K Rešovským vodopádům

Kam a jak jedeme?

Naše putování směřovalo k Rešovským vodopádům. Vyrazili jsme z Dobřečova, obce vzdálené 2,5 km od Horního Města u Rýmařova. Šli jsme pěšky v počtu čtyři dospělí a šest dětí, nálada byla na počátku pochodu skvělá. Když jsme však došli k vodopádům, odmítli dvě členky naší expedice trmácet se po kamenech, balvanech a skalinách a zůstali sedět u studánky Nad vodopády, kde jsme si mezitím rozdělali ohníček.

Za čím jedeme?

Jak už jsem předznamenal, naše kroky mířily k Rešovským vodopádům, národní přírodní rezervaci. Tvoří ji kaňonovitá soutěska říčky Huntavy, na jejímž toku se vodopády nalézají. Můžeme v těchto místech vidět stupňovité vodopády, tůňky a tak zvané obří hrnce. Pod vodopády se zbývající členové naší výpravy rozdělili na dvě skupiny. Harekršnovci se posadili k meditaci a snažili se ze síly řítící se vody vysát veškerou energii. Šílenci pak skočili do studené vody a cákali se. Když vyznavači Hare Kršny zjistili, že svůj záměr nezvládnou, když Šílenci byli dostatečně provlhlí, vrátili jsme se k udržovatelkám ohně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Od studánky Nad vodopády jsme se vypravili po zelené TZ do Horního Města, když tu před námi vyvstal penzion Na mlýně i s otevřenou restaurací. Děti i dospělí tuto skutečnost kvitovali s povděkem. Dali jsme si dětmi oblíbené kuřecí řízky a guláše. Vše se zapilo spoustou minerálky, koly a piva. Holba 11° byla dobrá, obsluha též a ceny slušné.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Z napsaného je jasné, že dospělým i dětem se vodopády i posezení v restauraci velice líbilo.

Méně radostnou událostí byl pak návrat do Dobřečova. Některé děti toho už měli plné kecky a tak remcali, ale přežili to.

Ostatní informace

Vzhledem k tomu, že útrata Na mlýně byla jediným výdajem této expedice, lze směle říci, že se jedná o velmi levnou záležitost.