Island - vodopády Hraunfossar a Barnafossar

První den naší dovolené na Islandu se chýlí ke konci. Před sebou máme poslední dnešní zastávku u dvou vodopádů.

Nacházejí se ve střední částí západního Islandu, asi 100 kilometrů od Reykjavíku, na krátké odbočce 552 ze silnice 518, na řece Hvitá, údajně jedné z nejznámějších, ale také nejnebezpečnějších islandských řek, která vytéká z ledovce Langjökull. V zimě tu často hrozí povodně.

Vodopády jsou od sebe vzdálené sotva 200 metrů. Proto je u nich také jen jedno společné parkoviště Hraunfossar-Barnafoss. Tady nás autobus vysadil.

Nejdřív jsme se šli podívat k Hraunfossaru. Není to obyčejný vodopád, ale lávový. Takový je snad možno vidět jen na Islandu. Je úžasný a široký. Velké množství potůčků si našlo cestu v lávovém poli, které vyteklo ze sopky z pod ledovce Langjökull. Láva je velmi pórovitá, umožňuje, aby se voda prodrala i zpod lávy a tvořila tak kaskády přes neobvykle tvarovaný lávový povrch. Láva je však poměrně měkká a tak si voda v nich svá koryta snadno prohlubuje. Změny jsou prý znát již po 10 letech. Voda vytéká od ledovce Langjökull a vlévá se do řeky Hvítá. Nádherné to musí být i v zimě, kdy je povrch místy pokrytý sněhem a ledem. Vodopád je od r. 1987 chráněným místem z důvodu neopakovatelné přírodní scenérie. Býval i vyhledávaným cílem islandských umělců.

K druhému vodopádu - Barnafossu nás dovedla pohodlná pěšina. Vede proti proudu divoké řeky Hvítá, která tu teče v úzkém, téměř 100 m hlubokém kaňonu. Cestou je několik vyhlídek na řeku i vodopády. Tento vodopád vytéká z lávové oblasti Hallmundarhraun a také se vlévá do řeky Hvítá. Bohužel k jeho vyfocení nebyly dobré podmínky. V překladu to jsou dětské vodopády. Podle legendy se zde utopili dva chlapci. Jejich rodiče odešli do kostela na vánoční mši a děti zůstaly doma. Nudily se však a tak se rozhodly jít rodičům naproti. Na kamenném mostě přes vodopád dostaly závrať, spadly do řeky a samozřejmě se utopili. Jejich matka prý ze žalu uvalila na most kletbu, aby přes něj už nikdo živý nepřešel. Most za pár let zničilo zemětřesení. Dnes přes řeku vede mostek pro pěší.

Na mapě je kousek od parkoviště vyznačené občerstvení. My tam byli večer, již vše bylo zavřené. Zda je přes den otevřeno, nemohu potvrdit.

Když jsme tam byli my, byl lávový vodopád nasvícen zapadajícím sluncem. To byla snad největší nádhera. Bohužel na fotce to tak nevyniká.

Dnes je tato oblast také výchozím bodem pro turisty. Asi 20 km severozápadním směrem (vede tam silnice č. 523) je jeskyně Víðgelmir, největší lávová jeskyně na Islandu. Je dlouhá víc jak 1,5 km. Před mnoha lety se propadl strop, tím vznikly dva přirozené vchody. Uvnitř byly nalezeny pozůstatky lidského osídlení z doby Vikingů.