Hrad Pravda ve Džbánské vrchovině.

Kam a jak jedeme?

První, co mě napadlo, když jsem se začal zajímat o hrad Pravdu, byla otázka, jak „ ke svému názvu přišel“. Hledaná odpověď se zúžila na skutečnost, že se to prostě neví. O to více bylo lákavé odkrýt něco z jeho minulosti. Předpokládá se, že byl založen někdy v 1. polovině 14. století, ale kdo byl jeho zakladatelem zůstává také tajemstvím. Vedou se o tom jen dohady, které nelze potvrdit. Prvním rodem, o němž se dá s jistotou tvrdit, že mu hrad patřil, byli Maštovští z Kolovrat. Ale to už hrad pár desítek let stál. Páni z Kolovrat jej přestavěli do dnešních rozměrů. Od roku 1523 patřila Pravda Lobkovicům, kteří jej vlastnili až do roku 1681. To už měl hrad období své největší slávy za sebou a v roce 1593 je uváděn jako pustý. Po Kolovratech přešel pod divické panství, se kterým se dostal do schwarzenberského majetku. Lounské smolné knihy potvrzují, že v době kdy se měnil ve zříceninu tu občas sídlili loupežníci a tuláci. Ve 2. polovině 19. století v době národního obrození se stal hrad cílem vlasteneckých slavností. Největší shromáždění se na hradě konalo 12. července 1868. Zajímavostí je, že v době rakousko – pruské války v roce 1866 se na hrad odstěhovaly jak úřady tak i lidé z okolí. Tolik stručně z historie.

Za čím jedeme?

Zřícenina hradu Pravda se nachází v Domoušické vrchovině, která je jedním z okrsků Ročovské vrchoviny a ta je podcelkem, vrchoviny Džbán. Jak z textu vyplývá, jedním z možných míst k cestě na hrad je obec Domoušice. Při jízdě autem se z karlovarské šestky odbočí v obci Krupá a odtud se okreskami přes Mutějovice dojede do Domoušic. Od místního nádraží to jsou po žlutě značené cestě necelé dva kilometry. Naše volba díky horkému letnímu dni s teplotou 29°C patřila právě této krátké vycházce. Žlutá nás vede od nádraží na okraj obce, kde se stáčí k severozápadu. Podcházíme trať a vstupujeme díky bohu do lesa. Lesy v okolí jsou listnaté a spodní patro je řídce porostlé trávou a sem tam nějakou květinkou. Mírné stoupání k lesní silnici, u které je malé parkoviště, je za námi a pokračujeme k rozcestí pod Pravdou. Překvapením pro nás jsou u cesty dvě rostliny některého druhu kruštíku, který je zařazen mezi orchideje. Cesta se stáčí a stoupá svahem na větší prostranství. Po pravé straně se otevřel pohled do hlubokého příkopu, vpravo je turistický přístřešek a o něco dál dřevěný altán.

Přes můstek nad příkopem procházíme kolem hradeb a vstupujeme na nádvoří. První dojem je překvapivý. Rozlehlé trojúhelníkové nádvoří je dokladem, že Pravda byla hradem větších rozměrů. Při východní straně je nepřerušený a poměrně vysoký pás hradeb. Přecházíme na jižní stranu, kde jsou zbytky dvou místností a hradní sklepení. Na západní straně se vypínají zbytky stěn, které mohly patřit hradnímu paláci. V severním nároží kdysi stála jediná hradní věž se vstupem do hradu. Snad to tak bylo. Na nádvoří samotném je jen hromada kamení a roste tu několik hodně starých stromů. Zřícenina je zřejmě ponechána svému osudu. Kolem zbylých zdí bují plevel a je tu i dost odpadků. Jediné negativum na hradě. Ale spíš převládá obdiv k jeho stavitelům. Vracíme se z hradu a jdeme po značce k východu, kde je v lese vrchol Pravdy ( 484 m.n.m.) a poté se stejnou cestou vracíme do Domoušic.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jídlo a pití v těchto končinách se musí zapomenout a je dobré mít plný batoh pití. Ubytování je lepší nechat na nedaleké Louny nebo Žatec. A to vlastně platí i o stravování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zajímavý hrad je tak trochu i místem pro romantické duše a nám se tady líbilo. Kromě toho plevele a odpadků.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo 4 kilometrů s menším převýšením. Jde se po značené cestě a větší část se prochází lesem. Parkovat lze v obci na několika místech.