Hora Stráž a kamenná zmije.

V jihozápadní části Nepomucké vrchoviny, na severovýchodním svahu hory Stráž ( 716 m.n.m.), se nachází víska Ústaleč. Na malé návsi je kaplička, nedaleko od ní hezký pomník padlým ve světové válce a kolem domky postavené z velké části v minulém století. Nás ale dnes zajímá právě výše jmenovaná hora. Pod jejím vrcholem je sídlo tajemné kamenné zmije. Některý z hrabat Taafů z nedalekých Nalžovských Hor zde nechal postavit velkou kamennou lavici, naproti ní dnes již zřícenou stavbu a vše obklopovala kamenná zídka ve tvaru kruhu. S trochou fantazie se lze přenést o dvě století zpět a vybavit si přibližně obraz v době vzniku této zajímavé stavbičky. Právě do těchto míst vede náš dnešní výlet.

Od kapličky se vydáváme po modré značce směr Kolinec. Kousek za vsí vcházíme do převážně smrkového lesa. I když podzim značně pokročil, občas se do tašky přesunují hříbky  a další druhy hub. Zřejmě jsme i v ráji houbařském. Asi po 1,5 km odbočujeme z cesty a volně lesem stoupáme k vrcholu. S přibývající výškou houstne i mlha a některá místa jsou přímo pohádková. Celý les je plný omamné vůně tlejícího listí, trávy mění zeleň ve špinavě žlutohnědou. Několik vývratů vystupuje z bílé záplavy a jejich kořeny  jsou snad z pohádek o přízracích. Před námi z mlhy vystupuje malý bukový hájek a naše kroky zastavuje kamenný kruh. Vkročení do kruhu není vůbec jednoduché, mám pocit, že vstupuji do jiného světa. Jedna myšlenka za druhou se prohánějí v rychlém sledu hlavou. Jako by mně někdo vložil do ruky klíč, kterým lze pootevřít dvířka tohoto tajuplného místa. Mlčíme a jen šumění větru narušuje posvátný klid. Pověst praví, že si za své sídlo tuto horu vybrala královna zmijí. Byla větší než ostatní z její družiny a s lidmi v okolí hory vycházela v dobrém po celá staletí. Až zde do služby nastoupil nový myslivecký mládenec. Zmije a hlavně její zlatá korunka vstupovala i do jeho snů. V touze po slávě i nebývalém úlovku ji hledal. K setkání údajně došlo právě v místech, kde je dnes kamenná lavice. Padl výstřel a napadený had zaútočil. Zmije lovce pronásledovala až ke krutěnické myslivně, do které v hrůze doběhl. Od těch dob již zmiji nikdo nespatřil. Zdali se proměnila před lidskou zlobou v kámen či se s družinou odebrala jinam, zůstává otázkou. Ta, co se po okolí rozhlíží z rohu kamenné lavice, nám neodpoví. Ale pohlazení její hlavy spojené s přáním je možné uskutečnit na místě. Pro zpáteční cestu si vybíráme východní svah, po kterém sestupujeme do Krutěnic a odtud po silnici, kolem nově upraveného hotelu, se vracíme na začátek cesty.

Jídlo, pití i ubytování je možné v jezdeckém hotelu v Krutěnicích, ale z pohledu cen to je spíše pro horních „ deset tisíc“. A tak jsme si malou svačinku a pití nesli na zádech.

Turisté sem moc nechodí, málokdy zde někoho potkáte. Hora i její okolí jsou prostě bez chyby. Navíc zmije plní malá lidská přání. Ale pozor, nesmí být zištná nebo s úmyslem druhému ublížit. Ty se v každém případě obrací proti původci. Nesnáší lidskou závist, zlobu a nenávist. Proto varování pro ty, co z úkrytu anonymity sázejí ke článkům  na turistice pětky, ale i těm dopisujícím, co vykrádají práce jiných a podvádějí nejen ostatní, ale především sami sebe. Po takovém pohlazení by mohla i ožít.

Cesta je dlouhá asi 4 kilometry. Převážně vede lesem, ale ze svahů pod lesem jsou velmi pěkné výhledy především východním směrem. V lese je i dost ptačích obyvatel. Za vsí jsme se setkali se strakami a v lese se sojkou a strakapoudem a s mnoha těmi menšími. A něco málo hub jsme také našli. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.