Jak v Šumperku turisticky oslavit konec starého a příchod nového roku

Kam a jak jedeme?

Změna letopočtu 2019 na 2020 se letos slavila – k neskrývané nelibosti všech milovníků běžek a sjezdovek – nejen v nejbližším okolí severomoravského města Šumperk již celkem tradičně pouze pěší turistikou, protože bílá peřina zůstala schována někde v mracích. Pro nás, kteří jsme již zimní sporty z nejrůznějších důvodů opustili, to však byla zpráva víceméně potěšitelná. 

Za čím jedeme?

A tak jsme se předposlední den před Vánocemi (neděle 22. prosince) vydali na okružní cestu, jejímž hlavním cílem se nakonec stala Voštinová skála, kde jsme pro zvířátka nazdobili vánoční stromeček. Doufejme jen, že všechna jablíčka skončila – bez jakékoliv újmy – v těch správných žaludcích.

Až neuvěřitelně fotogenická Voštinová skála je monumentálním skalním útvarem, nacházejícím se nad obcí Bratrušov. Je tvořena rulou a pegmatitem, nabízí krásné výhledy i možnost prostudovat různé geomorfologické jevy v čele s voštinami (prohlubně připomínající buňky včelích plástů), které skále propůjčily její jméno.

Ze Šumperka (sraz jsme si dali u Kauflandu) jsme sem došli po žluté TZ, s krátkým zeleným intermezzem. Cestou jsme prošli kolem (nebo po) Tulinky, Andělských stezek, lomu Ostředek i Andělské trafostanice, abychom dorazili až na Voštinovou skálu. Od ní jsme pokračovali za rozcestník Nad skálami (nejvyšší bod obou „pochoďáků“ s 645 nadmořskými metry) a potom po neznačené lesní cestě, která nám nabídla výhledy na Městské skály nad námi i rozhlednu Bukovka „kdesi hluboko“ pod námi, zpět na zelenou, na Tulinku a na „tiskovku“ v restauraci Na Domkách

Předvánoční počasí sice zrovna ideální nebylo (spíše za moc nestálo), ale Nový rok nám vše vynahradil měrou vrchovatou. Teplotně tak akorát, aby nebylo bláto a moc to přitom neklouzalo, bezvětří, modrá obloha, slunečno … zkrátka a dobře – pokud si člověk v mysli doplnil sníh - zima jako z pohádky.

Díky umírněnému silvestrovskému veselí nás mohl kamarád hodit autem k hájovně na Vápenici, takže jsme měli cestu oproti jiným rokům přece jen o něco kratší a pohodlnější. Po startovacím ovocném nápoji jsme krátce pohlédli na jubilejní kameny knížete Johanna II. z Lichtenštějnu a potom se již vydali po červeném psaníčku na Háj (631 m) neboli Senovou. Cestu jsme občas přerušili kocháním se a i tak jsme dorazili mezi prvními 170 účastníky novoročního výstupu, což se nám snad ještě nikdy nepodařilo (i když např. v roce 2012 jsme přišli jen o 7 lidí později).

Zakoupený pamětní list slouží jako vstupenka na dřevěnou rozhlednu, která zde stojí již od roku 1934. Původní stavba ovšem v roce 1953 vyhořela a ta současná byla slavnostně otevřena poměrně nedávno – v září 1997. Počasí je exkluzivní, takže by byla škoda se připravit o krásně výhledy (i když fotografy nepotěší fakt, že horní ochoz má skleněná okna, takže občas jsou zamlžena, jindy se v nich odráží slunce). Předtím jsme ale ještě stihli vypít jedno hanušovické plechovkové a pozdravit se s množstvím kamarádů, kolegů a známých.

Po patřičném pokoukání se všemi směry (např. Praděd už odsud nebyl dlouho vidět tak krásně, zatímco Šumperk byl přece jen v oparu) jsme se chystali k sestupu do nížin. Zpět jsme se vydali tradičně přes Červený kříž a po neznačených lesních i polních cestách dorazili těsně po poledni do Šumperka, kde nás ještě čekala tiskovka „U Dacana“ …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Během předvánoční cesty jsme využili služeb restaurace Na Domkách, na Nový rok pak „bufetu“ v rozhledně na Háji a restaurace Pod kaštanem. Většina z nás se ale spokojila pouze s tekutinami … i když s kuchyní obou restaurací máme jen ty nejlepší zkušenosti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Pobyt v přírodě potěší vždy, navíc jsme se v obou případech pohybovali v místech, která dlouhodobě důvěrně známe a máme je rádi. Novoroční počasí bylo bonusem velmi potěšitelným a opomenout nelze ani velmi přátelské duo afgánských chrtů u rozhledny na Háji (které jsem ovšem z nepochopitelných důvodů opomněl zvěčnit svým fotoaparátem ... asi abych jim náhodou neukradl duši).

Nelíbilo: Hnidopich a šťoura by snad mohl pouze poukázat na předvánoční počasí.

Ostatní informace

Vzhledem k tomu, že jsme místní, tak jen pamětní list novoročního výstupu (10,- Kč), charitativní Novoroční čtyřlístek KČT (20,- Kč) a nějaké ty tekutiny a poživatiny (to už bylo přece jen o něco málo dražší).