházíme přes silnici a červená čtyřka nás navádí k vrcholu. Výjevy křížové cesty jsou úžasné. Barvy v pozadí dodávají skleněným obrazům neobvyklé kouzlo. Jsme pod vrcholem a musím zdůraznit, že žádné zastavení nebylo poškozené. Napadá mě, jak by to skončilo u nás. Poslední metry a stojíme na vrcholu. Je zde kříž, lavičky a přístřešek a samozřejmě překrásný výhled. Malá svačinka a chystáme se na sestup. Okolo cesty pod vrcholem je několik vyvrácených smrků. Tak hurá na růženíny. Hrabeme se v jílovité zemi a konečně se na nás usmívá štěstí. Máme dva malé růženíny a několik hezkých nahnědlých kamínků. Značka zahýbá k severu a my sestupujeme lesem do vsi Rabenstien. Upravená bavorská vesnička má zvláštní kostel. Byla to velká stodola a kostel z ní udělali v roce 1963. Za pozornost stojí moderní okna. Odtud pokračujeme stezkou pro pěší a cyklisty do Zwieselu. Nakonec ještě stiháme vlak, který má zpoždění a jedeme do Železné Rudy - Alžbětína.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cestou mezi oběma městy není žádná možnost se najíst. Jídlo je nutné mít sebou. Pokud dojde pití, ve zdejších potůčcích je voda výborná. Ubytování je možné i v menších obcích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hennekokobel je velmi hezká hora. Okouzlila nás křížová cesta a radost jsme měli z nalezených kamínků. Nádherné a zachovalé, na rozdíl od naší části Šumavy, jsou zdejší lesy.

Ostatní informace

Ušli jsme přibližně 18 až 20 km, většinou po lesních cestách, které jsou upravené a vedou po vrstevnicích. Větší stoupání je až na samotné hoře. Celá cesta je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko.