K nejzápadnějšímu bodu České Republiky, ze Štítar u Krásné
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Jdeme pěšky ze Štítar přes zaniklou obec Újezd až k Hranici s Německem
Za čím jedeme?
Jdeme navštívit nejzápadnější bod ČR a cestou si připomeneme si některé mementa z minulosti .
Díky hře geocaching jsem si lze snadno rozšířit rejstřík cílů svých výletů. Kolem této hry je vytvořeno mnoho statistik a různých vychytávek, které ji dělají ještě atraktivnější než je. Jednou takovou je možnost získat pěkně graficky vyvedené virtuální odznaky na svůj profil. Pro jejich získání musí „kačer“, jak se hráči geocachingu mezi sebou říkají, procestovat republiku křížem krážem od kraje po kraj a to doslova. Neberte to ale úplně tak jak to vypadá.
V tomto případě stačí navštívit čtyři místa s okrajovými body všech světových stran v naší krásné vlasti. Na jaře r. 2017 jsem zdolal první z těchto čtyř bodů, nejbližší mému bydlišti a to ten nejvýchodnější. S jídlem roste chuť a tak při plánování letní dovolené jsme si jakoby čirou náhodou vybrali lokalitu v okolí dalšího z mezníků a rovnou ten nejvzdálenější. Nejzápadnější bod se nachází kousek za okresním městem Aš a dostat se k němu, pokud člověk není motorizovaný, není jen tak. Ono i když by měl k dispozici auto, tak stejně se pěkný kus projde pěšky.
V článku popíšu naše putování bez auta. Do centra aše jsme dojeli ráno busem z Františkových Lázní a tam počkali na mikrobus, který nás odvezl směr Krásná, Štítary. Jelikož jsme byli jediní dva cestující, snadno jsme se dali do řeči s řidičem. Toho mezi řečí zajímalo, co na konečné budeme dělat, že tam nic není.
Našemu vysvětlení, že jdeme na výlet k nejzápadnějšímu bodu ČR se jen pousmál, jako místní jistě věděl, že k hranicím je to ještě pěkný kus cesty. Po vystoupení z busu jsme museli dát řidiči za pravdu, opravdu to je kraj, kde „lišky dávají dobrou noc“. Vydali jsme se po opuštěné silničce, následujíc zelenou turistickou značku směr zaniklá obec Újezd.
Kousek za prvním horizontem na nás z lesa kouklo z levé strany několik rozlehlých budov. Bylo na nich vidět, že jsou dlouhá léta opuštěná (r. 1990). Po tom, jak padla železná opona“, nebyl důvod, aby zde přetrvávala vojenská posádka. Bylo to totiž zázemí bývalé roty Újezd a v tu chvíli jsem si pořádně uvědomil, kde vlastně jsme. Ještě před téměř třiceti roky bychom si takhle v klidu tady nešli. Nejspíše bychom se zde jako obyčejní civilisté vůbec nedostali a vojenské hlídky by nás jistě zpacifikovali už v oblasti za Štítary.
Hraniční pásmo se Západním Německem bylo třeba neprodyšně hlídat, aby se k nám „nedostali západní diverzanti“, kteří by nám chtěli rozvrátit naši socialistickou republiku. Tehdy to tak bylo podáno lidu a ani nepočítám kolik mladých lidí z tehdejší ČSSR si zde na ochraně Hranic „odkroutilo“ povinnou vojenskou službu. Někteří strávili v pohraniční posádce i celé dva roky a spíše než by potkali někoho, kdo by k nám chtěl ze "Západu", tak najednou byli vystaveni situacím, že museli střílet po lidech, kteří chtěli opustit naši republiku. Jestli se podobné příběhy odehrály v minulosti i v místech, kudy dnes procházíme, to nedovedu posoudit. Ale "železná opona" byla dlouhá přes 700 km, tak je to klidně možné.
Cestou dál jsme si nemohli nevšimnout dalšího mementa, poplatného tehdejší době. Byl jím opuštěný, ale opravený hřbitov, který zůstal asi jako jediná, dnes hmatatelná památka na tehdejší německé obyvatelstvo u bývalé obce Újezd. V r. 1946 ji jako nejbližší vesnici směrem k hranicím nechali komunističtí pohlaváři zmizet úplně. Zbourat, původní německé obyvatelstvo odsunout do Německa, to bylo hlavní, co je zajímalo.
Kousek za hřbitovem z pohodlné lesní cesty odbočujeme vlevo na úzký chodníček. Naštěstí je stále v trávě stále zřetelný, je znát po něm sem tam někdo projde. Kdoví, nakolik je to z důvodu jako máme my a nebo kvůli údržbě památníku obětem obou světových válek, kolem kterého chodníček vede. Užíváme si klidu, který tato krásná krajina poskytuje, občas zahlédneme v povzdálí srnky, sem tam vyplašíme v křoví nějakého ptactvo.
Na horizontu na nás lehce mává několik větrníků. Dnes moc nefouká, takže pohyb jejich lopatek dle toho vypadá. Náš pohyb je o poznání rychlejší a tak se kolem pěkných luk, z kterých většina jeví známky hospodařeni blížíme k výraznějšímu lesnímu porostu, kde už naše GPS ukazuje, že už nejsme od cíle daleko. Scházíme k Újezdskému potoku, kde nás překvapuje milá záležitost a to lávka Most Evropy, (Most přátelství). Symbolická stavba, která nyní spojuje před téměř třiceti léty tak neprodyšně rozdělené země. Dnes si tady můžeme volně zaskotačit, současně jednou nohou v Německu a druhou v ČR. Překročením po lávce na druhý břeh už kráčíme po německém území a ani se nechce věřit, že je to tak jednoduché.
My jsme se tady dnes dostali díky hře Geocaching a naším cílem je navštívit nejzápadnější bod ČR. Trošku jsme se nechali unést hraničním Mostem Evropy, jakožto potencionálního místa, kde by se slušelo najít tento kýžený bod. Ale na GPS říká, že musíme vrátit zpátky do ČR a ještě cca půl km jít dál podél pomyslné hraniční čáry po zelené TZ. Z info získaných o tomto bodu víme, že se nachází v mokřadech a že cesta k němu není vždy jednoduchá. Naštěstí chodníček vede vpravo ze dvou třetin po svahu a k bezprostřední blízkosti Újezdského potoka se blíži až v poslední části. Ale i tuto pasáž jsme „dali suchou nohou a konečně stojíme u betonového sloupku, označujícímu náš cíl.
Není tu tak honosná tabule jako u bodu na opačné východní straně republiky u Bukovce, význam místa připomíná turistická tabulka na blízkém smrku a betonový sloupek. Pro naše rozjímání po dosažení cíle a i pro účel svačinky se moc hodí nedaleká lavička. Vychutnáváme si ten skvělý pocit svobody a o kterém se mnohým z naší předchozí generace ani nesnilo. Prostě prima den. S jistou dávkou euforie sledujeme vodu Újezdského potoka, jak nenávratně odtéká do Německa, procházíme se po německém území k blízkým rybníčkům a jsme rádi, že se nám povedlo tohle jako generaci zažít.
Zpátky pokračujeme stejnou cestou po zelené TZ do Štítar, u nejzápadnějšího bodu jsme potkali jednu rodinu z Čech, která přijela autem. Parkovala někde na německém území, ale měli to cca o 2 km blíže.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V průběhu tohoto několika hodinového výletu jsme neměli potřebu návštěvy občerstvení, stejně na trase žádné není, takže jídlo a pití je nutno brát sebou
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Krásná a klidná příroda na trase po zelené TZ mezi obcí Štítary a nejzápadnějším bodem ČR
Ostatní informace
Vstup je zdarma