Island - národní park Þingvellir

Projíždíme západním vnitrozemím, tentokrát k jihu od ledovce Landjökull. I když se islandské vnitrozemí vyznačuje tím, že zde nejsou příliš upravené silnice, této části západního vnitrozemí se to tak moc netýká. Možná je to i tím, že tato silnice vede do jednoho z nejnavštěvovanějších míst Islandu - do národního parku Þingvellir, který je jako jediná islandská památka od r. 1983 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.

Národní park se nachází na jihozápadě Islandu, severozápadně od poloostrova Reykjanes, asi 40 km na severovýchod od Reykjavíku, odkud je to sem samozřejmě nejblíž. Do jižní části parku zasahuje Þingvallavatn, největší přírodní jezero na Islandu. Většinu parku tvoří lávové pole, kaňony a jeskyně.

V této oblasti založili r. 930 zdejší první osadníci norského a keltského původu Althing, první národní parlament Islandu. Toto místo bylo relativně dobře dostupné ze všech tehdy obydlených částí ostrova. Byly zde pastviny pro koně, jezero plné ryb a skalní rozsedlina zaručovala výbornou akustiku. Přesto sem z nejvýchodnější části ostrova náčelníci cestovali 17 dnů. Každé léto zde dva týdny zasedalo 36 islandských náčelníků, kteří tady schvalovali nové zákony. Sněmu se mohl zúčastnit každý, hlasovat zde mohli pouze zvolení náčelníci. V této době se zde domlouvali sňatky, vedla se obchodní jednání a konaly turnaje. Nejdramatičtější jednání bylo r. 1000, kdy hlasující byli rozděleni na příznivce křesťanství a pohanského náboženství. Od poloviny 16. století se zde konaly i veřejné popravy. Parlament fungoval až do roku 1789, kdy byl celý úřad přestěhován do Reykjavíku. Ještě dnes tu jsou vidět jeho pozůstatky. Stožár s vlajkou označuje místo, odkud se přednášely projevy.

Účastníci parlamentu zde bydleli jen v dočasných stavbách. Nebyly tu nalezeny žádné pozůstatky trvalých staveb. Ke 100. výročí založení tohoto parlamentu byl Þingvellir vyhlášen národním parkem.

Na ostrově se setkává severoamerická a eurasijská tektonická deska. Právě zde je vidět tento geologický zlom snad nejvíc. Při posledním velkém zemětřesením r. 2000 došlo v této oblasti k velkému pohybu desek. Od té doby se tyto desky tady od sebe konstantně vzdalují přibližně o 2 cm ročně. V celé této krajině je řada trhlin a hlubších roklí. Lávová pole jsou porostlá mechem nebo vřesem.

To jsou dva důvody, proč je tento národní park jedním z nejoblíbenějších turistických destinací na Islandu.

Autobus nás vysadil na placeném parkovišti u velkého návštěvnického centra Þingvellir Visitors' Centre. Toto je tak turisticky navštěvované místo, že jsou zde toalety placené. Kousek od návštěvnického centra je velká vyhlídka Thingvellir, odkud je krásný výhled jednak na tektonické neustále se vzdalující desky, ale také na široké koryto řeky Oxará, která se vlévá do jezera Þingvallavatn, a na snad dřívější osadu Þingvallabær na protějším břehu řeky. Tam jsou historické budovy, kostel i archeologická naleziště.

Dál jsme vyrazili vlevo cestou, která vede v průrvě mezi tektonickými deskami. Místy je možno odbočit na různé vyhlídky. Jdeme údolím Almannagjá, kde jsou vidět vrstvy popela po nedávných sopečných erupcích. Jdeme po mostě přes řeku Oxará, kde je poměrně malý vodopád Drekkingarhylur. Autobus na nás čeká vpravo na neplaceném parkovišti Oxararfoss Parking. Máme ještě chvilku, abychom se došli podívat vlevo k vodopádu Öxarárfoss, který je na řece Öxará, která zde padá ze skal. Ve srovnání s ostatními vodopády to není žádný zázrak, i když je 20 metrů vysoký. Je však vidět, že tu bývá daleko víc vody. Pak je to určitě zajímavější. Je to prý největší vodopád v tomto parku. Je to fajn zastávka. Lepší než čekat na parkovišti. Jen je tam hodně lidí, stejně vlastně jako v celé této oblasti.

Občerstvit se určitě nechá ve velkém návštěvnickém centru Þingvellir Visitors' Centre u placeného parkoviště. My jsme se tam ani nezastavili, protože se mi zdálo, že je tam hlava na hlavě. Tak co bych tam dělala.

My jsme spali v kempech, které nám vybrala cestovka. Sem jsme přijeli od severu - okolo západní strany ledovce Langjökull z Húsafell kempu a směřovali jsme opět k severu, ale okolo východní strany téhož ledovce do Hveravellir kempu.

Nejbližší kemp Vatnskot je na severním břehu jezera Pingvallavatn.

I když jsem tvrdila, že mne na Islandu nic nepřekvapí, že tam nic nového neuvidím, tak tohle je skutečně unikát. Už jen ty pukliny, jak se desky od sebe oddělují, ale i ty skály mají zajímavé tvary a najednou se vyhlíží do téměř naprosto rovné zajímavé krajiny, protkané spoustou vodních toků.

V celém parku je hustá síť turistických stezek. Vodní toky jsou překlenuty lávkami, takže se nechá pohodlně přes ně přecházet. Kdybychom měli víc času, určitě bych zašla ke kostelíku do Þingvallabær, kde jsou i archeologická naleziště. Pak se nechá dál projít ke zřícenině Skógarkot. Mezi nejvyhledávanější patří nedaleká propast Flosagjá, která je zaplněná vodou. Viditelnost je až 70 m. Jižní část této propasti je Peningagjá. Při příležitosti návštěvy dánského krále Fridricha VIII. r. 1907 byla přemostěna. Od té doby do trhliny začali návštěvníci z mostu házet mince. Na dně je tedy spousta třpytivými mincí. Průrva, dříve známá pod názvem Nikulásargjá, byla následně přejmenována na Peningagjá (mince trhliny).

Na severním břehu jezera je pro potápění a šnorchlování oblíbená trhlina Silfra, hluboká až 63 metry.

Island - národní park Þingvellir na mapě