JESENÍKY 2013 - Procházka Jeseníkem

Kam a jak jedeme?

Brzy po poledni odjíždíme z Bělé pod Pradědem do jediného většího sídla tady za horami a v polském příhraničí - do města Jeseníku. Ačkoliv jej obývá pouhých 12 tisíc lidí a jeho maličké centrum není zrovna přehlceno historickými památkami, pro mne a pro Janu se už před 6 lety stalo "srdeční záležitostí". V té době jsme si tu totiž užívali druhou část naší svatební cesty a Jeseník se stal naší základnou pro výlety do překrásného okolí. Od té doby jsme v něm nebyli a tak musíme zjistit, jak to tam vypadá dnes a co se změnilo v jeho centru. (Nemusíte se děsit, že vás budu unavovat dlouhými popisky historických událostí či vyčerpávajícím výčtem památek - v momentě, kdy jsme sjeli z hor do jesenické kotliny a vystoupili na busovém nádraží, obořilo se do nás planoucí slunce s takovou silou, že jsme se museli spokojit jen s opravdu krátkou relaxační procházkou). Naši pouť městem začínáme u hotelu Praděd, kde jsme byli před lety ubytováni a v jehož přízemí se nachází funkční jídelna s cenami dosud lidovými. I když je vedro jak v pekle, žaludek předtím jen lehce polechtaný zeleninovou polévkou z bufetu hotelu Eduard v Bělé si žádá okamžitý a plnohodnotný nášup. Teprve pak je nám dovoleno vyrazit do ruchu městského centra.

Za čím jedeme?

Naše první kroky vedou na to největší jesenické náměstí, pojmenované po našem prvním prezidentovi.(Když jsem ještě byl dítko školou povinné, dostalo se mi na něj mnoha slov chvály a vzpomínek od mojí brumovské babičky. Já jsem jí to ale tehdy pranic nevěřil, neboť o žádném "tatíčkovi Masarykovi" v našich učebnicích dějepisu zmínka nebyla. Zato v nich nechyběl popis strašlivého masakru, kdy zde ve Frývaldově / název města do r.1947/ do pochodu stávkujících dělníků stříleli prvorepublikoví četníci a 7 jich zabili a dalších 12 těžce zranili. Že ale byli četníci před touto tragédií od demonstrantů brutálně napadeni házeným kamením, o tom už se tehdy člověk nikde nedočetl) ...

Od naší poslední návštěvy náměstí notně zkrásnělo - vedle staré radnice s renesančním jádrem stojí nové kašny, velká fontána s načasovanými stříkajícími proudy zdobí také spodní okraj rynku poblíž nově opraveného hotelu Slovan. mají to tu teď moc hezké. Nad střechami domů, lemujících východní stranu náměstí se zvedá vysoká špičatá věž hlavního městského kostela Nanebevzetí P.Marie. Pohledu na jeho chrámovou loď zblízka (a do interiéru) se nám ale dostane až po našem přesunu na Zámecké náměstí, neboť zdejší svatostánek je v historickém centru tak trochu utopen. Kostel sice vznikl už ve 14.století, ale při přestavbách po četných požárech měnil sloh i podobu a ta nynější pochází až z 19.století.

Hned vedle chrámu se nachází sympatický stinný park s lavičkami, které při odpočinku umožňují moc hezký výhled na sousední nejvýznamnější památku města - na bývalou vodní tvrz. Bylo to jediné významnější opevnění na katastru bývalého hornického města, kterému nebyla povolena výstavba městských hradeb. Původní vodní hrad měl daleko skromnější podobu - pevnost byla obehnána vodním příkopem, za nímž stála mohutná plášťová zeď a za ní se teprve ukrývala tvrz s mohutnou hranolovou věží - to vše bez venkovních oken. Svému účelu ale dobře posloužila ještě za 30.leté války při obléhání švédským vojskem. Ti sice obráncům ve stěnách tvrze zanechali na památku několik vystřelených Kamenných koulí, ale dovnitř se nedostali a museli odtud odtáhnout s dlouhým nosem. Při pozdějších přestavbách zmizela věž, vodnímu hradu přibylo patro a nyní v něm sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka s moc krásnými přírodopisnými, geologickými i historickými sbírkami. Jenom si nevzpomínám, když jsme v něm posledně byli, jestli jsme zde viděli také expozici o čarodějnických procesech v tomto městě, kdy zde mezi lety 1622 - 84 skončilo svou životní pouť na hořící hranici celkem 102 obviněných !

Dnes si prohlížíme alespoň nádvoří a pak už se s vypětím sil plazíme zpátky rozpáleným centrem města do nejbližší rozumné osvěžovny. Stinný azyl nacházíme v restauraci hotelu Praděd, kde si dáváme kafé a pivo. Pak ještě vedle do Alberta, neboť manželčina věrná kamarádka (Zitka Obezitka) si také žádá něčeho dobrého na zub a samozřejmě si tu dokupujeme ještě nějaké ty základní potraviny. Cestou zpět na autobusové nádraží musíme ještě kvůli dostatečnému příjmu tekutin navštívit jednu zahradní restauraci a pak už odjezd přes Červenohorské sedlo zpět do Koutů. Řidič to docela kalí, s řezáním zatáček si hlavu neláme a tak je cesta zpět pro mne velmi příjemným adrenalinovým zážitkem. (Zcela odlišného názoru je ale moje žena ...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Velmi dobrý a levný oběd jsme si dali v jídelně hotelu Praděd. Jana si pochutnala na řízku a já jsem tam zlikvidoval chutný bůček se zelím. Ceny dosud lidové, zatím stále jen o maličko dražší než v bufetu parlamentu, kde se stravují naši páni poslanci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jeseník je pro nás stále pěkným městem s velmi útulným historickým jádrem. Při procházce nás sice trochu rozhodilo to všudypřítomné vedro, kdy se teplota šplhala málem až ke čtyřítce, ale jistě se sem brzy zase rádi vrátíme. Chceme si jej někdy v budoucnu zvolit opět jako základnu pro další dovolenou - vždyť z Hrubého Jeseníku, Zlatohorska a Rychlebských hor u tohoto města jsme zatím z jejich přírodních krás viděli jenom nepatrný zlomek ...

Ostatní informace

Kromě jízdného a cen za oběd, občerstvení a nákup potravin nic, neboť jsme si v tom vedru tentokrát prohlídku Muzea ve vodním hradu odpustili.