JESENÍKY 2013 - Za kaskádami Studeného potoka a skálami na Vížce

Kam a jak jedeme?

Večerní bouřka přočistila nejen vzduch, ale i naši mysl a my se budíme do překrásného rána. Po neodmyslitelné ranní dávce kofeinu a jednomu "hřebíčku do rakvičky" spěcháme na zastávku busu a v 6.16 odjíždíme přes Červenohorské sedlo k vodopádům Studeného potoka. Cestou jsme ohromeni pohledem na rozsah sportovně-zábavného areálu pod novou lanovkou - (no nazdar, nejsme přece v Krkonoších) - a pak už se ze serpentin kocháme výhledy na okolní horstvo, kterému ranní úsvit moc sluší. To samé platí i pro jesenickou část při sjezdu ze sedla do Domašova. Tady výstup a rychle přes silnici k opačné zastávce - bus na zastávku "Bělá, zotavovna, vdp" nám jede už za pár minut. Na naší konečné je moc šikovná krytá zastávka s lavečkou a tak se mi podaří přinutit nedočkavou ženu, abychom napřed jako všichni normální lidi posvačili. Teprve poté vyrážíme z nadmořské výše asi 620 m po lesní asfaltce nahoru do kopců.

Vlevo první pohled do už zcivilizovaného koryta Bílého potoka, napravo areál hotelu Eduard s bazénem, pak stoupáme přes louku s výhledy k okraji lesa a dále už ve stínu horského stromoví. Chvilku kráčíme po vrstevnici, nalevo od nás hučí vzdálený Studený potok. První ukázku hezké kaskádky vidíme z mostku na přítoku vpravo a pak už klesáme dolů do údolí. Naše asfaltová silnička tady končí - (pokračuje do bočního údolí mezi Malým a Velkým Klínem) - my stoupáme nad potokem lesní cestou vlevo v úbočí hory Skalnatý (Vížka). Z vysokého pásu paseky nad našimi hlavami vystupují zajímavé skalní útesy. Jsou součástí zdejšího horolezecky vyhledávaného komplexu, ale o ten se budu zajímat až při zpáteční cestě. Zanedlouho přicházíme k mostku a fotíme si naše první oficiálně viděné kaskádky na Studeném potoku. Ty nad mostkem už jsou velmi zajímavé. Cesta svižně stoupá, nalevo omezený výhled na největší soustavu peřejí a na velkou paseku s dalšími skalkami a pak přicházíme na "konečnou" naší lesní cesty. Nachází se tady turistické odpočívadlo a také panely s popisem a obrázky přírodní rezervace Vysoký vodopád, která se teprve od těchto míst rozprostírá dál do hor. Jana se rozhoduje už dál nepokračovat s tím, že si bude fotit okolí a začátek divočejších peřejí a tak se nahoru vydávám sám.

Za čím jedeme?

Turistický chodník napřed dost prudce stoupá a nabízí pohled vpravo do rokle potoka s velice malebnými kaskádkami a menšími vodopády. O něco dál se stoupání mírní a já si můžu vychutnávat další a další krásy peřejnatého potoka. Předvádí se mi jako v módní prohlídce pro jednoho -(zatím jsem tu sám, kromě lesních ptáků nikde ani živáčka) - a tropí na svém toku sobě i mně pro potěšení roztodivná šprťouchlata. Za zmínku samozřejmě stojí i nádherný okolní horský les, některé kmeny stromů jsou vpravdě výstavní. O něco výš překračuji potok přes lávky, potok se mění na bystřinku, protknutou sem tam ve skalách malými vodopádky a za poslední lávkou už stoupá stezka přes navlhlé skalní plotny a kameny. Les okolo řídne, ale stromy jsou tu nějaké vyšší a pak se dostávám k poslednímu mostku a tur. rozcestníku pod Vysokým vodopádem.

Stojím v nadm. výšce přes 1000 m. Modrá značka vede nalevo ode mne kamenitým úbočím k rozcestí nad vodopádem a přes temeno Malého Děda pokračuje k Chatě Švýcárně. Napravo stoupá 100 m dlouhá odbočka do divoké rokle s Vysokým vodopádem. Dříve dosahoval výše přes 40 metrů, ale při strašlivé průtrži před koncem 19.století byla původní skalnatá rokle zavalena sesutou zeminou a balvany a jeho výše se tak zmenšila na polovinu. Navíc ze skalní hrany nepadá teď v parném létě celistvým proudem, ale je rozdělen na několik tenkých vodních čůrků. Pohled na něj je asi daleko zajímavější při vyšším stavu vody a při Jarním tání sněhu, nicméně je i tak toto místo kouzelným přírodním zákoutím. A když si odmyslíme ten rozcestník a naučnou tabuli, tak je to "jesenická divočina" v té své nejryzejší podobě !

Schovávám fotoaparát do brašničky, neboť jsem cestou nahoru dal jeho paměťové kartě dost zabrat - (a to mne čeká ještě jeden super cíl) - a vracím se tímto překrásným chrámem přírody dolů k manželce. Má čeho litovat, neboť něco podobného je k vidění jen na vodopádech Bílé Opavy. Tam se ale nedá kvůli počtu ostatních návštěvníků a psů pod jednotlivými vodopádky zastavit, kochat se a fotit, neboť by vás ostatní "turisté" brzy shodili z chodníku anebo ušlapali ! I tato lokalita ale kupodivu bývá navštěvována národem cestovatelským, neboť na posledním strmě klesajícím úseku k ženě jsem potkal mladý pár, který měl na nohách obut moc krásné nové zelené a bílé tenisky. Klobouk tedy dolů před těmito návštěvníky, neboť já v kanadách jsem měl co dělat, abych to na kluzkých plotnách a kamení místy "ustál" ! (A manželka to nevzdala z důvodu, že by už dál nemohla, ale protože její pevné kotníkové boty jsou pořád jenom lepší trampky a v těch si do takového terénu netroufla. A to navíc všude chodí s trekingovými holemi ...) U panelů a u tur.odpočívadla už je nějak živo - kromě Jany se zde nachází i několik dorůžova vyspinkaných důchodců. Těží ze mne poznatky, jak to vypadá dál a musím je opravdu pochválit, neboť když je upozorním na terén a na jejich obutí (zase tenisky), tak se rozhodují pro návrat. To už se my s Janou ale s nimi loučíme a vracíme se údolím dolů. Na jednom místě, kde jsme ráno viděli tu největší kaskádu, se nám podaří najít přístup k divoké vodní hladině a vyfotit si ji. Pak přichází mostek a klesání svahem Vížky - Skalnatého (821 m). V jednom místě vidím prosvítat mezi jeho vrcholem a hřebenem kilesajícím od Malého Děda sedélko. A tak si od manželky na nezbytně dlouhou dobu, věnovanou průzkumu, vyžádám propustku a domlouvám si, aby mne čekala v lese u 1. mostku nad hotelem Eduard.

K vrcholu žádný chodník z lesní cesty neodbočuje a tak rovno hore horů, šak su přeca Valach. Úměrně mému nadšení a zatím chválabohu slušné fyzičce se sedlo rychle přibližuje. Už vidím první skalky, chvílemi si připadám jako bych měl křídla - (a to prosím znám Redbull jenom z té animované TV reklamy) - a najednou stojím na pasece. Tady bych rád vysvětlil, proč i za cenu "utrpení" zrovna toto místo : Skalnatý (Vížka) je hora, jejíž zalesněné temeno věnčí mohutné, až 20 m vysoké skalní bloky. Tyto velmi pevné a nelámavé rulové skalní útvary se staly díky malé vzdálenosti od civilizace a dobré dostupnosti oblíbeným cílem horolezců, na jejichž internetových stránkách jsem se o nich dozvěděl. Takovýchto krásných skal vzájemně sobě podobných je ale V Jeseníkách mnoho přemnoho, však mne sem také nejvíce ze všeho nalákala fotografie skalky na pasece, jejíž tvar připomíná bustu slavného francouzského vojevůdce Napoleona.

Fotka nelhala a mne se navíc dostalo odměny v podobě perfektního osvětlení. "Císař Napoleon" vystupuje spolu se svými "odbornými vojenskými poradci" z úbočí vrcholového temene Vížky nad pasekou. I když jsou tyto skalky nevysoké, jejich malebnost předčila veškeré moje očekávání a tak je křtím na "Napoleona a jeho vojáky". (Podrobnější článek najdou zájemci v kategorii Místa). Těmi "vojáky" jsou ty ostatní, horolezecky využívané rulové útesy, ukryté už v lese a pod jejimiž úpatími vede moje další cesta. Po několika seti metrech přicházím na paseku s hezkým výhledem na jeden z Klínů a pod odlesněnými skalními útesy už hopsám jak veveruška dolů mýtinou k silničce, která mne brzy přivádí za manželkou. Naši první polovinu dne zakončujeme před cestou - (ne "domů" do Koutů, ale na návštěvu města Jeseníku) - občerstvením u venkovního posezení před hotelem Eduard. Kromě jiných turistů a hotelových hostů s malými dětmi nám společnost dělají 2 roztomilá hnědá kůzlátka ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu a pití jsme měli sebou, ale nepohrdli jsme také zeleninovou polévkou v bufetu u Hotelu Eduard, kávou a pivem a limonádou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vodopády Bílé Opavy u Karlovy Studánky - (spolu s blízkým Pradědem)- asi zůstanou pro mnohé návštěvníky v Jeseníkách těmi nejatraktivnějšími turistickými cíly. Ale kdo má rád ty intimnější přírodní zákoutí -a obejde se přitom bez křiku takyturistů a štěkotu jejích psů - tak tomu mohu údolí Studeného potoka s jeho kaskádami, Vysokým vodopádem a zajímavými skalními útvary jen vřele doporučit. Po jejich návštěvě jsme si je s manželkou zařadili mezi ta nejkrásnější místa, co jsme až doposud v našich nejmilovanějších horách viděli ...

Ostatní informace

Trasa není zpoplatněna, penízky se dají utratit jen v hotelu Eduard.