Jen párkrát do roka zavolá sněhová Vysoká

Kam a jak jedeme?

Jedeme do malé obce Vysoká u Kutné Hory. Vesnička není hlavním cílem, ale stojí za vidění malebný ranně gotický kostel z 13. stol. Je přístupný jen příležitostně, ale doporučuji obejít si ho. Dýchá.

U kostelíčka necháme auto a pokračujeme pěšky po hlavní silnici. Asi po 150 m odbočíme mezi domy do leva. Polní cestou pokračujeme mírným stoupáním k vrcholu. Čeká nás veliké překvapení. Snoubí se tu historie se současností. Ruina kláštera ze 17. stol. má magickou atmosféru a kousek za ní můžete z moderní rozhledny shlédnout Kolín, Kutnou Horu, Čáslavskou jehlu, Kačinu, Železné hory, Krkonoše, Jizerky - ale to musíte mít kliku na počasí.

Za čím jedeme?

V tomto výšlapu na Vysokou jdeme dost netradičně za běžkováním. Mám na mysli opravdové běžky. Pár dní v roce paní zima dopřeje sníh i nám v Polabí a to začnou běžky ve sklepě rachotit a vyvádět a já musím na sníh. Je to neskutečná nádhera. Vyjedete z šedého města a za 15 minut jste v úplně jiném světě. Bílo, běloučko, ticho, tichoučko. Jen vy a bílé pláně. Stopy většinou nejsou vyjeté a to si pak připadáte jako ledoborec prorážející polární pláně. Neskutečná pohoda. Běžkovat kolem dokola i napříč lesíkem můžete jak dlouho vydržíte.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pod rozhlednou je dřevěná lavice - tam je možno stláskat sváču s domova. Ještě jedna lavice je na jihovýchodní straně kopce s pěknou vyhlídkou do kraje - tam je také příhodné místo na odpočinek s posilněním z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Klid, samota, neobvyklost, vzácnost okamžiku. Běžkování na Vysoké je opravdu jen pár dné v roce.

Ostatní informace

Je to zadara. Jediná investice je vaše odhodlání to zkusit. I kdyby sníh už roztál, i tak je to užasné místo s dalékým rozhledem.